Loni v květnu vědci z Massachusettské univerzity (UMass) v Amherstu odhalili, že se jim podařilo úspěšně generovat malý, ale nepřetržitý elektrický proud z vlhkosti vzduchu. Nyní zpráva deníku The Guardian odhaluje, že k průlomu došlo překvapivě. (Foto: Flickr)
„Upřímně řečeno, byla to náhoda,“ řekl hlavní autor studie, profesor Jun Yao. „Ve skutečnosti nás zajímalo, jak vyrobit jednoduchý senzor vlhkosti vzduchu. Ale z nějakého důvodu student, který na tom pracoval, zapomněl zapojit napájení.“
Zařízení, které bylo vyrobeno ze soustavy mikroskopických trubiček neboli nanodrátků, bez ohledu na to produkovalo elektrický signál.
Nanovodiče uvnitř trubice narážely, což vedlo k malému náboji, a jak se frekvence nárazů zvyšovala, jeden konec trubice se nabíjel jinak než druhý.
„Takže je to vlastně jako baterie,“ vysvětlil Yao. „Máte kladný a záporný tah, a když je spojíte, začne proudit náboj.“
Yaův tým provedl novou studii, v níž se jejich experimenty posunuly od nanodrátků a místo toho použili materiály s miliony malých otvorů neboli nanopórů. Výsledkem je zařízení o velikosti nehtu na palci, které dokáže generovat zhruba jeden mikrowatt.
„Krása spočívá v tom, že vzduch je všude,“ dodal Yao. „I když tenký plátek zařízení vydává velmi malé množství elektřiny nebo energie, v principu můžeme ve vertikálním prostoru poskládat více vrstev a zvýšit tak výkon.“
Zázrak v akci
Nyní jiní vědci tvrdí, že tato zařízení skutečně mají potenciál vytvořit zázrak výroby elektřiny z řídkého vzduchu. Peter Dobson, emeritní profesor technických věd na Oxfordské univerzitě, řekl deníku The Guardian, že experimenty se ukazují jako plodné.
„Když jsem o tom poprvé slyšel, pomyslel jsem si: ‚Ach ano, další z nich‘. Ale ne, tohle má nohy, tohle má,“ řekl Dobson. „Pokud se to podaří zkonstruovat a škálovat a zabránit tomu, aby se věc kontaminovala atmosférickými mikroby, mělo by to fungovat.“
Jiní však tvrdí, že nás čeká ještě dlouhá cesta, než budou tyto typy zařízení pohánět naše domácnosti.
„Jak se tato zařízení vyrábějí?“ řekla listu The Guardian Anna Korreová, profesorka environmentálního inženýrství na Imperial College London. „Získávání surovin, stanovení nákladů, posouzení ekologické stopy a jejich rozšíření pro realizaci vyžaduje čas a přesvědčení.“
To však Yaovi nezabránilo ve velkých snech.
„Spousta energie je uložena v molekulách vody ve vzduchu,“ uzavřel pro The Guardian. „Odtud pramení efekt blesku při bouřce. O existenci tohoto typu energie není pochyb. Jde o to, jak ji shromažďujeme.“
Podaří se ji shromáždit dostatečně efektivně, aby se ukázala jako přínosná? To ukáže až čas.
Zdroj: theguardian.com