Vláda 11. 5. 2023 oznámila, že zruší uplatnění tichého vína jako reklamního či propagačního daru v rámci daňového základu podnikatelů.

Dnes je to možné v rámci daně z příjmů i při odpočtu daně z přidané hodnoty, pakliže hodnota jednoho daru nepřesáhne 500 Kč. Možnost tohoto daňového uplatnění byla přijata Parlamentem na můj návrh v roce 2005. Cílem tehdy bylo zrovnoprávnit tiché víno s jinými propagačními předměty, protože původní daňové zákony vylučovaly z této možnosti paušálně předměty podléhající spotřební dani, aniž by bylo zohledněno, že tiché víno sice formálně dle práva Evropské unie je řazeno mezi komodity podléhající spotřební dani, ale u nás fakticky spotřební dani nepodléhá, když daňová sazba je nulová. Od té doby se částka 500 Kč nezměnila. Již vlivem inflace došlo k snížení daňové úpravy, protože 500 Kč mělo v roce 2005 podstatně vyšší reálnou hodnotu, než v roce 2023.

Bylo by možné pochopit vládu, pokud by skutečně chtěla řešit problémy státního rozpočtu, ale pak by musela zrušit možnost všech daňově uznatelných výdajů na reklamní či propagační dary, tedy ani tiché víno. Ovšem vláda nadále tuto možnost ponechává a selektivně zakazuje užití vína pro tento účel. Vláda tedy navádí podnikatele, aby nekupovali pro tento účel moravské a české víno, ale jiné předměty, včetně těch, které na Moravě a v Čechách nevznikají. Je to krok, který poškozuje moravské a české vinařství, ale nepomůže státnímu rozpočtu, protože si podnikatelé budou moci reklamní dary uplatnit, jen musí jít o předměty jiné.

Je to krok špatný. Pro tyto účely byla především užívána dražší přívlastková vína. Společnosti se chtěly v rámci propagace dobře prezentovat. To jsou vína určená do gastronomie. Tyto řady vín jsou stále zatíženy pocovidovou krizí gastronomie, která se z pandemických zákazů ještě nevzpamatovala. A vláda covidem postiženou oblast ještě více poškodí. Přitom přínos pro státní rozpočet bude nulový, pakliže bude zachována možnost daňového uplatnění jiných darů.

Snad vláda, která uvažovala o zavedení spotřební daně na víno, chtěla původně v zákoně o dani z příjmů sjednotit režim všech produktů podléhajících spotřební dani z pohledu nemožnosti jejich uplatnění jako reklamních darů. Následně sice myšlenka spotřební daně na víno byla opuštěna, ale změna se nepromítla do stanovení o propagačních darech. Je-li to jen opomenutí promítnutí všech důsledků zavržení nápadu na zavedení spotřební daně na víno, je správné toto opomenutí napravit. Víno i pivo mohou být dobrým propagačním darem.

Zdeněk Koudelka