Bitva o ukrajinské obílí ukazuje, že „Spojené státy evropské“ se blíží realitě

Za starých dobrých časů, kdy naši zemi teprve lákali do Evropské unie, se hodně mluvilo o národních a unijních kompetencích. (Foto: Flickr)

Otázkou bylo, nakolik bude ohrožena naše suverenita, pokud někdy podpoříme společná hospodářská opatření, a zda si zachováme autonomii v politickém, hospodářském a kulturním rozhodování.

Nejdůležitějším poučením posledních 20 let je, že národní manévrovací prostor zaručený zákonem se zmenšil a vedení EU v čele s Evropskou komisí se snaží všemi možnými prostředky přeměnit federaci nezávislých a suverénních států ve Spojené státy evropské.

V tuto chvíli není důvod se domnívat, že existuje jiná trajektorie. Co si ostatně myslet, když polská a maďarská vláda, které protestují proti dovozu ukrajinského obilí, jsou z Bruselu napomínány nelegitimním způsobem? Kdyby k takovému falešnému tvrzení došlo poprvé, možná bychom se o něm ani nezmiňovali. Když však slyšíme – cituji – že Poláci a Maďaři nemohou svobodně rozhodovat o dovozu ukrajinského obilí, protože obchodní politika je záležitostí EU, pak veškeré argumenty, které se vztahují k realitě, stále více ztrácejí smysl.

Je nejvyšší čas říci, že význam nezávislého rozhodování členských států – podpořený a posílený stovkami konkrétních případů – je pošlapáván těmi, kteří tvrdí, že věří v důležitost spravedlivých vztahů mezi národy. Navzdory tvrzení EU neexistuje žádný jednotný řídící imperativ; to je jen falešný argument.

Byli jsme v Comeconu, Radě vzájemné hospodářské pomoci Sovětského svazu, a nechceme znovu pracovat a obchodovat ve stínu. S ekonomickou podřízeností už máme bohaté zkušenosti. Místo toho se maďarská vláda chopila iniciativy a zavedla dočasný zákaz dovozu hlavních druhů obilovin z Ukrajiny a zemědělských produktů poté, co maďarští zemědělci kvůli nedostatečné aktivitě EU zůstali zranitelní vůči situaci na trhu. Jinými slovy: Je třeba chránit naše zemědělce, nikoliv nové zvykové právo podřizovat se nápadům Bruselu a jeho ochotě zničit naše vlastní zemědělství.

Kdo toto všechno v Bruselu, Kyjevě nebo kdekoli jinde na světě nechápe, tomu je třeba připomenout jeho vlastní protekcionismus, protože nezávislý odbyt a obchod s domácími produkty je všude na světě základním principem. V roce 2023 budou volný obchod prosazovat převážně ty velké podniky a nadnárodní společnosti, které již dávno dobyly světový trh, zatímco chudší země budou hledat velmocenského patrona a odběratele svého zboží.

Ukrajina je zřejmě na nejlepší cestě rozptýlit zbytek svého národního bohatství do větru, ale to je jejich věc a naší věcí je zajistit, aby maďarští zemědělci nebyli znevýhodněni jen proto, že se někdo někde rozhodl kolektivizovat evropské zemědělství. O to nežádáme. Nechceme ukrajinské obilí, stejně jako nechceme nic jiného, čeho jsou naše sklady plné, čeho hodně vyrábíme, v čem děláme a budeme konkurovat.

Za zmínku také stojí, že zatímco polsko-ukrajinská politicko-vojenská spolupráce je nepřerušená, Varšava si nedělá legraci, pokud jde o obilí. Tento případ jasně ukázal, že zájmy mají vždy přednost před ideologií, a Brusel by si to měl konečně uvědomit. Už jen proto, že pokud by došlo k uvolnění obchodní disciplíny a rozvolnění východoevropské zemědělské produkce, západní investoři by sami nevyhnutelně utrpěli velké ztráty.

To je, jak známo, velmi bolestivé i pro obchodní zájmy blízké EU, a pokud se vyprazdňují jejich peněženky, pak jdou rukavice dolů.

Zdroj: rmx.news