Francouzské odbory pořádají již několik dní masové stávky a protesty proti zvyšování věku odchodu do důchodu, které jsou testem síly odporu proti ekonomické reformě Emmanuela Macrona… což není překvapivé: Francie je jednou z největších „západních“ bašt socialismu. (Foto: Flickr / ilustrační)

Jak uvádí agentura Bloomberg, provozovatel železnic v zemi, společnost SNCF, uvedla, že jezdí pouze třetina vysokorychlostních vlaků TGV, a vyzvala lidi, aby pracovali z domova. Metro a příměstské vlaky obsluhující hlavní město byly vážně narušeny, na většině tratí byl provoz omezen. Mnoho škol bylo rovněž uzavřeno.

Protestující rovněž zablokovali tři ropné rafinerie provozované společností TotalEnergies SE a stávky zaměstnanců společnosti Electricite de France SA vyřadily z provozu více než 3 gigawatty kapacity jaderných reaktorů. Francouzská pobočka společnosti Air France-KLM uvedla, že zrušila 10 % letů na krátké vzdálenosti.

Macron, který je již tak velmi nepopulární, čelil 19. ledna dosud největším protestům za dobu svého působení ve funkci prezidenta, když se obvykle roztříštěné odbory v zemi spojily a přivedly do ulic více než 1,1 milionu lidí. Průzkumy provedené od té doby naznačují, že opozice roste: průzkum provedený 1. února agenturou BVA pro RTL, kterého se zúčastnilo 1001 lidí, ukázal, že 60 % účastníků je proti důchodové reformě, což je o 2 procentní body více.

V úterním projevu pro francouzské televizní stanice na začátku pařížského pochodu šéf odborů CGT Philippe Martinez uvedl, že v ulicích je více lidí než 19. ledna.

„Prezident a vláda musí vyslyšet nespokojenost a změnit svůj plán,“ řekl Martinez a možná má pravdu: vždyť proč pracovat, když ECB může jen tisknout a udělat ze všech superbohaté.

Podle vládního sčítání v polovině dne stávkovalo méně zaměstnanců veřejného sektoru než 19. ledna. Martinez uvedl, že mnozí se tentokrát rozhodli nestávkovat, aby si zachovali své mzdy, zatímco větší účast tvořili zaměstnanci bílých límečků ze soukromého sektoru.

Vtipné je, že Francie vyšiluje kvůli práci o dva roky navíc, když má jeden z nejnižších věků odchodu do důchodu v celém vyspělém světě.

Odpůrci zvyšování minimálního věku odchodu do důchodu poukazují na rok 1995, kdy tehdejší prezident Jacques Chirac po dlouhém přerušení upustil od plánů na změnu důchodového systému. V nedávné době si vlády stály za svým, zejména v roce 2010, kdy Nicolas Sarkozy navzdory několikaměsíčním nepokojům zvýšil spodní hranici na 62 let.

Macron tvrdí, že reforma je nezbytná, aby se zabránilo deficitům v příštích letech, zejména proto, že veřejné finance jsou již pod tlakem masivních výdajů během pandemie Covidu a energetické krize. Mezinárodní měnový fond v pondělí uvedl, že reforma by mohla pomoci zvýšit nabídku pracovních sil, což je další klíčový cíl jeho vlády vzhledem k relativně nízké míře zaměstnanosti starších pracovníků.

Národní shromáždění má začít projednávat Macronův návrh zákona příští týden poté, co komise pro sociální záležitosti dokončí přezkum více než 7 000 pozměňovacích návrhů. Zatímco vláda tvrdí, že jsou možné drobné úpravy, premiérka Elisabeth Borneová trvá na tom, že zvýšení věkové hranice „již není předmětem jednání“.

Hlavní odborové svazy se v úterý večer sejdou v Paříži, aby rozhodly o svých dalších krocích, přičemž další dny akcí jsou téměř nevyhnutelné, protože se snaží udržet tlak na zákonodárce, kteří budou v příštích týdnech projednávat navrhovanou legislativu.

„Paní premiérko, jste rozumná a slušná žena: naslouchejte nespokojenosti s 64 lety, která je všude,“ řekl v pondělí v televizi France 2 Laurent Berger, vůdce umírněných odborů CFDT. „Ustupte od tohoto opatření a můžeme se znovu bavit.“

Jak dodává agentura Bloomberg, Macronův úkol je ztížen poté, co v loňských volbách ztratil absolutní většinu. Jeho vláda se snaží získat podporu konzervativních Republikánů, kteří tradičně podporují zvyšování věku odchodu do důchodu, ale někteří z nich od prvního dne protestů vyjadřují pochybnosti.

Macronova vláda by nakonec mohla využít zvláštních ústavních ustanovení a hlasování v parlamentu obejít, ale tím by se vystavila možnému hlasování o nedůvěře a riskovala by, že ještě více rozdmýchá hněv protestujících.

Zdroj: zerohedge.com