Proč se vedoucí představitelé EU obávají mírového procesu na Ukrajině?

Po finančním krachu v roce 2008 Evropská unie pouze překryla vzniklý vnitřní konflikt mezi Severem a Jihem a válka na Ukrajině způsobila nové rozdělení mezi Východem a Západem. Jakmile nastane mír, obě zlomové linie se jen prohloubí, zhnusí a nebude možné je ignorovat.

Toto není polemika o tom, zda lze Rusku věřit, že bude respektovat jakoukoli budoucí mírovou smlouvu s Ukrajinou. Není to ani komentář k výhodám ukončení války diplomatickou cestou. Je to spíše zamyšlení nad nejnovějším evropským paradoxem: zatímco mír na Ukrajině by pomohl zastavit hospodářské krvácení Evropy, v okamžiku zahájení jakéhokoli mírového procesu bude Evropská unie rozdělena vnitřní zlomovou linií mezi Východem a Západem, což jistě znovu probudí dřívější konflikt mezi Severem a Jihem v EU.

Věrohodný mírový proces bude vyžadovat obtížná jednání za účasti světových velmocí. Kdo bude Evropu u tohoto vysokého stolu zastupovat? Je těžké si představit, že by vedoucí představitelé Polska, Skandinávie a Pobaltí přenechali tuto roli svým francouzským nebo německým kolegům.

Na východním a severovýchodním křídle EU je francouzský prezident Emmanuel Macron považován za Putinova appeasera připraveného vnutit Ukrajincům odsouzeníhodný (pro ně) program „země za mír“. Stejně tak, pomineme-li dlouhodobou závislost Německa na ruské energii, postavení kancléře Olafa Scholze jako nositele kolektivního zájmu Evropy dále poškodila jeho fiskální obrana německého průmyslu v hodnotě 200 miliard eur (212 miliard Kč) – typ ochranného štítu financovaného z daní, který Německo na úrovni EU vetovalo.

Francouzské a německé elity mezitím opovrhují myšlenkou, že by EU mohla v případném mírovém procesu zastupovat taková osoba, jako je Kaja Kallasová, estonská premiérka, nebo Sanna Marinová, její finská kolegyně. „Morální křížové výpravy ukrajinských válečných maximalistů jsou nyní v módě, ale budou brzdit, nikoliv pomáhat jakémukoliv mírovému procesu,“ řekl mi jeden německý úředník.

Otázkou tedy zůstává: Kdo bude zastupovat EU v případném budoucím mírovém procesu?

Kdyby EU využila masivní bankovně-dluhové krize po roce 2008 k demokratizaci svých institucí, mohli by nyní Evropu důvěryhodně zastupovat její prezident a ministr zahraničí. Bohužel, za současného stavu by se evropští občané a vedoucí představitelé jednotlivých států museli zhrozit při pomyšlení, že by je měli zastupovat Charles Michel, předseda Rady EU, a Josep Borrell, vrcholný představitel zahraniční politiky EU. Macron a Scholz by spolu s téměř všemi ostatními evropskými prezidenty či premiéry jistě měli námitky.

V Bruselu panuje optimistický názor, že navzdory nedostatku legitimních vyslanců a vojenské slabosti bude mít EU při jakýchkoli jednáních značnou váhu, protože je ekonomickou velmocí, která zaplatí obnovu Ukrajiny a bude arbitrem jakéhokoli procesu, jímž se Ukrajina připojí k jednotnému trhu EU, celní unii nebo dokonce k EU samotné. Je však takový optimismus oprávněný?

EU nepochybně zaplatí obrovské částky a bude organizovat jakýkoli poválečný proces přistoupení Ukrajiny. Není však důvod se domnívat, že to EU zaručí vlivnou roli během mírového procesu. Ve skutečnosti existují dobré důvody domnívat se, že role EU jako hlavního sponzora obnovy Ukrajiny rozdělí a oslabí Unii více než dokonce krize před deseti lety.

Evropská investiční banka sama odhaduje náklady na obnovu Ukrajiny na přibližně 1 bilion eur, což je částka odpovídající rozpočtu EU na období 2021-27 a o 40 % vyšší než náklady jejího fondu pro obnovu po pandemii, NextGenerationEU. Německo, které je již nyní omezeno svým domácím plánem ve výši 200 miliard eur na podporu kolabujícího německého průmyslového modelu a 100 miliardami eur, které Scholz vyčlenil na výdaje na obranu, nemá fiskální prostor, aby poskytlo byť jen zlomek této částky.

Pokud ji nemůže zaplatit Německo, je jasné, že ji nemohou zaplatit ani ostatní členské státy EU. Jediným způsobem, jak zaplatit za Ukrajinu, by bylo, kdyby EU vydala společný dluh, čímž by se opakovaly bolestivé kroky, které vedly k vytvoření fondu pro obnovu v roce 2020.

EU, která by byla nucena poskytnout peníze, by se mohla vydat touto cestou, jen aby zjistila, že to vede ke krutým neshodám. Je pravda, že vedoucí představitelé EU se během pandemie dohodli na společném dluhu. Ale inflace byla v té době záporná a všichni členové EU čelili hospodářské implozi, protože výluky v celé Evropě snižovaly poptávku. Jakmile na Ukrajině zavládne mír, budou se muset dohodnout na ještě větším společném dluhu, aby mohli financovat obnovu Ukrajiny v době, kdy úrokové sazby vzrostly na čtyřnásobek, inflace je obrovská a ekonomický přínos pro členy EU bude jistě hrubě nerovnoměrný.

Španělsko bude zpochybňovat spravedlnost sdíleného dluhu, když německé společnosti získají lví podíl na rekonstrukci Ukrajiny. Polsko bude hlasitě protestovat, až Německo a Itálie oznámí, že po obnovení míru budou opět nakupovat energii z Ruska. Maďarsko draze prodá svůj souhlas s jakýmkoli ukrajinským fondem a bude požadovat ještě více výjimek z podmínek EU týkajících se právního státu a transparentnosti. Uprostřed tohoto zmatku se opět vrátí staré rozdělení na sever a jih (nebo kalvinisty a katolíky), pokud jde o zásluhy fiskální unie.

Německo se již nyní obává, že Francie bude trvat na trvalém a poměrně pravidelném vydávání společného dluhu, čemuž se německá politická třída bude bránit, a to nejen proto, že německý ústavní soud již rozhodl proti této myšlence. Hlubší důvod spočívá v tom, že fiskální unie, kterou Francie zřejmě upřednostňuje, by vyžadovala, aby se německé konglomeráty vzdaly praxe, kterou mají ve své DNA: hromadění amerických aktiv, která nakupují díky velkému čistému vývozu do Ameriky, jenž je umožněn stagnujícími německými mzdami a podhodnoceným zemním plynem.

Pokud tedy zákon prezidenta Joea Bidena o snížení inflace nezmění myšlení Německa tím, že kolem Spojených států postaví protekcionistickou bariéru, která zničí německý čistý vývoz do Ameriky, jakákoli jednání o ukončení války na Ukrajině nutně prohloubí rozdělení EU mezi Východem a Západem – a poté znovu roznítí staré rozdělení mezi Severem a Jihem.

Nic z toho by nemělo být překvapivé. Po finančním krachu v roce 2008 EU pouze překryla vzniklou linii rozkolu mezi Severem a Jihem. Válka na Ukrajině nevyhnutelně vytvořila novou zlomovou linii mezi Východem a Západem. Jakmile nastane mír, obě zlomové linie se jen prohloubí, zhnusí a nebude možné je ignorovat.

Zdroj: project-syndicate.org