Novozélandská premiérka Jacinda Ardernová je nejnovější liberální vůdkyní, která vyzývá k vytvoření mezinárodní aliance pro cenzuru projevu. (Foto: Youtube)
Nespokojeni s bezprecedentní korporátní cenzurou společností provozujících sociální média se lídři jako Hillary Clintonová obrátili od soukromé cenzury ke staré dobré státní cenzuře. Regulace projevu se na levici stala článkem víry. Ardernová tento týden využila svůj projev na Valném shromáždění OSN k výzvě k cenzuře v globálním měřítku.
Ardernová se ohradila proti „dezinformacím“ a vyzvala k vytvoření globální koalice pro kontrolu projevu. Poté, co přikývla na svobodu slova, začala předkládat plán na její zánik prostřednictvím vládní regulace:
Ale co když tato lež, opakovaně vyslovovaná na mnoha platformách, podněcuje, inspiruje nebo motivuje ostatní, aby se chopili zbraní. K ohrožení bezpečnosti ostatních. Aby zavírali oči před zvěrstvy, nebo ještě hůř, aby se stali jejich spoluviníky. Co tedy?
To už není hypotetické. Válečné zbraně se změnily, jsou tu s námi a vyžadují stejnou míru činnosti a aktivity, jakou jsme vkládali do zbraní starých.
Rozpoznali jsme hrozby, které staré zbraně vytvářely. Spojili jsme se jako společenství, abychom tyto hrozby minimalizovali. Vytvořili jsme mezinárodní pravidla, normy a očekávání. Nikdy jsme to nevnímali jako ohrožení našich individuálních svobod – spíše jako jejich zachování. Totéž musí platit i nyní, když přijímáme tyto nové výzvy.
Ardernová upozornila na to, jak extremisté využívají svobodu projevu k šíření lží, aniž by si všimla, že neextremisté využívají stejnou svobodu projevu k tomu, aby takovým názorům čelili. Na její otázku „jak řešíte změnu klimatu, když lidé nevěří, že existuje“ lze odpovědět, že přesvědčujete lidi pomocí stejné svobody slova. Místo toho se zdá, že Ardernová chce umlčet ty, kteří mají pochybnosti.
Ardernová sice hovořila o globální cenzurní koalici jako o „lehkém přístupu k dezinformacím“, ale zároveň odhalila, jak rozsáhlý by takový systém pravděpodobně byl. Potřebu takové globální cenzury obhajovala tím, že musí bojovat proti těm, kteří zpochybňují změnu klimatu, a potřebou zastavit „nenávistnou a nebezpečnou rétoriku a ideologii“.
„Koneckonců, jak úspěšně ukončit válku, když jsou lidé vedeni k přesvědčení, že důvod její existence je nejen legální, ale i ušlechtilý? Jak se vypořádáte se změnou klimatu, když lidé nevěří, že existuje? Jak zajistíte dodržování lidských práv druhých, když jsou vystaveni nenávistné a nebezpečné rétorice a ideologii?“ dodala.
Stejné zdůvodnění používají autoritářské země jako Čína, Írán a Rusko k cenzuře disidentů, menšin a politických soupeřů. Co je „nenávistné“ a „nebezpečné“, je proměnlivý pojem, který vlády v minulosti používaly k umlčování kritiků nebo odpůrců.
Ardernová je usměvavou tváří nové generace cenzorů. Stará generace cenzorů, jako jsou Íránci, alespoň nepředstírá podporu svobody slova a otevřeně přiznává, že potlačuje disent. Jde o to, že musíme být stejně ostražití, když je cenzura prosazována zleva s těmi nejlepšími motivacemi a nejhoršími prostředky.
Jak kdysi řekl velký občanský libertarián, soudce Louis Brandeis, „největší nebezpečí pro svobodu číhá v zákeřných zásazích lidí horlivých, dobře míněných, ale bez porozumění“.
Zdroj: jonathanturley.org