Inflace nás potichu zbavuje práv na soukromé vlastnictví

Kdysi jsem se posmíval zmínkám o „Velkém resetu“ nebo myšlence, že hrstka elit řídí globální show v zákulisí. Není třeba říkat, že na druhé straně pandemie jsem se u této myšlenky velmi zahřál. (Foto: Flickr)

Nemohu si pomoci, ale mám pocit, jako by se některé konspirační teorie, o kterých se často mluví, rozvíjely přímo před našima očima, ať už prostřednictvím promyšlených prostředků, nebo jen z obyčejné tupé neschopnosti globálních politiků a centrálních bank.

Jak vám řekne každý, kdo tvrdě kritizuje myšlenku „velkého resetu“, jedním z klíčových principů postapokalyptického světa řízeného Klausem Schwabem je myšlenka, že už nebudeme mít práva na soukromé vlastnictví. Vyplývá to z prohlášení, které Schwab pronesl, když předpovídal, jak bude vypadat život v roce 2030:

„Nebudete nic vlastnit“ – A „budete z toho mít radost“.

A přestože je dnešní poučení spíše elementární, stojí za zmínku, že tato konspirační teorie nejenže není příliš daleko od pravdy, ale dost možná se právě odehrává přímo před našima očima.

Nemusel jsem hledat dál než ve svém osobním okolí, abych našel nedávné příklady dospělých lidí, kteří měli kvůli rostoucím cenám problém vyjít s penězi. Tito lidé měli našetřené nějaké peníze, ale přesto nedokázali držet krok s cenami nájemného a bydlení a nakonec skončili tak, že se vzdali vlastního bydlení a přestěhovali se zpět k rodičům.

Když jsem o tomto příkladu hovořil ve svém posledním podcastu, zjistil jsem, že stejně jako v případě čehokoli ekonomického se stejná situace odehrává každý den u milionů dalších Američanů. Jinými slovy, všichni mají stejný problém: prostě si už nemohou dovolit věci a při inflaci mezi 8 a 9 % se hodnota jejich úspor hroutí.

Během pouhých tří let stály věci o 15 až 20 % více než v době, kdy si mnozí střadatelé odkládali většinu svých peněz – před pandemií. Kupní síla dolaru se za stejnou dobu snížila přibližně o 20 %.

Ti, kteří stále pracují za mzdu, která není o 20 % vyšší než před pouhými 3 lety, výrazně ztrácejí. Ti, kteří přestali pracovat a mají buď stálý příjem, nebo žijí z úspor, byli zasaženi ještě hůře (zejména pokud žijete z penze spravované některými z absolutně nejhorších manažerů, kteří kdy stanuli před terminálem Bloomberg, jako je tento a tento).

O tomto finančním tlaku se hojně mluví, když se mluví o tom, že lidé omezují své diskrétní výdaje. O zpomalení výdajů slyšíme ve zprávách neustále, když se ekonomické časy zhoršují – je to jedna z dynamik, která vytváří cykly recese a oddlužování. Co se ale stane, když jsou to právě náklady na bydlení (tj. nájemné a bydlení) a nemovitosti, které se stávají příliš drahými i pro běžné kupující. O tom se mluví mnohem méně, proto se rychle zamysleme nad tím, co by to mohlo znamenat do budoucna.

V budoucnosti Klause Schwaba, vypůjčím si slova soudce Smailse, „nedostanete nic a bude se vám to líbit!“.

Bude to tak, protože všechno bude společné a sdílené. Pozornost bude odvedena od soukromého vlastnictví a soukromých vlastnických práv.

Inflace tomuto vyprávění velmi pomáhá. Pokud máte menší kupní sílu na nákup diskrétních věcí, pak máte zprostředkovaně méně soukromého vlastnictví.

Děsivé je, když se tato dynamika začne extrapolovat na vlastnictví nemovitostí a půdy. Jinými slovy, budoucnost, kdy si nikdo nebude moci dovolit druhou sadu golfových holí, nevypadá až tak postapokalypticky, ale budoucnost, kdy bude stále méně lidí vlastnit pozemky a domy a kdy se geografické rozložení obytné plochy světa začne dostávat do rukou několika nejbohatších a státem podporovaných subjektů – no, to vypadá extrémně postapokalypticky.

I když uznávám, že je to v tuto chvíli trochu „okrajové“ (hej, tím se zabývám), nemohu si teď pomoci, ale inflace je způsob, jak pomoci zbavit lidi individuálních práv na soukromé vlastnictví. Když člověku seberete jeho soukromé vlastnictví, práva na soukromé vlastnictví pro něj nemají stejný význam. Mají lidé, kteří nemají

Zdroj: quoththeraven.com