Po celém světě v uplynulém roce upadlo do pandemií vyvolané extrémní chudoby až 150 milionů lidí, což je zhruba populace Kanady, Francie a Velké Británie dohromady. (Foto: Flickr)

Částečně i kvůli tomu vlády v současnosti pumpují bezprecedentní peněžní částky do svých reakcí na COVID-19, kdy za záchranná a stimulační opatření jen za rok 2020 utratily přes 14,6 bilionu $.

Ale nedávná zpráva Environmentálního programu Organizace spojených národů a University of Oxford ukazuje, že jen 18 procent ze současných investic do zotavení lze považovat za „zelené.“ A to je problém.

S tím, jak vlády kladou pumpování do ekonomického zotavení na první místo, musí změnit měřítko, kterým měří lidský pokrok a blahobyt. Jinak riskují, že jejich investice dále rozdmýchají nerovnost a zkázu životního prostředí, která připravila působiště pro pandemii COVID-19.

Degradace životního prostředí a narůstající kontakt mezi divokým životem a lidmi umožnil, aby virus SARS-CoV-2 způsobující COVID-19 přeskočil ze zvířat na lidi. A podmínky, s nimiž se ten virus střetl, vytvořené ohromnou sociální nerovností umožnily, aby to propuklo jako pandemie s devastujícími zdravotními, sociálními a ekonomickými důsledky.

I v zemích, které vyhlásily své záměry řešit jak ničení životního prostředí, tak nerovnost, jsou jejich záchranné balíčky pod dominancí utrácení, které podporuje neudržitelné ekonomické aktivity jako před pandemií. Tyto pomýlené investice v první řadě přispívají k právě takovým podmínkám, které nás sem dostaly.

Např. země jako Indie, Kanada a Jižní Afrika odsunuly financování zelených programů zotavení na druhou kolej, ale zároveň posilují svůj průmysl fosilních paliv.

Jižní Afrika rozběhla investice do tří nových energetických projektů za 3,5 miliardy $, které údajně „sníží využívání špičkových elektrických generátorů poháněných dieselovými motory.“ Ale tento státem vlastněný elektrárenský podnik Eskom předtím postavil třetí největší a čtvrtou největší elektrárnu spalující uhlí. Průmyslová oblast kolem Middelburgu obývaná 4,7 miliony lidmi už obsahuje 12 uhlí spalujících elektráren a ohromnou rafinerii, která z uhlí vyrábí kapalný benzín. Jen generátory v tomto závodě ročně produkují více emisí skleníkových plynů než celé země jako Norsko nebo Portugalsko. Respirační onemocnění v této oblasti nejspíš způsobují více než 300 předčasných úmrtí každý rok.

I další trvale neudržitelné činnosti jako ničení lesů, orba a dláždění lučních porostů a znečišťování pitné vody, pokračují v neztenčené míře. Tyto přírodní zdroje drží při životě miliardy lidí. Na ty připadá 47 procent příjmů chudých domácnosti na venkově v Indii, skoro 75 procent v Indonésii a 89 procent v brazilské severní Amazonii. Přes 70 procent lidí v subsaharské Africe závisí na lesích a lesních porostech jako zdroji obživy.

Abychom napravili svůj kurz, musíme změnit způsob, jakým měříme lidský rozvoj a společenský pokrok. Bez správných ukazatelů nebudeme schopni dosáhnout transformace svých ekonomik a společností, které musíme podstoupit, abychom zajistili své přežití. Hrubý národní produkt HDP, tj. nejrozšířenější používaný ukazatel ekonomického rozvoje, je užitečným měřítkem a poskytuje hodně informací úzce spojených s lidským blahobytem. Ten ale neposkytuje žádné vodítko ohledně toho, jak se vyhnout výsledkům, které jsou trvale neudržitelné a přinášející nerovnost.

Naštěstí s tím, jak země plánují své výdaje na zotavení po pandemii, tak mohou uvažovat o nové pomůcce, kterou je Planetárně narovnaný index lidského rozvoje (PHDI) vypracovaný Rozvojovým programem Spojených národů (UNDP) a jeho partnery.

PHDI je měřítkem lidského pokroku, které bere v úvahu chudobu, nerovnost a zátěž planety. To neměří jen zdraví, vzdělání a životní úroveň v zemi, ale také emise oxidu uhličitého a ekologickou stopu. Vzniklý ukazatel poskytuje tvůrcům politiky indikaci, jak je možno měnit rozvojové priority, když se pro definování lidského pokroku stanou ústředním hlediskem jak lidé, tak planeta.

Použijeme-li tento přístup, tak se více než 50 zemí propadne ze skupiny velmi vysokého lidského rozvoje založeného na UNDP, tj. standardním Indexu lidského rozvoje, zatímco země jako Costa Rica, Moldávie a Panama vyrostou nejméně o 30 míst. Plánování, které ochrání přírodu, by mohlo zlepšit blahobyt miliard lidí.

Někteří by mohli namítat, že HDP je dobře zavedeným univerzálním měřítkem, a že PHDI je příliš komplikovaný pro země potýkající se s naléhavými a vzájemně si konkurujícími rozvojovými prioritami. Ten nový index nám však umožňuje identifikovat a měřit problém trvalé udržitelnosti a nabízí jasnou alternativu ke spoléhání na jediný hlavní indikátor – HDP – jako měřítko pokroku země.

Avšak bez odlišného přístupu riskujeme, že přivoláme další pandemii prohlubováním nerovností a prohlubováním environmentální krize. Tyto dvě věci jdou ruku v ruce. A když nakonec ta katastrofa udeří, tak tím nejlepším, v co můžeme doufat je včasná humanitární pomoc.

Vlády by místo toho měly přijmout nová měřítka, aby jejich pomocí řešily krizi životního prostředí a rostoucí nerovnost a učinily jej součástí dlouhodobé strategie, která začíná teď. Budou-li vlády měřit to, na čem záleží, budou schopny vypracovat plány zotavení, které posílí zelenou péči a sníží nerovnosti se zlepšením výhledu na zdravější budoucnost s vyšší prosperitou pro všechny.

Maxwell Gomera