Před týdnem se konečně statistikami potvrdily předběžné odhady o tom, jak Evropská unie jako největší obchodní partner Číny předstihla Spojené státy. (Foto: Flickr)

Je to i obráceně Čína jako největší obchodní partner Evropy také předstihla Spojené státy.

Rok 2020 byl pozoruhodný, šlo o rok globální ekonomické deprese kvůli pandemii. V prvním pololetí před zvládnutím první vlny pandemie, byla čínská ekonomika těžce postižena, a ač se ve druhém pololetí po získání kontroly nad epidemií její hospodářství rozběhlo natolik, že celoročně zaznamenala jako jediná významná ekonomika světa růst, stejně byla čísla toho růstu daleko za růsty předchozích let. Evropská ekonomika výrazně poklesla a dosud se ani epidemicky ani ekonomicky nezotavila.

Je tedy dost ohromující, že export zboží z EU v hospodářské depresi do Číny, která také teprve rozbíhala ekonomiku, vzrostl o 2,2 % a dovozy z Číny vzrostly dokonce o 5,6 %. Tato čísla by mohla mj. posloužit i jako ilustrace účinků ochranářských opatření Trumpovy administrativy, která uvalila určité restrikce na obě tyto strany, v důsledku čehož možná nejvíce ze všech účinků, jaké měly, bylo posílení vzájemné spolupráce obou stran, pomocí níž snadno dohnaly výpadky na americkém trhu.

Ovšem hlavní příčiny tohoto vývoje jsou hluboce zakořeněné ve strukturálních faktorech, které určují nový přirozený trend a téměř s určitostí přinesou vývoj, kdy se tento trend bude ještě výrazně posilovat, kdy k hlavním takovým faktorům patří úspěchy Inciativy pásu a cesty, k níž patří budování evropsko-čínské železniční magistrály, po které proudí čím dál více vlaků a převáží zboží napříč celou Eurasií o dost rychleji, než to stihnou lodi. Tyto trasy mají také potenciál vytvořit z míst ve Střední Evropě, kde ty vlaky končí, nově se rozvíjející centra ekonomického rozvoje stejně významná jako evropské přístavy u Atlantiku.

Eurasijský super-kontinent táhnoucí se od Atlantiku po Pacifik, kdy oba ekonomické celky leží na jeho protilehlých částech, představuje pro zboží po souši prý 8 210 km dlouhou cestu. Po moři je ještě o dost delší a lodě se nemohou pohybovat tak svižně jako rychlovlaky. Ale i tak v partnerství mezi Čínou, Řeckem a Itálií probíhají významné projekty rozšiřování přístavů, neboť sem proudí čím dál více lodí z Číny s náklady pro Evropu, zrovna tak jako naopak.

Ovšem jeden z nejvýznamnějších projektů v rámci Iniciativy pásu a cesty (přezdívané též Nová Hedvábná stezka) je úspěšný rozjezd železniční trasy pro nákladní rychlovlaky táhnoucí se od Zhejiangu na pacifickém pobřeží Číny přes Xinjiang, celé Rusko do Střední Evropy, kde je nejvýznamnějším uzlem asi německý Duisburg, s návaznými trasami táhnoucími se až do Portugalska a k trajektům převážejícím náklady mezi Evropou a Británií. To, co dosud lodě převážely týdny, přejede po „Nové Hedvábné stezce“ během dnů. Někteří to formulují tak, že Eurasie se náhle změnila z překážky v most, a také tato čím dál zatíženější, roku 2017 spuštěná, trasa Pásu a cesty, bývá nazývána Eurasijským mostem. Oblasti kolem těchto tras by se také podle očekávání a všech dalších zkušeností s podobnými projekty měly stát pásy prosperity a přílivu investic. Jelikož Eurasijský most vede především do Střední Evropy, máme se asi v důsledku toho na co těšit.

Rychle se z epidemie zotavující Čína zásobovala Evropu levně a rychle zdravotním materiálem a zachraňovala výpadky v dodavatelských řetězcích s prudkým vzájemným posilováním vztahů mezi podniky na obou koncích Eurasie. Z Číny do Evropy roku 2020 odjelo 12 400 vlaků, tj. nárůst o 50% oproti předchozímu roku, který nebyl rokem ekonomické deprese. Jenže takovýto „tektonický posuv“ kontinentů, kdy se východní Asie a Evropa staly jedním regionem, ve kterém probíhá regionální ekonomická integrace, přináší „tektonické pohyby“ i v ekonomické struktuře a růstu celého tohoto ekonomicky nově vzniklého regionu. A pokusy Trumpovy administrativy vnucovat svou vůli Číně i Evropě ekonomickými sankcemi tento trend ještě posílily a urychlily jako faktor, který budovatelům Nové Hedvábné stezky pomohl více, než by je mohlo napadnout.

Také, jestli jestřábové americké politiky snili, že se jim podaří dosáhnout nějakého odloučení mezi Čínou a EU, tak svými opatřeními dosáhli naprostého opaku, a nejenže nastolili nový stav, nýbrž rozhýbali evidentně vývojový trend. Oboustranný obchod nejenže vzrostl, ale byl by asi zázrak, aby prudce nerostl dále, a spolu s tím se nepochybně zrychlí i toky investic oběma směry mezi Evropskou unií a Čínou, k čemuž rovněž už zřetelně dochází.

Pokoušet se za takovýchto okolností do tohoto procesu nějak negativně zasahovat a rozdělovat Evropu a Čínu, které ve svém posilujícím se partnerství nachází větší a větší zalíbení a těší se z toho jako z nového zdroje prosperity, by teď už bylo dost zoufalé a předem odsouzené k neúspěchu.

To, co se děje v ekonomice integrujícího se nově vzniklého regionu budovaného kolem Pásu a cesty, se pochopitelně promítá do veškeré politiky a geopolitické situace. Jestřábi jsou teď nejspíš dost smutní z toho, že např. na právě proběhnuvší Mnichovské bezpečnostní konferenci významní evropští aktéři, jako např. předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen, se vyjadřovali velice zdrženlivě k možné konfrontaci s Čínou. Zřetelně se k ní nechtějí přidat a Spojené státy nemají nic, co by mohly nabídnout jako náhradu za takto cennou spolupráci, pokud by snad chtěly pokračovat v Trumpově politice rozdělování Číny a Evropy.

Rovněž je to ukázka toho, že naděje vkládané do Iniciativy pásu a cesty byly odůvodněné, a zřejmě možná očekávání až překračují, přičemž se budují i další větve této iniciativy, které slibují podobné výsledky regionálního propojení a multilaterální spolupráce napříč celou Eurasií i s napojením prudce se rozvíjející Afriky.

Zatím se spojily dva největší trhy světa – evropský a Čínský. Z tohoto rostoucího a sílícího kmene už ale raší další větve Pásu a cestu do Střední Asie a na Střední východ. V podstatě dochází k propojení Evropské unie s právně vzniklým největším regionálním sdružením volného obchodu na světě RCEP, jehož je Čína prominentním členem. Sny multi-lateralistů o vzájemné partnerské spolupráci z vlastní vůle napříč regiony, kulturami, politickými a ekonomickými seskupeními se naplňují a všichni zúčastnění z toho mají výrazný prospěch a důvody k motivaci, aby v tom pokračovali.