Zatímco Evropané jsou vybízeni, aby Afričanům pomáhali u sebe doma a ne už tak moc v jejich domovině, Čína jim pomáhá hlavně u nich doma. (Foto: Flickr)

Ta pomoc, jak to u Číny bývá, není žádná prázdná charita, nýbrž jde o přátelskou, vzájemně výhodnou, z vůle obou stran prováděnou a žádnými dodatečnými závazky a skrytými háčky nezatíženou partnerskou spolupráci na výnosných projektech, ze kterých mají nesmírný prospěch obě strany. A ten prospěch většinou není nějaký krátkodobý rychlý zisk, nýbrž jde v převážné většině o projekty s dlouhodobou výnosností, které na sebe nabalují následné podnícení prosperity, jako jsou infrastrukturní projekty, o které se opírá další na ně navázaný hospodářských rozvoj.

Jaký význam přisuzuje Čína ve své zahraniční spolupráci Africe, je vidět na tom, že už přes třicet let se první zahraniční cesta čínského ministra zahraničí po novém roce koná do Afriky. Ač ještě neskončila celosvětová pandemie, kterou je zrovna v této fázi Afrika značně postižena, kdy se hromadně ruší tradiční setkání a shromáždění po celém světě a nahrazují se virtuální komunikací přes technická pojítka, tak vřelý pohled z očí do očí přímo přeci jen úplně nahradit nejde, a tak ani letos se Číňané a Afričané nenechali odradit virem od skutečné návštěvy a ministr zahraničí Wang Yi do Afriky zase letěl a dodržel tak slib své země, daný před 31 lety, že takové návštěvy v Africe se budou počátkem každého roku konat.

První, co v Africe Wang Yi udělal, byl podpis dohody o volném obchodu s Mauriciem, které předcházely 3 roky jednání. Ač Čína v poslední době takových smluv uzavírá hojnost, dokonce i tu obrovskou RCEP, tak toto je první smlouva tohoto druhu s africkou zemí. A ani nový africký nakažlivější kmen COVID-19 ministra neodradil od návštěvy pěti dalších zemí Nigérie, Demokratické republiky Kongo, Botswany, Tanzanie a Seychelských ostrovů.

V těchto krušných dnech se těžko asi nějaký zahraniční státník do Afriky jen tak vydá. Ale Čína tak mj. signalizuje, že je spolehlivým partnerem, který své před více než třemi dekádami dané sliby myslí vážně. Svět se potýká s pandemií a v Africe je to kvůli ní v poslední době zvláště tíživé, a tak tím Čína mj. předvádí své odhodlání neomezovat se ve střetu s pandemií na vlastní píseček, naopak předvádí odhodlání zapojit se do spolupráce světové komunity národů na překonání této krize, neboť dobře ví, že se z toho nikdo dostat nemůže sám – dokonce ani Čína ne, zrovna tak jako nikdo nemůže vybudovat svoji prosperitu v zotavujícím se světě bez zotavení a růstu prosperity světové komunity.

A takovou spolupráci teď Afrika naléhavě potřebuje. Škody způsobené pandemií se zdaleka neomezují na zdravotní dopady. Jedním z nejhorších aspektů této krize je rozvrácení dodavatelsko-odběratelských řetězců. A v Africe se to projevuje velice výrazně. 53 procent afrických dovozů pochází ze zemí nesmírně postižených COVID-19 a 51 procent afrických vývozů jde do zemí pandemií velice postižených. Kontinentem tedy otřásl těžkých hospodářský šok jak na straně nabídky, tak na straně poptávky. Africké země jsou už tradičně silně propojené s čínským trhem, a tak během Wangovy návštěvy byly dohodnuty různé iniciativy k obnově ekonomické stability Afrického kontinentu a k realizaci jeho úspěšného zotavení v roce 2021, kdy by se jeho ekonomika měla vrátit k vysoké výkonnosti a k růstu po klasické „V křivce,“ jaká je pro úspěšná zotavení příznačná.

Možná to leckoho překvapí, ale subsaharská Afrika představuje jeden z ekonomicky nejstabilněji se rozvíjejících regionů světa. Už 25 let nezažila žádnou recesi a i s globální krizí, která rozvrátila svět včetně nejrozvinutějších zemí v roce 2008 a v letech následujících, si dobře poradila a recese se tam nekonala.

Tento trvalý ekonomický vzestup je tažen mohutnými investicemi, které jsou však výnosné a dobře stačí, jak na splácení zahraničních dluhů, které vyžadují, tak na vzestup domácího blahobytu. Nejde tedy o nějaké lehkomyslné půjčky promrhané na rozmary místních režimů, jak se to občas v některých zdrojích líčí. Půjčky byly celou generaci tahounem rozvoje, ze kterého se zaplatily a naplňovaly ekonomickou poučku, že dobré úvěry jsou pro obě strany zdrojem bohatství. Tento stabilní a spolehlivě vyhlížející vývoj ale pandemie rozvrátila a zdejší země se dostávají, i když ne vlastní lehkomyslností, do tíživé dluhové krize. Vyjednávají proto se zeměmi G20 o dluhové úlevě, kdy jedním z jejich největších věřitelů z této skupiny je právě Čína.

Čína se přitom zachovala jako příkladný soucitný věřitel a poskytla Africe to, co nejvíce potřebuje. Se 12 africkými zeměmi uzavřela smlouvy o dluhových úlevách s odklady splátek, snížením nebo i s odbouráním úroků.

Proto se Wangova návštěva týká také pře-uspořádání těchto dluhů. A samozřejmě v ní jde i o zdravotní spolupráci se zdejšími zeměmi při zvládání pandemie. K tomu patří i slib Číny zajistit kontinent logisticky dobře zabezpečenými a cenově dostupnými dodávkami čínských vakcín proti tomuto viru. Čínská ekonomická spolupráce s Afrikou je velice významná a Číně je pragmaticky velice jasné, že pro její vlastní prosperitu a růst má větší význam rozhýbání ekonomiky těchto zemí než rychlý zisk ze splátek úvěrů či z využití tíživé zdravotní situace k prodejům zdravotního materiálu za pro sebe výhodnou cenu.

Rychlé vyřešení zdejší zdravotní krize je pro Afriku mj. významné i proto, že v ní je turistika jedním z velice významných zdrojů příjmu, jenže turistika v zemích postižených pandemií se totálně hroutí, a tak naděje vkládané do čínské vakcíny jsou zde hodně vysoké.

Čína není jen obchodním partnerem a věřitelem subsaharské Afriky. Čína má v těchto zemích i rozsáhlé přímé investice, jejichž návratnost je podmíněna zotavením místních ekonomik a celkovou zdejší prosperitou. Mezi lety 2005 až 2019 sem podle Konference OSN o obchodu a rozvoji plynulo po dobu 15 let 7,8 procenta přímých čínských zahraničních investic a investovali sem tedy 95,7 miliardy $.

Čína do tohoto trhu se 1,2 miliardou lidí a s HDP 3 biliony $ rozsáhle investuje do infrastrukturních projektů a staví zde i celé série zvláštních ekonomických zón, jimiž tento kontinent industrializuje, které táhnou rozvoj Afriky jak lokomotiva s výrazným posilováním obchodů obou stran i s prudce rostoucím podílem Afriky na světovém trhu se zemědělskými produkty i průmyslovými výrobky, kde Afrika přestává být jen dodavatelem surovin. K Africe také směřuje projekt infrastruktur a investičních zón kolem nich zvaný Iniciativa pásu a cesty (BRI).

Pro ministrovu návštěvu v Africe i v této době jsou tedy silné důvody a Afričané si mají důvody připomínat, že v nouzi poznáš přítele.