Věděli jste, že naši barvu očí neurčuje pigment, ale že jde ve skutečnosti o výsledek štěpení světla? Toho samého světla, které je běžné i u mořských živočichů, hmyzu a ptactva. Začněme se strukturou lidského oka, abychom lépe porozuměli jeho barevnosti. Duhovka, čili zabarvená část vašeho oka se skládá ze dvou vrstev – stromatu, přední vrstvy a epitelu, vrstvy zadní. Epitel obsahuje tmavě zbarvené pigmenty, které vytváří tmavé části na vaší duhovce, zatímco stroma je z bezbarvých kolagenových vláken.
Stroma může obsahovat melanin nebo opačně úložiště kolagenu, což jsou dva významné faktory, které ovlivňují barvu vašich očí.
Jaký je tedy rozdíl mezi barvami?
Nejdříve se podívejme na hnědé oči, jejichž skladba je nejjednodušší. Jejich stroma obsahuje vysokou koncentraci melaninu, který pohlcuje hodně světla a dělá tak oko tmavší.
Něco podobného platí i pro oříškové oči, avšak obsah melaninu je o něco nižší. To způsobuje, že se hnědá míchá s modrou, a to může vést až v kombinaci hnědých, zelených a žlutých odstínů.
Zelené oči obsahují málo melaninu a žádné zásoby kolagenu. Tím pádem oko absorbuje jen málo světla a zpětný odraz do atmosféru (tzv Tyndallův efekt) způsobuje, že se oko vypadá zeleně.
Šedé oči fungují na opačné bázi. Chybí jim melanin, ale mají hodně kolagenu. Ten blokuje modré zabarvení a způsobuje rovnoměrné rozprostření světla, takže oko je výsledně šedé.
Proces, který dělá modré oči modrými, je ten nejvíce fascinující. Proč? Modré oči mají absolutně bezbarvé stroma bez stop melaninu nebo kolagenu. To znamená, že veškeré světlo odráží zpět do atmosféry a Tyndallův efekt tak vytváří čistě modré zbarvení.
De facto to znamená, že modroocí lidé nemají barvu očí, neboť ta je určena pouze množstvím světla.
Není to fascinující? Vypadá to, že poetické přirovnání modrých očí k nebi nebo oceánu není zas tak úplně abstraktní!
Zdroj: tmn.org
