Financial Times dnes publikoval článek tvrdící, že masová imigrace z Afriky a Asie do Evropy je tu, aby tu už zůstala, a pro nás bude nejlepší si na ni zvyknout. Tento článek jde až tak daleko, že poukazuje, že migrační krize v současnosti zachvacující Evropu je jistým druhem splátky za evropskou kolonizaci v 18. a 19. století, a bez nejmenšího pocitu lítosti předpovídá, že evropská kultura bude převrstvena. Tento článek sepsaný hlavním sloupkařem pro zahraniční záležitosti Gideonem Rachmanem zvěstuje, že Evropané díky globálním demografickým změnám budou představovat rychle se zmenšující a prudce klesající podíl na světové populaci.

To v součinnosti se snadným cestováním do Evropy v moderní době znamená, že v dohledné budoucnosti bude imigrační příliv způsobem života.

Rachman tudíž nejenže vidí pokusy o kontrolu imigrace jako marné, nýbrž navíc věří, že pokusy o uchování evropské kultury jsou nevyhnutelně předurčeny ke zkáze. Evropské hodnoty, myslí si, jsou moderními liberálními hodnotami s mělkými kořeny, které nevydrží ten příval toho, co nazývá středovýchodním a africkým konzervatismem. A to, jak poukazuje, bude triumfem liberalismu.

„Migrace Afričanů, Arabů a Asiatů do Evropy představuje obrácení historického trendu,“ píše.

„Evropa v koloniální éře praktikovala jistou formu demografického imperialismu s bílými Evropany emigrujícími do všech koutů světa. V Severní Americe a v Austrálii byla domorodá populace potlačena a často i vybíjena – a celé kontinenty byly Evropou vykořeněny. Evropské země také zřizovaly kolonie po celém světě a obsazovaly je imigranty, přičemž spolu s tím bylo několik milionů lidí nuceně vysídleno z Afriky do Nového světa jako otroci.“

Provádějíc přímá srovnání mezi migračními metodami evropských kolonialistů, z nichž mnozí cestovali po mnoho měsíců, aby si zařídili nový život v koloniích, a migranty v současnosti směřujícími do Evropy, nám potichoučku vyzrazuje, že Evropa je teď už sama kolonizována cizorodou kulturou.

Když Evropané osidlovali svět, tak to často činili pomocí „řetězové migrace“. Člen rodiny se usadil v nové zemi jako Argentina nebo US; domů posílal zprávy a peníze, než ho za čas následovali další.

„Teď ty řetězy fungují v opačném směru: ze Sýrie do Německa, z Maroka do Holandska, z Pákistánu do Británie. V těchto dnech to ale není otázkou dopisu domů, po němž následuje námořní plavba. V éře Facebooku a chytrých telefonů je pocit Evropy blízký, i když jste v Karáčí či v Lagosu.“

V důsledku toho a přes sliby evropských politiků v reakci na hrůzu jejich občanů, kteří dobře vědí, že jsou kolonizováni, je odpor marný.

Oficiální politikou EU je skutečným uchazečům o azyl umožnit vstup a přitom vracet ilegální ekonomické migranty. Tato politika je však odsouzena ke krachu. Nejenže ty četné země pohlcené konflikty, ať už vnitřními nebo vnějšími, vytváří čím dál více legitimních uprchlíků, ale Evropa se také zatím ukázala být naprosto neschopná si s ilegálními ekonomickými migranty poradit, i když by měli být po právu posíláni domů. Např. Německo deportovalo přibližně jen 30 procent svých neúspěšných žadatelů o azyl.

Rachman dále píše: „Jakmile se velká populace imigrantů zařídí, tak právo na „sjednocení rodiny“ zajistí už trvalý příliv. A tak Evropa nejspíš zůstane atraktivní a snadno dosažitelnou destinací pro chudé, leč ambiciózní lidi z celého světa.

O tomto výsledku si myslí, že nejenže je nevyhnutelný, ale že bychom ho měli i vítat.

„Předlužená evropská ekonomika potřebuje injekci mládí a dynamiky. Kdo zalidní personálem její domovy důchodců a staveniště, když ne imigranti ze zbytku světa?“

„Ale i ti Evropané, kteří obhajují imigraci, mají obvykle sklon tvrdit, že nově příchozí na kontinent musí samozřejmě přijmout „evropské hodnoty“. To ale může být nerealistické, a to zčásti proto, že mnoho z těchto hodnot je relativně nedávno zrozených.

„Postimperiální, post-holokaustová Evropa se už daleko více zdráhá prosazovat nadřazenost své kultury. Ta už nahradila víru ve své civilizující poslání a v Bibli důrazem na universální hodnoty, individuální práva a mezinárodní smlouvy.“

„Velkou otázkou nadcházejících desetiletí je, jak přežije evropská víra v universální liberální hodnoty dopad masové imigrace?“

Tato desetiletí budou podle jeho formulace charakteristická „bitvou“ mezi „nepopulárními“ konzervativci a zároveň těmi, kterým dělá starosti uchování evropské kultury – tj. mezi skupinou těch, kterými přezdívá „původnostní“ – a na druhé straně liberály.

Předpovídá: „V dlouhodobém výhledu předpokládám, že ti původnostní prohrají, a to nikoliv proto, že by jejich požadavky byly nepopulární, nýbrž proto, že jsou neprosaditelné.

„To by snad mohlo být možné pro ostrovní národ obklopený Tichým oceánem, jako je Japonsko nebo Austrálie, aby si udrželi přísnou kontrolu nad imigrací. Bude to ale zhola nemožné pro EU, která je součástí Eurasijské pevninské masy a od Afriky je oddělená jen středomořskými úžinami.“

Vypadá to, že někteří se zkázy evropského způsobu života nemohou dočkat.

Zdroj: breitbart.com