Už desítky let trvá, že v Americe sídlící Boeing a v Evropě sídlící Airbus dominují globálnímu průmyslu a trhu civilního letectví. Lze to tedy popsat jako duopol na globálním trhu. A světu to samozřejmě přináší všechny ty neblahé důsledky, jaké popisují učebnice ekonomie, že monopoly a oligopoly přináší. (Foto: Wikimedia)

Včetně vysokých cen a dalších důsledků slabšího postavení zákazníků. Nedostatek konkurenčního tlaku se zřejmě také projevuje na určitém vnitřním zahnívání Boeingu, který měl vždy špičková letadla, ale poslední dobou ho zaplavují skandály kvůli ne příliš zdařile vyvinutým letounům. Což pozorovatelé přisuzují změnám ve způsobu řízení společnosti, kvůli nimž došlo k odtržení managementu a marketingu od inženýrů, kteří mají na starosti vývoj a výrobu, a dává se to už za příklad, jak společnost dopadá, když její vedení začne ztrácet potřebný styk s realitou.

Zatím ale mají tyto dvě společnosti snad dominantnější postavení nad trhem civilních letadel než Facebook a Twitter nad sociálními sítěmi a jsou považovány za jednu z ukázek toho, že éra monopolárního světa ještě neskončila.

Nicméně předzvěsti, že nastupuje multipolární svět i na tomto trhu tu jsou. Čína, která si samozřejmě dělá ambice, že konkurenci na tomto trhu oživí stejně, jako oživila konkurenci na trhu komunikačních technologií svojí Huawei, se do toho opřela a roku 2008 založila Komerční korporaci letectví Číny – Commercial Aircraft Corporation of China (COMAC) a ta vyvíjí řadu komerčních letadel pro domácí použití a zkouší je prodávat i za hranicemi. Ač prosazení na zahraničním trhu představuje pozvolné pronikání s dlouhým výhledem, tak to čínskému výrobci tak moc nevadí, neboť Čína sama představuje ohromný vnitřní trh prahnoucí po čím dál větším počtu civilních letadel a je těžké mít dostatečnou výrubu i k uspokojení domácí poptávky, což jistě ještě dost dlouho potrvá.

Ale v zahraničí se také pokouší prosazovat svojí výrobou a údržbou letadel s výhledem, že dosáhne stejného postavení jako ti dva Západní giganti.

Samozřejmě, že i Rusko s dlouhou tradicí vývoje a výroby letadel veškerého určení, nespí, a tak ruská Sjednocená letecká korporace – United Aircraft Corporation (UAC) – rusky – Объединённая Авиастроительная Корпорация, OAK – na tomto poli také pracuje. Je to akciová společnost představující určité mega-sdružení řady tradičních ruských leteckých civilních i vojenských výrobců, které založil Vladimir Putin. I tato společnost, ač má se svými 100 000 zaměstnanci co dělat, aby uspokojila domácí civilní i vojenskou poptávku, proniká na zahraniční trhy. Tam ale ještě její podíl moc veliký není, což je do velké míry způsobeno úzkostlivým protekcionismem na tomto trhu v Západních zemích.

Ale aby důvody k úzkosti privilegovaných výrobců, že je ohrozí férová tržní konkurence z jiných zemí, ještě vzrostly, COMAC a UAC spolu roku 2017 jako společný podnik založili Čínsko-ruskou mezinárodní korporaci komerčního letectví – China-Russia Commercial Aircraft International Corporation (CRAIC) – a provádí v ní vývoj civilního letounu s širokým trupem a s dvěma tryskovými motory, který by možná mohl vytvořit nový tržní výklenek a k hořkosti dosavadního duopolu si ho obsadit. Jde o letoun CR929, který by měl poprvé vzlétnout roku 2025.

Ochrana Západního trhu proti svobodné konkurenci je příliš velká, aby si s tímto novým letounem rychle urvali velký podíl na tamních trzích, ale to výrobce nemusí moc trápit, neboť ruský a zejména čínský trh po tomto letounu lační a výrobci budou mít co dělat, aby takovou poptávku uspokojili.

U toho by to však nemělo zůstat. Samozřejmě, že se plánuje z tohoto letounu udělat jednu z pomůcek rozrušení mono-polárního světového tržního řádu střiženého na míru privilegovaným výrobcům a duopol Boeing-Airbus by měl skončit.

Je to ovšem evidentně i jedna z věcí, která ochráncům tohoto trhu před svobodnou konkurencí dělá značné starosti, a tak americké sankce proti Číně a Rusku velice tvrdě naprosto cíleně útočí právě na průmysly civilních letadel obou zemí ze strachu, aby jim trh nezaplavila nějaká „letecká Huawei“.

Západní korporace mají zakázáno do těchto zemí dodávat systémy a součásti, které by se daly v konstrukci CR929 použít. To je ovšem dost dvojsečné. Ač to vývoj a nasazení CR929 určitě prodlužuje, tak ho v žádném případě nezastaví.

Také to s sebou nese možnost odvetných sankcí, kdy společnosti jako Boeing by mohly být vyloučeny z ohromného, neustále rostoucího a i přes růst domácí výroby těžko dostatečným tempem uspokojitelného čínského trhu civilních letadel.

A pro vývoj a výrobu konkurenčních produktů v Číně a Rusku to nepochybně poskytuje dodatečné pobídky, aby byl rychlejší i komplexnější a zahrnul i komponenty, které by jinak asi nakoupili na Západě.

Krátkodobě tím snad klidné privilegium duopolu svým výrobcům chráněným před COMAC a UAC zajistí, moc dlouho to ale trvat nebude. Tyto společnosti také nemohou „vyhladovět,“ že by se neměly čím se živit, když nebudou mít k dispozici Západní trh. Odbyt na domácím trhu budou mít nepochybně ohromný a rostoucí. Jenže na Západě si zřejmě moc nevěří, že by jejich výrobci ve svobodné konkurenci obstáli, tak raději tato rizika pro budoucnost podstupují.

COMAC a UAC tedy usilovně vyrábí a vyvíjí letouny světové třídy, domácí výrobci komponent, které by se jinak nakupovaly na Západě, jásají, protože se jim tak vytváří nové příležitosti vydobýt si trh a naučit se vyvíjet a vyrábět nové věci, přičemž střet na trhu nepochybně přijde.

Je jasné, že Čína, která svým zbožím tradičně zaplavuje řadu zemí těšících se na čínské výrobky zejména v Jihovýchodní Asii, letouny od COMAC u nich brzy prosadí a střet na trhu se Západním duopolem začne nejdříve tam.

Vlastně už nějakou dobu trvá, protože tyto země jsou už teď plné Suchojů od UAC – hlavně Sukhoi Superjet. V těchto končinách tedy už duopol Boeing a Airbus neexistuje a šířit se to nepochybně bude i dále.

Takže přichází multipolární svět s otevřenou konkurencí, opravdovou tržní rovnováhou a spíše s trhem spotřebitele než privilegovaného dodavatele jakožto novější model globalizace, než je ta monopolární s plnou pusou férové konkurence, ale plná skryté ochrany privilegovaných výrobců, jež se moc neliší od feudálních a cechovních privilegií údajně neslučitelných se svobodným trhem, a ten novější model globalizace se v dohledné době prosadí.