Vědci varují, že magnetické póly Země se chystají nepředvídatelně změnit, což by mohlo vést k masivnímu vyhynutí na celé planetě. Podle pozorovatelů pracujících v rámci celosvětové sítě podzemních observatoří, kde se dějí pohyby pólů – vědci si toho budou vědomi pouze několik hodin s předstihem. Theconversation.zom píše:
Změna v magnetickém poli během obracení oslabí jeho ochranný štít, což umožní zvýšení úrovně radiace a nad zemským povrchem.
Kdyby se to stalo dnes, tak nárůst nabitých částic dosahujících Země by mělo za následek zvýšené riziko pro satelity, leteckou dopravu a pozemní elektrickou infrastrukturu.
Geomagnetické bouře poháněné souhrou abnormálně velkých erupcí sluneční energie s naším magnetickým polem, nám dává předzvěst toho, co můžeme očekávat společně s oslabeným magnetickým štítem.
V roce 2003 způsobila tzv. Halloween bouře způsobila totální blackout výpadek elektřiny ve Švédsku, což si vyžádalo přesměrování letů, aby se předešlo komunikačnímu výpadku a radiačním rizikům a narušení satelitů a komunikačních systémů.
Ale tato bouře byla ve srovnání s ostatními bouřemi nedávné minulosti menší, například jako událost z roku 1859 Carrington, což způsobilo jenom polární záři na dalekém jihu v Karibiku.
Samozřejmě jakýkoliv čas strávený bez elektřiny, vytápění, klimatizace, GPS nebo internet by měla významný dopad; rozsáhlé výpadky by mohly vést k narušení hospodářství v řádu desítek miliard amerických dolarů denně.
Z hlediska života na Zemi a jak bude mít přímý dopad změny pólů na náš druh nemůžeme definitivně předpovědět, protože moderní lidé ještě v době poslední úplné změny pólů neexistovali.
Několik studií se pokusilo spojit minulé změny pólů s masovým vymíráním – což naznačuje, že by některé přepólování a jeho průběh mohli způsobovat společně s tím zvýšenou vulkanickou činnost.
Nicméně neexistuje žádný důkaz o jakékoliv hrozící kataklyzmatické vulkanické činnosti a tak bychom se pravděpodobně museli vypořádat s elektromagnetickým dopadem v případě, že se póly změnili relativně brzy.
Víme, že mnoho živočišných druhů mají nějakou formu magnetoreceptorů, která jim umožňuje vnímat magnetické pole Země.
Mohou ho použít na pomoc při migraci na dlouhou vzdálenost. Ale není jasné, jaký dopad může mít přepólování na tyto druhy.
Co je jasné je, že dřívější lidé dokázali prožít události skrze Laschamp a život sám přežil stovky úplných přepólování, což je patrné z geologických záznamů.
Můžeme předpovědět geomagnetické zvraty?
Prostým faktem je, že už jsme s úplným přepólováním „opožděni“ a také, že pole Země v současné době klesá ve výši 5 procent za století. To vedlo k návrhům, že pole Země by se mohlo obrátit během příštích 2000 let.
Ale určit přesné datum, bude alespoň prozatím, obtížné.
Magnetické pole Země je generováno v kapalném jádru naší planety a pak se pomalu dostává do roztaveného železa. Jako atmosféra a oceány a způsob jakým se pohybují, je řízeno fyzikálními zákony.
Proto bychom měli být schopní předpovídat „počasí jádra“ sledováním tohoto pohybu, stejně jako můžeme předpovědět skutečné počasí pohledem do atmosféry nebo na oceán.
Přepólování může být přirovnán k určitému typu bouře v jádru, kde se dynamiky – a magnetické pole – mohou na chvíli zbláznit a pak se znovu uklidnit.
Jsou známy těžkosti předpovídání počasí na několik dní dopředu, a to navzdory tomu, že žijeme přímo v něm a přímo pozorujeme atmosféru.
Pozorování zemského jádra je však mnohem obtížnější vyhlídka, hlavně proto, že je pohřbeno pod 3000 kilometrů skály a že naše pozorování je mizivé a nepřímé.
Nicméně, nejsme kompletně slepí: známe hlavní složení materiálu uvnitř jádra a že je kapalné.
Celosvětová síť pozemních observatoří a družic také měří, jak se magnetické pole mění, což nám jasně ukazuje, že kapalina jádra je v pohybu.
Nedávný objev proudu uvnitř jádra podtrhuje naši vyvíjející se vynalézavost a rostoucí schopnost měřit a odvodit dynamiku jádra.
Spolu s numerickou simulací a laboratorními experimenty, které studovaly dynamiky vnitřku planety, se naše porozumění rozvíjí rychlým tempem.
Vyhlídka, že budeme schopni předpovídat činnost zemského jádra je možná ne tak vzdálená.