Stratégové monopolárního světa se obávají různých trendů globálního vývoje, které hrozí, že přesměrují historii světa jinak, než rádoby dirigenti světového řádu a směrování historie předurčili. (Foto: Wikimedia)

Tím nejděsivějším trendem je vytváření Eurasijské osy. Tj. obchodními vazbami a komunikačními infrastrukturami propojeného volného seskupení národů celého Eurasijského super-kontinentu od Pacifiku po Atlantik, kterému se říká Eurasijská osa. Pokud se ta Eurasijská osa rozběhne, stane se osou dynamiky pozemské civilizace, kolem které se bude točit lidský svět. A hrozí, že současného hegemona světa ustrčí do ústraní tak, že z USA se stane „vzdálený ostrov“ za vodou, kus za světem, kdy těžiště světa bude v Eurasii.

Hlavní starostí washingtonských stratégů tedy je „sypat písek do ložisek“ této osy, aby se nemohla opravdu roztočit. S touto motivací údajně tedy útočí na Írán, vyvolali válku v Sýrii a barevnou revoluci na Ukrajině, aby se z ní stal štít bránící Evropu před „namotáním“ na roztáčející se Eurasijskou osu táhnoucí se sem od Číny přes Rusko.

Motivací někdejšího Obamova příklonu k Asijsko-pacifické oblasti bylo také zkusit země této oblasti navinout na osu kolem USA a odmotat je od Eurasijské osy. Jenže před pár týdny vzniklo společenství těchto zemí RCEP bez účasti USA, jehož kondenzačním jádrem je nosný pilíř Eurasijské osy Čína. Také jsme psali o tom, jak se USA snažily odtrhnout středoasijské země ze zapojení do asijských seskupení a postavit je do své linie ohrazování Ruska a Číny, což se jim rozpadlo pod rukama a tyto země jsou dnes členy místních seskupení národů v úzké kooperaci s uvedenými mocnostmi, které měly ve washingtonských snech obkličovat. No a jako další předzvěst roztáčení Eurasijské osy proběhla tento měsíc i další událost.

7. prosince se sešlo vyjednávací shromáždění zvané „K větší Eurasii prostřednictvím integrace národů, obchodu a lidí,“ které zorganizovala Eurasijská rozvojová banka (EDB) a Eurasijská ekonomická komise (EEC) v rámci Prvního eurasijského kongresu, při němž se sešli zástupci Eurasijské ekonomické unie (EAEU) a Číny. EAEU obnáší Bělorusko, Rusko, Kazachstán, Arménii a Kyrgyzstán, tedy hezký výhonek čerstvě rašící Eurasijské osy táhnoucí se Eurasií od Pacifiku po Atlantik.

Vedoucí čínské delegace náměstek ministra obchodu Yu Jianhua partnery z EAEU zasypával návrhy, k nimž mají nejdříve proběhnout studie proveditelnosti, jako vytvoření zóny volného obchodu mezi Čínou a EAEU, vytváření společných standardů, zabezpečení e-commerce a přepravních tras k rychlému a hladkému proudění zboží přes celou Eurasii.

Vytvořit se má tzv. Ocelový karavan Eurasijského kontinentu k zabezpečení společných logistických a skladovacího uzlů s celou sítí přeshraničních železnic k pokrytí celé Eurasie, jež se stanou obchodními trasami zboží a dopravy, kolem nichž mají vyrůst ekonomické koridory podobné projektu zvanému Nový eurasijský pozemní most, kde mají celní odbavení probíhat s nezdržující hladkostí a u těchto tras při hranicích vzniknou mohutné logistické uzly.

Základy dopravní infrastruktury pro tuto přepravu již ve střední Asii existují. Země z hlubokého vnitrozemí jako Kazachstán se už těší, jak o tom mluvil šéf Astanského mezinárodního finančního centra a předseda Agentury strategického plánování a reforem Kajrat Kelimbetov, že se jim přes tyto trasy otevřou hladké cesty k tichomořským přístavům.

Trvalý zástupce Ruské federace u Evropské unie Vladimir Čižov se při tomto zasedání radoval, jak se tím na světovém hřišti přeskupí složení rozhodujících globálních hráčů, když neustálá expanze a transformace na Velkou Eurasii z ní udělá jedno z nových globálních center.

Tento měsíc by snad šel nazvat i eurasijským měsícem, protože kromě vzniku největšího obchodního seskupení světa RCEP a této konference k budování Ocelového karavanu proběhlo 11. prosince i internetové shromáždění Nejvyšší eurasijské ekonomické rady (SEEC), jehož se kromě hlav států EAEU zúčastnili i vůdci pozorovatelských států, které by rády v budoucnu získaly členský status, jako Moldávie, Uzbekistán a kupodivu i Kuba. Zabývali se běžnými problémy a pomocí státům, které se dostaly do ekonomických potíží, jako Arménie a Kyrgyzstán. Ovšem probírali i směřování k integraci EAEU do roku 2025 s vytvořením společného trhu zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil spolu s integrovaným digitálním prostředím, kdy se těší na růstu, blahobyt a kvalitu života v těchto zemích, jaký to přinese.

Jak EAEU do své ekonomické sféry vtahuje zmiňované kandidátské státy se statutem pozorovatele, je velice ilustrativně vidět na Uzbekistánu. U něj vzájemný obchod se zeměmi Eurasijské ekonomické unie od roku 2016 do roku 2019 vzrostl dvojnásobně z 4,5 miliardy $ na 9 miliard $, takže teď obnáší jednu třetinu zahraničního obchodu Uzbekistánu, přičemž v zemědělském sektoru je to 75%.

Uzbekistán pod svým prezidentem Šavkatem Mirzijojevem začal tím, že rozběhl větší otvírání národní ekonomiky zahraničí a hlavně chtěl sklízet prospěch z toho, že přes něj vedou dopravní koridory a logistické sítě, které EAEU potřebuje. Jakmile se to ale rozhýbalo, dostalo všechno novou dynamiku a Uzbekistán byl do společenství vtahován neodolatelnou silou lákavých příležitostí, když 180 milionů spotřebitelů EAEU toužilo po uzbeckém zboží a stalo se to největším tahounem růstu jeho prosperity. Tak teď už je kandidátskou zemí a usiluje o vybudování kapacit své ekonomiky, aby se vyrovnal s požadavky společného trhu EAEU, v němž získává čím dál větší podíl, a mohl do tohoto společenství brzy vstoupit.

Překvapivě asi vypadá, že mezi pozorovatelské státy s kandidátstvím EAEU patří i Kuba z Karibského moře ze „zadního dvorku“ USA, tedy z dost odlehlých končin. Jenže Kuba se musí poohlížet po tom, kde se dá sehnat nějaká ta příležitost, a kde jinde příležitosti hledat než tam, kde se peče budoucnost – v Eurasijské ose, zvláště když USA proti ní letos zase přitvrdily sankce. Také stěžejní členové EAEU Rusko s Běloruskem jsou dlouhodobě pro Kubu největšími obchodními partnery. A její výrobky pro zdravotní sektor, cukr, cukrová třtina a spousta zemědělských výrobků se dá v eurasijské oblasti dobře prodávat. Díky tomu také přes všechny sankce USA v posledních 26 letech kubánská ekonomika neustále rostla. Letos ale přišla krize.

Kromě zostření sankcí přišla i pandemie COVID. Kromě standardních problémů, které tato epidemie přináší všem zemím, se to na Kubě vystupňovalo skutečností, že její ekonomika silně závisí na turistickém průmyslu a navazujících sektorech, kdy turistika přináší ohromné výnosy pro potravinářství, které jsou teď ztracené. A tak poprvé po 26 letech došlo k poklesu kubánské ekonomiky. Napojení na rozvíjející se EAEU a hlavního tahouna světového ekonomického rozvoje Eurasijskou osu vůbec je proto pro ni příležitostí jak pro řešení současných hospodářských problémů, tak pro zajišťování dobrého výhledu na ekonomický rozvoj v budoucnu.