Die Glocke (Zvon) byla údajná nacistická Wunderwaffe – superzbraň, která jim měla zajistit světovou nadvládu. (Foto: Youtube)

Poprvé tuto zbraň popsal polský novinář a spisovatel Igor Witkowski v knize Prawda or Wunderwaffe a později byla zpopularizována vojenským žurnalistou Nickem Cookem a dalšími spisovateli, kteří se zabývali nacistickým okultismem a jejich výzkumem zázračných zbraní.

Witkowski narazil na informace o této technologii poté, co získal pomocí svého kontaktu v polské rozvědce přístup k přepisům výslechů důstojníka SS Jakoba Sporrenberga.

Během těchto výslechů německý důstojník popsal experiment prováděný na tajné základně Der Riese nacházející se v Sovích horách, poblíž Václavova dolu v Sudetech, poblíž hranic s Českou republikou.

Toto zařízení obestřené tajemstvím je také někdy popisováno jako hypotetický nacistický stroj času.

Poté, co Patrick Kiger publikoval v časopisu National Geographic článek o této technologii, stal se Zvon populárním námětem spekulací, kolem kterého se vytvořila početná základna fanoušků, zabývajících se i jinými zázračnými zbraněmi Nacistů.

Zvon je popisován jako zázračná, okultní zbraň, založená na technologii, která je daleko za hraničí čehokoliv, co bylo v té době lidstvo schopno vyrobit.

Možnost, že takovéto revoluční zařízení skutečně existovalo, je však velice malá, pokud vůbec nějaká je, což je další z věcí, která dráždí fantazii mnoha badatelů a spisovatelů.

Někteří z nich, jako jsou Jan Van Helsing, Norbert-Jürgen Ratthofer nebo Vladimir Terziski pak nemají problém míchat dohromady realitu a fikci obsahující zázračné zbraně, nacistický ezoterismus, tajná společenství a UFO, což napomáhá k rychlému šíření nepravdivých informací, které se však hezky čtou.

Co tedy byl onen Zvon?

Die Glocke, neboli Zvon, byl údajný experiment prováděný nacistickými vědci pracujícími pro SS na tajné základně označované jako Die Reise, nacházející se v Sovích horách, poblíž Václavova dolu v Sudetech, poblíž hranic s Českou republikou.

Zvon je popisován jako zařízení „vyrobené z tvrdého a těžkého kovu“ s průměrem zhruba 2,7 metru a výškou mezi 3,7 a 4,6 metru, díky čemuž svým tvarem připomíná velký zvon.

Z rozhovoru Cooka a Witkowského vyplynulo, že zařízení obsahuje dva protisměrně rotující válce „naplněné látkou podobnou rtuti fialové barvy“.

Tato kovová tekutina byla označena jako „Xerum 525“ a „byla uchovávána ve vysokých tenkých termoskách měřících jeden metr na výšku, zalitých olovem“.

Experimenty údajně zahrnovaly i použití jiných látek, označovaných jako „Leichtmetall“ (lehký kov) které „obsahovaly peroxidy thoria a beryllia“.

Witkowski tvrdí, že když byl Zvon aktivován, měl dosah od 150 do 200 metrů. Jeho účelem bylo vytvořit praktický antigravitační pohon, proto byl údajně připoután k zemi tlustými řetězy.

Když bylo zařízení aktivováno, mělo v oblasti svého dosahu smrtící účinky – dokázalo zmrazit krev a způsobit rozklad organické tkáně.

Během testů tohoto také údajně záhadně zmizelo sedm členů vědeckého týmu vedeného fyzikem Waltherem Gerlachem.

Witkowski ve své knize tvrdí, že základy této antigravitační technologie položil už po první světové válce francouzský vědec Elie Cartan, ačkoliv v době jeho experimentů byl antigravitační účinek generovaný jeho údajným zařízením tak malý, že neměl praktické využití. Die Glocke však mohl být založen na jeho technologii, nebylo by to ostatně poprvé, co by Nacisté vzali zdánlivě neužitečnou technologii a dokázali ji přetvořit v něco s velkým potenciálem.

Witkovski také tvrdí, že že projekt byl testován na místě, kde se dnes nacházejí podivné ruiny přezdívané „Kamenný kruh“, zhruba 3,1 kilometru jihovýchodně od hlavního komplexu podzemních prací projektu Riese. Podle jeho mínění mohla tato stavba sloužila k testování antigravitačního efektu generovaného Zvonem.

Tato opuštěná stavba je však často interpretována jako pozůstatky obyčejné tovární chladící věže.

To, zda tedy Zvon opravdu existoval nebo ne, zůstává prozatím tajemstvím. Co však víme jistě je, že projekt Riese byl skutečný a byl opravdu megalomanský. Jednalo se o podzemní komplex, jehož stavba začala roku 1943 poblíž hradu Książ a zahrnovala tunely, železnici, telefonní linky a podzemní továrny.

Pracovní síla zapojená do tohoto projektu čítala více než 13 000 vězňů většinou z koncentračního tábora Auschwitz a podle svědectví Alberta Speera, hlavního architekta Nacistů, byl rozpočet plánovaných prací stanoven na 150 milionů marek, což v dnešní době odpovídá zhruba 5,5 miliardám dolarů, nebo 115 miliardám Kč.

Jednalo se tedy o skutečně obrovský projekt – o to větší záhadou je, k čemu vlastně celý projekt Riese sloužil, což je věc, o které se odborníci dodnes přou.