Pro miliardy lidí, když se mluví o Davosu, platí pravidla stanovená proslulým komikem Groucho Marxem. Tento exkluzivní klub se každý rok schází v luxusním švýcarském letovisku, aby prodiskutoval prostředí globálního businessu. Groucho se samozřejmě stal spolu i se zbytkem komické skupiny Bratři Marxovi ze zbožňovaných hollywoodských filmů z 30. let jako Noc v opeře, Den závodů a Zvířecí sušenky, nesmrtelným.

Ten v jedné diskusní přihrávce na smeč žertoval: „Poslal jsem tomu klubu telegram ve znění: ‚Přijměte prosím moji rezignaci. Nechci už nikdy patřit do žádného klubu, který se sníží k tomu, aby mě přijal za člena.‘“

No, abychom začali těmi miliardami lidí, těch se tam týkají jenom vyhazovači, protože to samozvaně definované „Světové“ ekonomické fórum je celé o výlučnosti. A zase přes všechnu tu božskou nádheru designu tam nebyl volný vstup, k čemu asi to?

Mantra utahování opasků zachvátila v Evropě ohromné oblasti. USA zůstávají přešlapovat před fiskálním útesem a Japonsko se chystá rozpoutat ekonomické tsunami s devalvací jenu za každou cenu.

Na druhou stranu skutečný růst platí pro část skupiny BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika) vynořujících se mocností a pro vybrané členy skupiny Next 11.

Určitě také i skupina s Indonésií, Mexikem, Filipínami, Tureckem, Jižní Koreou a Vietnamem spadá do té kategorie jako v organizacích N-11 a BRICS.

Tak jaký je smysl, aby někdo utratil HDP nějaké země sub-saharské Afriky za cestu do Davosu v Alpách na obyčejný festival tlachání, když jen základní členství plus přístup na soukromá sezení na tomto summitu stojí ohromujících 245 000 US$ (pět milionů korun)?

Např. zajet do Jackson Hole ve Wyomingu, kde se pořádá výroční sympozium centrálních bank, je daleko zajímavější.

Pro porovnání v Davosu se v podstatě oslavuje štěpení země.

Když je to na jedné straně ‚zlé pro pracující‘ s miliony na Západě postiženými peklem nezaměstnanosti nebo trpícími zmrazením mezd.

Na druhé straně když je to ‚dobře pro mega-korporátní kapitál‘, kdy se společnosti topí v penězích.

Výsledkem je zase nejistota všude kolem. Teď je to prostě tak, že ty „robustnější“ společnosti zrovna neinvestují. Proč? Protože není poptávka. Taková je „cena“ za uplatňování té mantry utahování opasků a není žádný náznak, že by se ty podniky, finančníci a vlády pořádající Davos tímto dramatem vůbec zabývali.

Konec konců už od 90. let je tento summit vždy jen o skalním vyznání globalizace a o jejím hlavním bludném přikázání – o absolutní marketingizaci všeho v životě.

Abychom se dostali k jádru věci, je to o tom, aby se generální ředitelé megakorporací a technokratičtí byrokraté mohli dát do hloubkových diskusí o skalním pojetí neo-liberalismu.

Aby to mohli provést, tak by si museli přivézt třeba Davida Harveye, emeritního profesora antropologie a geografie z Centra pokročilých studií University of New York, kde tento přes 40 let učí i „Kapitál: Kritika politické ekonomie“ od Karla Marxe.

Museli by povolat k odpovědnosti globální bankovnictví. Rovněž by museli vyhodit to utahování opasků na smetiště dějin, a místo toho vyrovnat hřiště mezi kapitálem a prací. Samozřejmě, že k tomu nikdy nedojde.

Ovšem letošním tématem Davosu je „Odolný dynamismus.“ Ohledně definice současných běd turbo-kapitalismu by někdo s pětiletou zkušeností z favelas či jiného slumu v Riu mohl přijít s něčím, co by dávalo větší smysl.

Ale v Davosu žádná nápaditost není. „Odolnost“ zůstává jako eufemismus pro bez ustání expandující trh trpící syndromem mizerně placených pracujících. V kostce globalizaci taženou mamutími nadnárodními korporacemi.

Měli bychom zrušit to slovo „odolnost“ a dosadit pro jejich hru název „nerovnost.“ Davos tomu samozřejmě ale nerovnost říkat nebude.

Podle studie vydané UC Berkley vrcholné 1 % bohatých Američanů v roce 2010 zbohatlo o 11,6%, zatímco zbývajících 99% o pouhých 0,2%. A právě o tom je skalní neoliberalismus a korporativismus.

Davos by měl diskutovat o tom, jak klíčový segment elit Wall Street vyprovokoval tehdy ten krach. Tehdy probíhal jen ‚virtuální‘ business, ale nakonec ty národní vlády, které musely poté intervenovat, aby vyrovnaly účet a z dluhů vykoupily banky, vůbec virtuální nebyly.

Ne, nemyslím si, že by „odolný dynamismus“ měl něco společného s tím, co prosazuje Davos. Ale je to dobrá definice toho, co dělá Čína. Zatím evropské a americké elity vyčleňující kapitál, aby postavily zábrany pro postup Číny v Africe a v Asii, kde Čína intervenuje svým businessem. V jejím případě ta intervence spočívá ve stavbě silnic, nikoliv ve vedení válek.

A tak jsou tu otázky, které Davos odmítá zodpovídat: Proč je snadnější hrát si tu s představami totální zkázy lidstva v důsledku jaderné války nebo klimatické katastrofy, než pracovat na změně systému vztahů, do kterých nás zavlekl korporativismus? Zůstaňte naladěni na ty, kdo hledají tyhle odpovědi.

Zdroj: zerohedge.com