Modifikace počasí je činnost záměrně manipulující nebo upravující počasí. Nejběžnější formou modifikace počasí je očkování mraků, aby se zvýšil déšť či sněžení, obvykle za účelem zvýšení místního zásobení vodou.

Modifikace počasí může mít rovněž za cíl zabránit, aby nedošlo ke škodlivému počasí, jako je krupobití nebo hurikány; nebo k vyprovokování poškozujícího počasí proti nepřátelům či rivalům jako taktika vojenského či ekonomického válčení. Lidé už dlouho usilovali o účelové úpravy takových atmosférických jevů jako mraky, déšť, sníh, kroupy, blesky, bouřky, tornáda, hurikány a cyklóny. Magické a náboženské praktiky ke kontrole počasí zkoušely různé kultury už tisíce let před moderní érou.

Modifikace počasí: Britannica

Moderní éra modifikace počasí začala v roce 1946 prací Vincent J. Schaefera a Irving Langmuira v General Electric Research Laboratories v Schenectady v New Yorku. Schaefer objevil, že když se do mraků v podchlazené komůrce sestávajících z vodních kapiček vhodí pelety suchého ledu (zmrazený oxid uhličitý), jsou kapičky rychle nahrazeny krystalky ledu, což zvýší jejich velikost a ty spadnou na dno komůrky. Experimenty Schaefera-Langmuira předvedly, že tzv. super-zchlazené mraky, zvláště ty sestávající z vodních kapiček při teplotách bod bodem mrazu, lze vysrážet. Když se super-podchlazené mraky naočkují zrnky suchého letu, vytvoří se ledové krystaly a dostatečně vyrostou, aby z těchto mraků vypadly. Termín používaný k definování této metody je očkování mraků.

Další studie zjistily, že existují i určité jiné substance než suchý led, kterých lze použít k očkování mraků. Např. když se spálí jodid stříbrný a jodid olovnatý, vytvoří nepatrné částice dýmu. Tyto částice pak vytváří v super-podchlazených mracích ledové krystaly při teplotách pod asi -5 °C, zatímco super-podchlazené kapičky mraků se vypaří. Ty vodní páry jsou pak k dispozici pro to, aby pak tvořily na jodidu stříbrném nebo jodidu olovnatém krystaly. Ač i mnoho dalších materiálů může způsobit, že se tvoří krystaly ledu, ty výše uvedené jsou používány nejobvykleji. Převážně proto, že suchý led se rozptyluje z letadel, ale jádra jodidu stříbrného lze vytvářet na zemi a pak je dostat do výšky přes stoupavé proudy, nebo zavést letadly či i tvořit pyrotechnickými zařízeními jako rakety či vybuchující dělostřelecké granáty. K dalším zadokumentovaným látkám k očkování mraků patří použití oxidů hliníku a barya.

Od průlomu s očkováním mraků v 50. letech se zkoumaly a aplikovaly i další metody manipulace počasí. K nim patřilo; rozpouštění mlhy, úpravy elektřiny v mracích, potlačování krupobití, úpravy síly bouří a hurikánů, pokusy o kontrolu bouří a hurikánů. K účelu této webové stránky se zaměřím na vojenské aplikace modifikace počasí, které byly zadokumentovány.

První pokus o modifikaci hurikánu začal 13. října 1947 na hurikánu, který směřoval od západu na východ a na otevřené moře. Tento pokus měl kódové jméno Project Cirrus. Project Cirrus byl ve spolupráci General Electric Corporation, US Army Signal Corps, Úřadu námořního výzkumu a US Air Force. Kolem dešťového pásu hurikánu létalo letadlo a do mraků svrhlo téměř 180 liber (82 kilogramů) drceného suchého ledu. Hurikán změnil směr a u Savannah v Georgii způsobil sesuv půdy. Cirrus byl zrušen a hrozily žaloby. Tahle katastrofa pozdržela očkování hurikánů o jedenáct let.

Operace Cumulus byla vojenským projektem očkování mraků britské vlády v 50. letech. Vláda UK chtěla prošetřit výhody manipulace počasí k vojenským účelům. Zjištění z této operace ukázala, že očkování mraků poskytuje výhodu, když pohyby nepřítele váznou v bahně a zvýší se průtok řekami a potoky, aby to ztížilo nebo znemožnilo jejich přechod.

V 60. letech realizovala vláda Spojených států Project Stormfury jako pokus o oslabení tropických cyklónů tím, že do nich vletěl letoun a očkoval je jodidem stříbrným. Byla u toho hypotéza, že jodid stříbrný způsobí to, že super-podchlazená voda v bouři vymrzne, čímž rozruší strukturu hurikánu. To vedlo k očkování několika atlantických hurikánů. Později se však ukázalo, že tato hypotéza je nesprávná. Ve skutečnosti se tím zjistilo, že většina hurikánů neobsahuje dostatek super-podchlazené vody, aby bylo očkování mraků účinné.

Operace Popeye byla operace amerických ozbrojených sil k očkování mraků (běžící od 20. března 1967 do 5. července 1972) během Vietnamské války se záměrem prodloužit sezónu monzunů nad Laosem, zvláště v oblastech Ho Chi Minhovi stezky. V této operaci se očkovaly mraky jodidem stříbrným, což vedlo v cílových oblastech k prodloužení období monzunů v průměru o 30 až 45 dnů. Cílem Operace Popeye bylo zvýšit v pečlivě vybraných oblastech dešťové srážky, aby vietnamskému nepříteli, jmenovitě vojenským zásobovacím náklaďákům, znemožnili použít cesty; tím, že změkl povrch těchto cest, způsobily se posuvy půdy podél cest, spláchly se říční přechody, udržovaly se podmínky nasycenosti půdy vodou i mimo normální časový rozsah. Tato operace byla považována za relativně úspěšnou. 54. eskadrona meteorologického průzkumu prováděla operaci „dějete bahno, ne válku“.

Tato operace se vedla v pruhu Laoského výběžku východně od náhorní plošiny Bolovens v údolí řeky Se Kong. Test prováděl personál z Naval Ordnance Test Station umístěné v China Lake California. Bylo provedeno padesát experimentů s očkováním mraků s výsledkem, že 82,4% mraků během krátkého období po naočkování vytvořilo déšť. Po úspěšném dokončení testovací fáze Project Popeye přešel od experimentu k operačnímu programu amerického ministerstva obrany.