Francouzský prezident Emanuel Macron zveřejnil počátkem března v evropských denících svou vizi Evropy nazvanou „Za evropskou renesanci“. Je nutno francouzského prezidenta pochválit: Marketingově to fakt dává.

Je po dlouhé době prvním evropským politikem, který se snaží tvářit jako celoevropský. Po dlouhé době jako jediný komunikuje se všemi obyvateli Evropy, nejen se svými voliči. Jako jeden z mála taky má vůbec nějakou vizi odlišnou od ostatních. Většina politiků má jedinou vizi – vydržet ve funkci do příštích voleb. Tím ovšem poklona Macronovi za jeho marketingové schopnosti končí.

Rakouský kancléř Sebastian Kurz prohlásil, že mnohé návrhy francouzského prezidenta na reformu Evropské unie jsou utopické. No – asi tak nějak. A já přidávám: Když to tak vezmeme kolem a kolem, tenhle pán je navrch ještě celkem nebezpečný.

Nabízí se domněnka, že Macrona vedly k napsání textu hlavně dvě věci, které shodou okolností přicházejí ve stejnou dobu. Macron se bojí, aby blížící se volby do Evropského parlamentu neskončily podobně jako hlasování o brexitu. Totiž protievropsky. Volby a brexit jsou tím, čeho se Macron bojí. Ve svém textu ostatně taky hlásá, že je brexit slepou uličkou. (Jako by už dnes věděl, jak brexit dopadne. To netuší ani Britové, tak jak by to mohl vědět Francouz?) Rozčiluje se, že jsou tu strany destruující projekt jednotné Evropy, které krom rozbíjení nic nenabízejí.

Má to ovšem jednu drobnou chybičku. Macron vzal nejen brexit za špatnou stranu. Neměl by braxitem strašit – měl by se jím ponaučit. Neměl by zastrašovat – měl by raději vzít vítr z plachet těm, kteří mu rozdupali bábovičky. Vadí vám na Evropě to a to? OK, tak to pojďme změnit tak a tak, abyste z Evropy nechtěli utíkat. Abyste byli spokojenější.

A Macron? Ne, jen vyhrožuje, jak bez Evropy nelze fungovat. Mystifikuje a demagogicky žvaní jako jeho oponenti. Krásným příkladem je jeho věta: „Jak bychom odolávali krizím finančního kapitalismu bez eura, které dává sílu celé Unii?“ To jako fakt?! Kdyby měl Macron pravdu, že nelze odolávat „krizím finančního kapitalismu bez eura“, muselo by to znamenat, že Švýcarsko, Norsko, Dánsko, Švédsko a také celý východ EU zvládali krizi 2008-9 hůř než země s eurem. Opak je pravdou. Krizí nejvíc utrpěl jih Evropy, který má euro a právě euro je jeho problémem. A třeba Polsko, které euro nemá, nekleslo vůbec. (Dle údajů agentury Reuters měli Poláci nejslabší meziroční růst v 1. kvartále 2009, kdy rostli o 1,5 %.) Kde jsou elfové, aby bojovali proti fake news?

Macron ovšem správně pochopil, že Evropa spí a ztrácí pozici ve světě. Vyzývá proto ke změně. Chce jednotnou Evropu pod praporem tří ambicí: svoboda, ochrana a pokrok. To zní dobře. Až na to, že to připomíná známé „válka je mír“. Macronova představa svobody je na hony vzdálená mé představě. Navrhuje vytvořit Evropskou agenturu pro ochranu demokracie. A to je jako co? Já si nepředstavuji svobodu tak, že nad ní dohlíží agentura. Macron si ji představuje jako soubor zákazů. To je znásilnění svobody.

Další slovní atletika je Macronovo pojetí ochrany. Ochrana nespočívá v antikoncepci, jak by si někdo mohl myslet, ale v přehodnocení schengenského prostoru. Prý kdo se chce podílet na volném pohybu, musí plnit podmínku odpovědnosti a solidarity. Víc to sice nerozvíjí – ale neznamená to čistě náhodou obnovení myšlenky na kvóty na imigranty z Francie, Itálie a dalších koloniálních mocností na východ EU, kam imigranti dobrovolně nechtějí, a který dobrovolně nechce je…? Podezřelé slovo „solidarita“ tak skoro zní.

Asi nejvíc výživné je Macronovo pojetí „pokroku“. Respektive dokonale zvrácená je jeho myšlenka jednotné minimální evropské mzdy. Macron to sice možná zvládá marketingově, nikoliv však logicky. Co je logického na „jednotné mzdě“, ale „přizpůsobené situaci“ každé země? Mzda je buď jednotná, nebo přizpůsobená situaci. Jedno vylučuje druhé. Je to oxymóron. Minimální mzda je odrazem průměrné mzdy, a ta se v EU výrazně liší.

Podle dat Eurostatu má nejvyšší minimální mzdu Lucemburkso, kde jsou nad 2000 eury měsíčně. V Bulharsku ale jsou jen na 286 eurech měsíčně. I když upravíme mzdy paritou kupní síly, berou Bulhaři stále třikrát méně. Pokud by mělo mít Lucembursko bulharskou minimální mzdu, může ji rovnou zrušit coby almužnu. Pokud Bulharsko převezme minimální mzdu Lucemburska, může to rovnou zabalit, protože nízké mzdy jsou jedinou konkurenční výhodou Bulharska, a tu jim chce Macron vzít. Pokrok jako noha.

Evropě jsou ordinovány i jiné šílenosti. Zdá se, že Macron se inspiroval takzvaným Zeleným novým údělem silně rudo-zelené americké političky Alexandrie Ocasio-Cortezové (AOC). Mluví totiž o tom, že Evropa musí do roku 2050 přejít na bezuhlíkové technologie. Neboli auta už nebudou ani na naftu, ani na benzín, ani hybridy – i ty zakáže. A budeme mít další instituci – Evropskou banku pro klima.

To nám jistě „zásadně“ zlepší životní podmínky – ovšem jestli jste si kupříkladu mysleli, že se bude Macron zabývat i tím, aby byla kvalita potravin na východě EU stejná jako na západě, mýlíte se. To ho nezajímá. Můžeme být i nadále popelnicí Evropy. Zato  musímemít klima jako ústřední téma pro všechny. Opakuji – pro všechny. Míněno nejen pro všechny země. Ale i pro ty nejnepředstavitelnější instituce. Macron výslovně zmiňuje i centrální banku, která se  musío klima zajímat. Ten pán zjevně netuší, k čemu je centrální banka. Nejspíš se domnívá, že centrální banka je tou institucí, která jeho drahý ekologický záměr zaplatí tiskem peněz.

Macron taky očividně nepochopil své postavení ve světě. Chce uzavřít s Afrikou pakt budoucnosti. Jenže Afrika už jaksi není francouzská kolonie. Afrika je dnes kolonie Číny. Ale to nevadí, Macron nepochopil mnoho věcí.

Tak třeba vlastní obyvatelstvo vůči Macronovi vystoupilo jako žluté vesty kvůli tlaku na vyšší zdanění pohonných hmot. Tehdy Macron Francouze vybídl k přechodu na auta elektrická, když je pro ně víc zdaněný benzín drahý. Nepochopil, že když lidé nemají na dražší benzín, sotva mají na řádově ještě mnohem dražší elektrická auta. Nabídnout jako „řešení“ opuštění uhlíkových emisí je výsměch.

A tenhle pán na konec svého textu napíše: „Nemůžeme dovolit nacionalistům, kteří nenabízejí žádné řešení, aby využili zloby národů.“ Já tu zlobu ovšem celkem chápu. Pan Macron si možná myslí, že čím víc utáhne šrouby novou regulací, tím bude obyvatelstvo povolnější. Ale takhle to nefunguje. Jen uvolnění poměrů může snížit zlobu národů. Ti obávaní odpůrci evropské integrace mají Evropský parlament nadosah právě kvůli lidem jako Macron – kvůli lidem, kteří chtějí národy včetně toho našeho nejlépe vymazat a přetavit v jedinou zregulovanou, rovnostářskou, bezpohlavní a bezemisní hmotu.

Markéta Šichtařová