O tom, že velcí duchovní učitelé a mistři disponovali nadpřirozenými schopnostmi, známe z řady knih. Těm, kteří se o meditaci a duchovní cvičení nezajímají, však mohou tyto příběhy připadat spíš jak vymyšlené zkazky. Co však říct na to, když nezvratné důkazy o neobyčejných schopnostech meditujících mnichů přinášejí sami vědci. (Foto: Wikimedia)
V 80. letech se do odlehlých klášterů v himálajských horách vypravil vědecký tým Herberta Bensona z Harvardovy lékařské školy. Jejich záměrem bylo zkoumat tamní mnichy a způsob, jakým ovládají svá těla. Vědci se pak na místě přesvědčili, že mniši jsou skutečně schopni zvýšit tělesnou teplotu prstů na rukou i nohou až o 17 stupňů. Dosahují toho pomocí speciální meditace nazvané Vnitřní teplo (tibetsky Tummo).
Tentýž tým se také zabýval pokročilými meditujícími v indickém státě Sikkim, kteří zase dokázali snížit svůj metabolismus o 64 procent. 
Jeden z těch, kdo praktikuje meditaci Vnitřní teplo (tibetsky Tummo).
Vědci rovněž natočili video, které některé nadpřirozené schopnosti mnichů přímo ukazuje. Tak například zdokumentovali mnichy, kteří tráví zimní noci venku na okraji skalní římsy v Himálaji v nadmořské výšce přes 4 500 metrů, kde teploty klesají pod -18 stupňů, a jsou zahaleni jen do vlněného nebo bavlněného přehozu. Těchto pozoruhodných výkonů, které harvardský tým zaznamenal, mniši dosáhli díky každodenním meditacím, praktikování speciálních cviků a duchovní disciplíně.
“V klášteře v severní Indii řídce odění tibetští mniši seděli klidně v chladné místnosti, kde je teplota kolem čtyř stupňů. S pomocí techniky Tummo vstoupili do stavu hluboké meditace. Jiní mniši namočili metr krát dva metry velké kusy látek do studené vody (9 °C) a položili je na ramena meditujících,” stojí ve vědecké studii. Jak její autoři dále upozorňují, takto studené roucho by netrénovanému jedinci způsobilo nekontrolovatelný třes. Pokud by se teplota jejich těla dál snižovala, mohla by nastat smrt. Nicméně v případě zkoumaných mnichů začala z mokrých látek v celkem krátké době stoupat pára. “Následkem tepla, které mniši ve svých tělech během meditace vyprodukovali, přikrývky uschly zhruba za hodinu,” uvedli vědci.
Meditací k lepšímu fungování mozku
V roce 2011 umístil vědec a profesor z Univerzity v New Yorku Zoran Josipovič několik prominentních buddhistických mnichů pod přístroj magnetické rezonance a sledoval pak průtok krve k jejich mozku, zatímco meditovali. Takto zjistil, že na rozdíl od běžných lidí mnichům mozek pracuje vyváženě tím, že udržuje oba nervové obvody, jak vnitřní, tak i ten vnější, simultánně aktivní. “Tato schopnost stimulovat současně jak vnitřní, tak vnější obvod v mozku možná vede k tomu, že mniši zažívají harmonické pocity jednoty se svým prostředím,” usuzuje Josipovič.
Tibetský mnich medituje, zatímco vědci sledují a měří jeho tělesné procesy.
Také neurovědec Richard J. Davidson prováděl v roce 2008 výzkum na tibetských mniších na Univerzitě ve Wisconsin-Madisonu a zjistil, jak meditace činí mozek těchto mnichů nadlidským. Objevil, že v průběhu desítek tisíc hodin meditování mohou dlouhodobí praktikující dramaticky zvýšit neuroplasticitu a prakticky tak změnit strukturu a funkci svých mozků.
Podle vědce Herberta Bensona by lepší znalosti o pokročilých formách meditace mohly v budoucnu vést k úspěšnější léčbě nemocí způsobených stresem. Lidé by se totiž mohli naučit jak pomocí mysli kontrolovat procesy ve svém těle, o kterých se doposud domnívali, že se nedají ovládat. Tento mind-body přístup by spolu s výživou a cvičením mohl být jednou postaven naroveň medikamentům, chirurgickým zákrokům a jiným druhům klasické léčby, domnívá se Benson.
Zdroj: es.cz
