Astronomové studující tento nedávno objevený atmosférický plazmový jev, publikovali článek o “nebeských, úplně zelených světelných dělových koulích”

Právě když jste si mysleli, že „STEVE“ už nemůže být divnější, nová publikace v odborném časopise AGU Advances odhaluje, že zářivý nachový pás je často doprovázen zelenými dělovými koulemi světla, které proudí atmosférou rychlostí 1.600 km/h. (Foto: Spaceweatherarchive.com)

[Níže je zkrácená verze vynikajícího článku Dr. Tonyho Phillipa  ze dne 22. listopadu 2020 , jehož celá verze je k dispozici na  spaceweatherarchive.com .]

STEVE (Strong Thermal Velocity Enhancement) je relativně  nedávný objev, který byl poprvé spatřen a vyfotografován kanadskými amaterskými vědci zhruba před 10 lety.  I když tak vypadá, není to polární záře. Fialová záře je způsobena horkými (3000°C) řekami plynu, které protékají zemskou magnetosférou rychlostí přesahující 20.000 km/h. Tím se odlišuje od polárních září, které jsou zažehnuty energetickými částicemi pršícími dolů z vesmíru.

„Amaterští vědci fotografují tyto zelené pruhy už roky,“ říká Joshua Semeter z Bostonské univerzity, hlavní autor nového článku. „Nyní začínáme chápat, o co jde.“

Začíná být jasné, že STEVE je víc než jen fialový pruh, protože ho fotografové běžně zachycují, jak přetéká přes sled zelených vertikálních sloupů známých jako „tyčkový plot“ (příklad zobrazený níže).

A nyní Semeterův tým určil ještě další kuriozitu: „Pod ‘plotem’ fotografové často zachycují malé vodorovné pruhy zeleného světla,“ vysvětluje Semeter: „To je to, co jsme studovali v naší práci.“

Pod názvem  Tajemné zelené pruhy pod STEVE se Semeterův výzkumu zabýval shromážděním co největšího počtu záznamů těchto malých vodorovných pruhů a amatérští vědci v Severní Americe a na Novém Zélandu byli moc rádi, že mohli pomoci:

V několika případech byly stejné pruhy zachyceny fotografy, kteří byli od sebe značně vzdáleni, což umožnilo triangulaci jejich polohy:

Po analýze desítek snímků s vysokým rozlišením dospěli vědci k těmto třem závěrům:

1. Pruhy nejsou ve skutečnosti pruhy, jsou to spíše  bodům podobné koule plynu, pohybující se vodorovně po obloze. Na fotografiích jsou „zelené dělové koule“ rozmazané do pruhů podle doby expozice fotoaparátů.
2. Dělové koule jsou  obvykle široké 350 metrů a nacházejí se asi 105 km nad zemským povrchem.
3. Barva dělových koulí je  čistě zelená – mnohem více, než běžné zelené polární záře, což potvrzuje závěr, že jde o různé jevy.

Co přesně jsou tedy STEVE zelené dělové koule?

Semeter a jeho tým věří, že jsou známkou turbulence: „Během silných geomagnetických bouří teče plazmová řeka, která způsobuje jev STEVE, extrémními nadzvukovými rychlostmi. Turbulentní víry a kroužení uloží část své energie do ‘zelených dělových koulí’.”

Tato myšlenka může vysvětlit jejich nynější rozšíření:  vzhledem k neustálému oslabování magnetického pole Země (předpokládá se, že je spojeno s GSM a posunem pólu) by geomagnetické bouře mohly mít větší dopad blíže k povrchu, kdy proudy plazmy pronikají hlouběji do atmosféry.

Semeterovy úvahy mohou také vysvětlovat jejich čistou barvu, píše Dr. Phillips. Polární záře bývají směsí odstínů, které vyvolávají energetické částice padající dolů horní atmosférou. Tento „déšť“ naráží na atomy, ionty a molekuly kyslíku a dusíku v širokém rozsahu nadmořských výšek. Z tohoto chaotického procesu přirozeně vzniká různorodá barevná škála. Dělové koule STEVE jsou naproti tomu jednobarevné.  Místní turbulence vybudí pouze atomy kyslíku v relativně malém prostoru a vytváří čistě zelenou barvu o vlnové délce 557,7 nm; není tam žádné smíšení.

„Zdá se, že to všechno do sebe zapadá, ale stále se máme hodně co učit,“ uzavírá Semeter. „Pokrok v této fyzice bude mít velký užitek z pokračujícího zapojení amatérských vědců.“

Avšak podle postoje hlavního proudu, když jde o vědu, „ nesmíte provádět vlastní výzkum“. Podle této logiky by měli amatérští vědci z celého světa  okamžitě zastavit veškeré snahy a jejich skupiny by měly být rozpuštěny.

Ale proč? Co považují ti dotyční mocní za tak hrozivé a nebezpečné, když lidé zkoumají realitu kolem sebe, a co je jim do toho, jak člověk hledá pravdu?

Zdá se, že plánem elit je podle všeho nahnat společnost na jednu velmi specifickou myšlenkovou cestu, cestu, která nabízí velmi úzký soubor odpovědí na všechny životní otázky a problémy.  Lidé jsou uváděni v omyl, když si myslí, že věda je definitivní, že na každou otázku existuje jedna zjednodušující odpověď – ale věda nefunguje na bázi konsensu a dokonce i ta zdánlivě [nepravděpodobná] dalekosáhlá hypotéza, pokud je správně a poctivě navržena, má jistou šanci, že se ukáže jako správná, asi jako každá rozšířená teorie.

Vůbec nic není předem dáno.

Zpochybňování všeho je klíčové a chyby jsou toho nedílnou součástí.

To je věda.

Komentář: Slábnoucí magnetosféra Země v důsledku nižší aktivity Slunce přináší spolu s měnícím se elektrickým prostředím ve Sluneční soustavě velký nárůst podivných elektrických jevů na naší planetě.

Napadá nás, jestli brzy uvidíme to, co naši dávní předci zaznamenali v době globálních katastrof/změny klimatu. Více v článku:  Symboly proměny: havajská pláž odhalila petroglyfy „panáčka“. Následující obrázek zachycuje porovnání formace plazmových výbojů (tak jak je dokážeme replikovat v laboratorních podmínkách) s petroglyfy nalezenými po celé planetě z dávných dob. Tehdejší civilizace nepochybně zažily takové výboje v makrokosmickém měřítku, pozorovatelné jako atmosférické jevy. Další podrobnosti jsou zmíněny ve videu níže.