Vymyšlená pandemie, chybějící izolace viru a neplatný test na COVID-19

Úmrtí, připisovaná Covid-19, jsou již touto dobou zredukována na směšná čísla (i přesto jsou zveličována a co nejvíce zneužívána zkorumpovanými médii).

Problémem „pandemistů“ se tedy stalo to, jak falešnou pandemii dále rozšířit? Hlavním cílem je, ji pokud možno prodloužit alespoň do příštích amerických prezidentských voleb s nadějí, že falešná pandemie a následná hospodářská krize oslabí šance prezidenta Trumpa na zvolení. Jejich snem by bylo pandemii prodloužit na dobu neurčitou, protože to by jim umožnilo přetvořit společnost směrem k despotickému zřízení bez svobod a s lidmi žijícími v neustálém strachu. A tak vynalezli novou patologii asymptomatičnosti, která spočívá v pozitivním testu na Covid-19 z výtěru, přestože jste naprosto zdrávi.

Realita byla ve skutečnosti ještě horší, protože CDC (Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí) v květnu zveřejnilo novou definici „pravděpodobného případu“ Covid-19: stačí, abyste žili ve státě, označeném jeho guvernérem jako ve stavu nouze Covid-19 (epidemiologické kritérium) a měli buď jen kašel, nebo kombinaci dvou dalších příznaků, jako jsou bolesti hlavy a zimnice, nebo třesavka a svalová bolest. To je definice pravděpodobného případu Covid-19, zcela srovnatelného s potvrzeným případem Covid, který je pak ještě znásoben zahrnutím všech lidí, se kterými byl „pravděpodobný“ případ Covid v kontaktu.

V centru pandemického projektu stojí výtěrový test na Covid, který je založen na RT-PCR (polymerázové řetězové reakci s reverzní transkripcí): vzorek organického materiálu je odebrán z krku nebo méně často z bronchoalveolární tekutiny jedince a poté je ve vzorku testována přítomnost viru SARS-CoV-2. To se provádí pomocí stejné metodiky RT-PCR, která byla použita k původní „izolaci“ viru od pacienta nula. Test na Covid tedy závisí v podstatě na původní izolaci, nebo její neexistenci, viru SARS-CoV-2, na původní izolaci viru pomocí PCR, která představuje zlatý standard, nezbytný k ověření jakéhokoli následného testu na Covid.

Problémů s původní izolací viru, a tím i s následným testem, je mnoho a všechny poukazují na skutečnost, že  virus SARS-CoV-2 nebyl nikdy izolován a nikdy nebyla testována jeho patogenita. Jak je dobře známo, jednou ze zásad mikrobiologie jsou proslulé  Kochovy postuláty, které stanoví principy zdravého rozumu v mikrobiologickém výzkumu: aby se dalo určit, že je mikroorganismus zodpovědný za dané onemocnění, je třeba provést 4 základní kroky:

• a) mikroorganismy, odebrané od pacienta, fyzicky izolovat pomocí filtračních metod;
• b) izolované mikroorganismy pěstovat v kultivačním médiu;
• c) tento vzorek mikroorganismů injekčně aplikovat pokusnému subjektu a zhodnotit, zda jsou příznaky, vyvolané touto injekcí, podobné příznakům pacienta, od kterého byl vzorek odebrán;
• d) mikroorganismus z nově infikovaného pacienta izolovat a pěstovat jej v kultivačním médiu. Tyto postuláty byly aplikovány na skutečné mikroorganismy, bakterie, ale jelikož jsou logickými postuláty, vztahují se také na „neorganismy“, jako jsou viry, což jsou neživé částice, tvořené řetězcem RNA (nebo DNA), obaleným lipoproteinovou kapsidou.

I když byl publikován minimálně jeden článek, který tvrdí, že Kochovy postuláty byly splněny, realitou je, že virus SARS-CoV-2 nebyl nikdy izolován a testován. Podíval jsem se na všechny studie, které tvrdí, že virus izolovaly a dokonce testovaly, ale všechny udělaly něco velmi odlišného: autoři vzali faryngeální nebo bronchoalveolární tekutinu pacientů, poté ji odstředili, aby oddělili větší/těžší molekuly od molekul menších/lehčích, odebrali supernatant (vrchní část odstředěného materiálu) a toto nazývají „izolátem“, na který potom použili RT-PCR ( Zhu N a kol.,  A Novel Coronavirus from Patients with Pneumonia in China, 2019, N Engl J Med. 2020 Feb 20; 382(8): 727–733 ).

Je to odborné, ale pokusím se to zjednodušit: supernatant obsahuje všechny možné molekuly, miliardy různých mikročástic a nanočástic, včetně takzvaných extracelulárních vezikul (EV) a exosomů, užitečných částic, produkovaných naším vlastním tělem a naprosto nerozeznatelných od virů:

„V dnešní době  je téměř nemožným úkolem oddělit EV od virů pomocí všeobecně uznávaných metod izolace vezikul , jako je například diferenciální ultracentrifugace, protože se často, kvůli jejich podobným rozměrům, vyskytují společně v podobě pelet.“ 

(Giannessi F. et al.,  The Role of Extracellular Vesicles as Allies of HIV, HCV and SARS Viruses, Viruses 2020, 12, 571; doi: 10,3390/v12050571, p.4).

Jak tedy z této obrovské směsi miliard nerozeznatelných částic, která zahrnuje prospěšné exosomy, oddělíte jeden konkrétní virus?

Neoddělíte, není to možné, a tak virus „znovu vytvoříte“ pomocí RT-PCR: vezmete dva primery, dvě dříve existující genetické sekvence, dostupné v genetických bankách, a dáte je do kontaktu se supernatantem, dokud se nenavážou (anneal) na nějakou RNA v supernatantu, čímž se vytvoří umělá molekula DNA, která se pak, po proběhnutí určitého počtu cyklů PCR, zmnoží: každý cyklus množství DNA zdvojnásobí, ale čím vyšší je počet cyklů, nezbytných k produkci dostatečného „virového“ materiálu, tím nižší je spolehlivost PCR – tzn. její schopnost ze supernatantu „dostat“ něco smysluplného –  nad 30 cyklů má výsledek tendenci postrádat smysl a všechny studie, stejně jako v současnosti používané výtěrové testy, vždy používají více než 30 cyklů.

První nezodpovězenou otázkou je: primery jsou složeny z 18-24 bází (nukleotidů); virus SARS- CoV-2 je údajně složen ze 30 000 bází; takže primer představuje pouze 0,07% genomu viru. Jak je možné vybrat konkrétní virus, který hledáte, na základě tak krátkého primeru, a navíc v moři miliard virům podobných částic?  Bylo by to jako hledat slona tak, že budete hledat maličký šedý chlup na ocasu: hledáním šedých chlupů můžete najít šedé kočky, šedé psy, prošedivělé lidi atd.

Ale je toho víc. Jelikož virus, který hledáte, je nový, tak samozřejmě neexistují žádné k použití připravené genetické primery, které by odpovídaly konkrétní frakci nového viru. Takže vezmete primery, o kterých si myslíte, že by se mohly blížit předpokládané struktuře viru, ale je to jen odhad, a když tyto primery přidáte k supernatantu, mohou se vaše primery navázat na kteroukoli z miliard molekul v něm přítomných a nemáte ponětí, jestli to, co jste takto vytvořili, je virus, který hledáte.  Ve skutečnosti je to nový výtvor stvořený vědci, kteří jej pak nazývají SARS-CoV-2, ale neexistuje naprosto žádná souvislost s předpokládaným „skutečným“ virem, odpovědným za onemocnění.

To, že metodika RT-PCR má plno zásadních problémů, je důvodem, proč se nyní snaží vyvinout novou technologii, zvanou NGS (sekvenování nové generace), která je stále ještě plná omezení, kterých si jsou vědomi i čestnější vědci:

„Nejběžněji používané metodiky, založené na PCR, vyžadují znalost genomových sekvencí mikroorganismu; tyto znalosti však nejsou vždy k dispozici. Typickým případem jsou ohniska objevujících se patogenů… Protože náhodná/objektivní amplifikace amplifikuje hostitelské nukleové kyseliny spolu s mikrobiálními, je hledání mikrobiálních nukleových kyselin jako hledání jehly v kupce sena.“

To odpovídá tomu, co jsem doposud řekl, a týká se to jak RT-PCR, tak NGS. Je to také proto, že mnoho studií ukázalo, že až 99,6% virům podobných částic, přítomných v těle pacientů, patří genomu pacienta samotného:

„Identifikace nukleových kyselin patogenů v klinických vzorcích je komplikována přítomností obvyklého převládajícího pozadí („background“) hostitele… Ve studii Browna a spol.  nebylo lidskému genomu možné přiřadit pouze 0,4% z celkového počtu odečtů .“

(Calistri A. Palù G.,  Unbiased Next-Generation Sequencing and New Pathogen Discovery: Undeniable Advantages and Still-Existing Drawbacks, Clinical Infectious Diseases, 2015;60(6):889–91, p.889) .

To potvrzuje moji metaforu faryngealní nebo bronchoalveolární tekutiny pacienta jako moře s miliardami virům podobných částic, z nichž většina, jako jsou extracelulární vezikuly a exosomy, patří genomu pacienta.

A to vyvolává další otázku: pokud nemáte představu o tom, co je virus a jak byl vytvořen, tak jak můžete říci, že je za něco odpovědný? A přesto se někteří dokonce pokusili patogenitu viru prokázat. V jedné konkrétní čínské studii vzali supernatant z faryngeální tekutiny (ne izolovaný virus, protože jej není možné izolovat), injekčně jej aplikovali myším a porovnali to s placebem. Pokud by byl za onemocnění odpovědný virus, přestože nebyl izolován, i tak by byl virus přítomen v supernatantu ze vzorku pacienta, takže po injekci by stále ještě měl mít na zvířata nějaký devastující efekt. Ale nejhorším efektem, který to vyvolalo, bylo „mírné naježení chlupů“ a 8% úbytek hmotnosti (virus by možná měl být navržen jako pomoc při hubnutí?) u geneticky modifikovaných myší, v porovnání s  naprosto žádnými účinky na divoký typ (wild type) myší, tedy na myši, které nebyly geneticky modifikovány. Geneticky modifikované myši byly šlechtěny k hyperprodukci speciálního enzymu ACE2, jehož hyperprodukce by mohla vysvětlit některé mírné příznaky, zjištěné u geneticky modifikovaných myší (ACE2 štěpí neboli rozkládá hormon ghrelin, který stimuluje pocit hladu, takže hyperprodukce ACE2 může snížit pocit hladu a přispět k úbytku hmotnosti.  (Unger T, Ulrike M, Steckelings UM, dos Santos RA (eds.).  The Protective Arm of the Renin Angiotensin System (RAS): Functional Aspects and Therapeutic Implications. Academic Press. pp. 185–189).

Jisté je, že takzvaný virus u normálních myší (normálních lidí) nevyvolal naprosto žádný efekt. A toto je nejdůležitější studie, prokazující patogenitu viru Covid-19, tento zásadní článek byl publikován v nejdůležitějším vědeckém časopise Nature!

Protože tento (nepatogenní) virus nebyl nikdy skutečně izolován, a proto neexistuje žádný zlatý standard, se kterým by se dala porovnat jakákoli další studie nebo test, může si každý vytvořit svůj vlastní soukromý virus SARS-CoV-2! To je důvod, proč je nyní v genomové bance GISAID, organizaci, která shromažďuje a uchovává všechny genomové sekvence, přibližně 70 000 genomových sekvencí SARS-CoV-2, z nichž každá tvrdí, že je tou pravou.  Aby se s tímto šílenstvím vypořádali, tak nyní říkají, že virus mutuje, a proto existuje tolik různých sekvencí. Je ale věrohodné, aby 70 000 různých generických struktur odpovídalo stejnému viru? Bylo by to, jako kdybych měl Johna, ke kterému existuje 70 000 různých fotografií, přičemž na některých z nich vypadá jako muž, pak jako žena, pak jako pes, jako had atd., a přesto byste mě chtěli přesvědčit, že všichni jsou John!

To mimochodem vyvolává další, velmi důležitou otázku: pokud údajný virus mutuje natolik, že vytvořil 70 000 různých genetických sekvencí, která z nich bude vybrána pro vakcínu? A jak může vakcína cokoli pokrýt, pokud nebude obsahovat ostatních 69,999 sekvencí a předpokládá-li se, že virus bude v každém případě neustále mutovat?

A tady se dostáváme k problematice výtěrového testu, samotného motoru této falešné pandemie. Jak jsme vysvětlili na začátku, tento test používá tu samou techniku, která byla použita pro „izolaci“, počínaje od potenciálně infikované tekutiny odebrané od pacienta. Tato tekutina je odstředěna a poté vložena do předem připraveného testu, který by měl obsahovat standard, tj. izolovaný virus. Pokud však virus nebyl nikdy izolován, tak jaký standard byl použit? Různé studie zjistily mezi různými geografickými kmeny mnoho mutací a variací: článek, ve kterém je mezi autory uveden také Robert Gallo, zjistil desítky mutací, které se v průběhu času objevily, s předpokládaným rozšířením viru z Asie do Evropy a do USA ( Pachetti M et al.,  Emerging SARS-CoV-2 mutation hot spots include a novel new RNA-dependent-RNA polymerase variant, J Transl Med (2020) 18: 179  https://doi.org/10.1186/s12967-020-02344 -6); zatímco jiný autor analýzou 85 genomových sekvencí SARS-CoV-2, dostupných na GISAID, našel 53 různých kmenů SARS-CoV-2 z různých oblastí Číny, Asie, Evropy a USA ( Phan Tung,  Genetic diversity and evolution of SARS-CoV-2, Infection, Genetics and Evolution, 81 (2020), 104260). Který z těchto kmenů tedy test na Covid hledá? Pokud virus neustále mutuje (za předpokladu, že virus, který má mutovat, existuje, což se nikdy neprokázalo), pak je test k ničemu, protože vyhledává předchozí virus, který je od viru aktuálně přítomného a zmutovaného odlišný.  To samo o sobě by stačilo k závěru, že test na Covid- 19 je naprosto, 100%, chybný.

To se v realitě opravdu děje. „Drostenův test PCR“ a „test Pasteurova Institutu“ jsou považovány za nejspolehlivější testy (přestože žádný z nich nebyl externě validován), oba testují gen E, i když Drostenův test ( Corman VM et al.,  Detection of 2019 novel coronavirus (2019-nCoV) by real-time RT-PCR, Euro Surveill. 2020 Jan 23; 25(3): 2000045) jej používá jako předběžný test, zatímco test Pasteurova Institutu jej používá jako test potvrzující. Podle autorů Drostenova testu je analýza genu E schopna detekovat všechny asijské viry, takže je současně velmi nespecifický (detekuje všechny asijské viry) a omezený na určitou geografickou oblast (Asie). Přesto test Pasteurova Institutu, jeden z nejpoužívanějších v Evropě, používá analýzu genu E jako test finální, i když je nyní známo, že virus SARS-CoV-2 (nebo viry), údajně přítomné v Evropě, se od těch asijských liší. A poté v dubnu WHO změnila algoritmus „ …doporučení, aby od té doby mohl být test považován za „pozitivní“, i když „pozitivní“ výsledek dá pouze analýza genu E (který pravděpodobně detekuje všechny asijské viry! ).“  (Engelbrecht T, Demeter K.,  COVID19 PCR Tests are Scientifically Meaningless, Jun 27 2020, p.21). Evidentně je to dobré pouze k podněcování falešně pozitivních výsledků a sociální paniky, spojené s prudkým nárůstem asymptomatické nemoci Covid!

To, že test na Covid-19 vykazuje mnoho falešně pozitivních výsledků, bylo zjištěno již na začátku v Číně, když byl 5. března 2020 publikován článek (odkazoval tedy na testy provedené v únoru), který uváděl  80,3% falešně pozitivních výsledků ( Zonghua L et al,  Potential false-positive rate among the ‚asymptomatic infected individuals‘ in close contacts of COVID-19 patients, 2020 Mar 5;41(4):485-488.doi: 10.3760/cma.j.cn112338-20200221-00144). Je zajímavé, že poté, co „pandemie“ propukla, čínský žurnál článek stáhl a odstranil! Oficiální schválení neúčinnosti a naprosté nespolehlivosti testu na Covid-19 však pochází z nejméně očekávané strany, a to z Evropské unie. V oficiálním dokumentu ze 16. dubna, tedy poté, kdy už pseudo-pandemie dosáhla vrcholu, Evropská komise uvedla:

„Včasné a přesné testování COVID-19 je nezbytnou součástí zvládnutí krize COVID- 19… po uvedení na trh může být výkon testovacích zařízení ověřen, tj. potvrzen dodatečným testováním, např. v referenčních laboratořích, akademických institucích nebo národních regulačních agenturách, aby se ověřilo, že specifikace výrobce jsou opravdu splněny. Taková validace není právně povinná, ale pro rozhodování v oblasti veřejného zdraví se důrazně doporučuje.“

European Commission, Working Document of Commission Services,  Current performance of COVID-19 test methods and devices and proposed performance criteria, April 16 2020

Dalo by se očekávat, že bude existovat jeden standard a tedy jedna základní metodologie testování, která bude ověřena a předběžně autorizována: nejde tady o luxusní produkt, ponechaný silám volného trhu, ale o nástroj, který je nezbytný k ospravedlnění moci vlády k prosazení nejhoršího diktátorského odejmutí občanských a ekonomických práv, jaké jsme dosud zažili! Místo toho, takto popsala situaci samotná Evropská komise:

„Celkem bylo hodnoceno  78 zařízení na bázi RT-PCR … 101 na detekci protilátek a 13 na detekci antigenů.“

Z těchto 78 zařízení, dovezených také z Číny, nebylo žádné nikdy předem zkoušeno ani kontrolováno, natož validováno, kromě 3,  „…zařízení Pasteurova institutu, the Hong Kong Faculty of Medicine a Charité byla validována interně“ , to znamená, že jejich platnost byla certifikována samotným výrobcem, což je stejné, jako říct, že ani tato zařízení nebyla nikdy validována, natož autorizována nezávislým nebo vládním subjektem. Navíc:

„Nejdůležitějšími informacemi, týkajícími se metod na bázi RT-PCR, vyvinutých pro detekci SARS-CoV-2, jsou  sekvence oligonukleotidů (primery a sondy) použité pro amplifikaci cDNA … …s výjimkou několika případů  nebyly nalezeny žádné informace o konkrétních sekvencích primerů a sond. “

Jinými slovy, pokud jde o příslušné orgány, tak testovací zařízení by mohla obsahovat cokoli. Přesto jsme takovým neprověřeným, nevalidovaným a neautorizovaným testům svěřili konec naší svobody.

Všechna média na světě vykřikují, že tato údajná pandemie již způsobila více než 750 000 úmrtí. Víme, že i toto číslo bylo značně zveličeno: velmi staří (80+ let) a velmi nemocní (2–3 smrtelné patologie) lidé, kteří zemřeli z důvodu jakýchkoli závažných patologických stavů, kterými byli postiženi, byli přičítáni Covid-19 jen proto, že pacienti, dokonce i po smrti, měli pozitivní test nebo dokonce bez toho, aby byl nějaký test proveden. Nicméně i 750 000 úmrtí na COVID-19 je zcela zřejmě v normálním rozmezí úmrtí na respirační onemocnění, jak ukazuje následující graf: