Útvary ruské vojenské protivzdušné obrany jsou vyzbrojovány modernizovanými protiletadlovými raketovými komplexy středního doletu Buk-M3.

Ačkoliv název zůstal stejný, ve skutečnosti má tento stroj už málo společného s Buky první generace, které začaly sloužit už v 80. letech minulého století.

Ještě více raket

Nejdůležitější vnější rozdíl mezi současným Bukem-M3 a jeho předchůdci spočívá v tom, že má šest dopravně-odpalovacích kontejnerů místo obvyklých čtyř „holých" raket. V kontejnerech jsou uschovány nové protiletadlové řízené rakety 9М317М, které svými technickými vlastnostmi převyšují předchozí modely téměř dvojnásobně.

Jsou schopné zachytit prakticky všechny současné aerodynamické cíle ve vzdálenosti od 2,5 dо 70 km a ve výšce do 40 km. Rychlost zasahovaných cílů může tvořit až tři kilometry za sekundu. Před třetím Bukem neuletí ani letadla strategického nebo taktického letectva (včetně vyrobených pomocí technologie Stealth) ani balistické rakety či rakety s plochou dráhou letu. Kromě vzdušných cílů může Buk zničit i pozemní či námořní objekty protivníka.

Střelivo je vybaveno vysoce explozivní fragmentační částí s aktivní radarovou navigační hlavicí — raketa registruje a doprovází cíl samostatně, to znamená, že jedná podle zásady „vystřelil a zapomněl". V zaobzorových vzdálenostech jí pomáhá detekční stanice, která „osvětluje" a sleduje cíl útoku.

Raketa 9М317М je mimořádně manévrovatelná, zvládne kolosální přetížení a je schopná pronásledovat vzdušné objekty letící po té nejsložitější a absolutně nepředvídatelné dráze v podmínkách intenzívní střelby a radioelektronického odporu protivníka. Jednou z hlavních předností Buku-M3 je to, že rakety, stejně jako u S-300 a S-400, startují z vertikální polohy a do bojové polohy se dostávají až po startu. To značně zvyšuje tempo střelby — opakované odpálení rakety se uskuteční za několik vteřin po prvním.

Útočný tandem

Očima a ušima Buku-M3 je multifunkční radiolokační stanice. Jedna divize ze dvou Buků je schopna doprovázet a ostřelovat současně až 36 cílů. Multikanálová radiolokační stanice pracuje v jakémkoliv počasí a podnebí při teplotách od —50 do +50 stupňů Celsia, ve dne i v noci. Buk-M3 může fungovat ve dvojici s druhým protiletadlovým komplexem — Tor-M2, kryjícím blízké hranice obrany.

„Vznikne tak velmi úspěšný tandem, který zlikviduje každý letecký útok, dokonce i masivní," sdělil Sputniku vojenský odborník Alexej Leonkov. „Komplexy představují jednotný automatizovaný systém řízení PVO a rozdělují cíle prostřednictvím systému Kupol. Společně jsou určovány nejdůležitější objekty útoku, Tor vidí totéž co Buk a dostává informace o tom, jaké cíle jsou zasaženy a jaké ještě ne. V takovém spojení se produktivita práce značně zvyšuje."

Protivzdušná raketová dynastie

Projektováním protiletadlových raketových komplexů středního doletu Buk se začali zabývat konstruktéři Vědecko-výzkumného ústavu přístrojové techniky V.V. Tichomirova (nyní je součástí koncernu Almaz-Antej) koncem 70. let minulého století. První Buky se staly součástí výzbroje Sovětské armády v 80. letech minulého století. Tento komplex vystřídal v té době již zastaralý komplex Kub. První model Buku zasahoval vzdušné cíle ve výšce do 18 km a vzdálenosti až 25 km. Téměř okamžitě však byly zahájeny práce na jeho modernizaci a zdokonalování. Byla pro něj vytvořena nová raketa, která několikanásobně zlepšila úroveň střelby a zvýšila pravděpodobnost zasažení cíle.

Předposlední modifikace komplexu M2 si udělala skvělou reklamu v Sýrii při odražení raketového útoku v dubnu 2018, provedeného koaličními silami USA, Velké Británie a Francie. Buk-M2 vykonal svou práci skvěle. Sestřelil právě ty cíle, v jejichž případě syrská PVO pracovala neefektivně," vysvětluje Leonkov. „Detekční stanice hodnotila vzdušnou situaci v dosahu 70 km. Americké rakety s plochou dráhou letu létaly většinou po údolí Bikáa, aby ztížily práci syrské PVO, a to, že většina z nich nedoletěla do cíle, je nejspíše zásluhou Buku. Chyběla samozřejmě koordinace se syrskými komplexy — v takovém případě by produktivita PVO byla ještě vyšší. Nicméně všechny obtížné cíle, zvláště na přístupových cestách k Damašku, sestřelily právě Buky. Není vyloučeno, že na kontě ruských protiletadlových raketových komplexů jsou i nové americké rakety s plochou dráhou letu, které byly používány s bombardéry B-1B."

Mobilní a univerzální — protiletadlové raketové komplexy Buk se těší soustavné poptávce na mezinárodním zbrojním trhu. Rosoboronexport podepsal kontrakt na dodávku divize Buk M2E Kazachstánu v roce 2020. O ruské komplexy má zájem řada zemí na Blízkém východě a v Asii.

Zdroj: snews.com