12. září americký generální soudní rada Donal B. Verrilli Jr. podal návrh, aby mohl přednést ústní argumentaci a prezentovat amicus curiae sdělení před americkým nejvyšším soudem v případě město Greece versu Galloway. Tento případ se týká legálnosti otvírání schůzí městské rady bohoslužbami a je určen ke slyšení k Nejvyššímu soudu příští rok. Obamova administrativa intervenuje na straně Greece, úřady New Yorku usilují o zvrácení rozsudku z loňského roku u amerického Odvolacího soudu druhého stupně, a ten podporuje postoj občanů tohoto městečka umístěného blízko Rochesteru. Žalobu podaly Susan Galloway a Linda Stephens, jedna Židovka, druhá ateistka, a ta usiluje o ukončení bohoslužeb na základě toho, že porušují v Prvním dodatku zakotvený zákaz oficiální církve.


Intervence Bílého domu na podporu oficiální sankcionalizace náboženství představuje jeden z nejpřímějších a nejotevřenějších útoků na oddělení církve a státu – na podkladový demokratický princip americké republiky poprvé v americké historii zakotvený v první větě Listiny práv. Revolucionářští zakladatelé, kteří koncipovali Listinu práv, inspirováni Osvícenstvím považovali zákaz oficiální státní sankcionace náboženství za základ všech dalších demokratických práv, což naznačuje i fakt, že v Prvním dodatku předcházel garancím svobody projevu, tisku a shromažďování.

Rozhodnutí Obamovy administrativy intervenovat proti oddělení církve a státu je plně v souladu s jeho celkovým útokem proti demokratickým právům a jeho bezohledným úsilím uspokojit a povzbudit ty nejpravicovější politické síly v zemi. Přichází to po loňské Obamově kapitulaci vůči Katolické církvi a dalším proti-potratovým silám, které odporují opatřením zdravotní péče vyžadujícím, aby zaměstnavatelé svým zaměstnancům bezplatně poskytovali antikoncepci.

Rovněž je to v souladu s podporou administrativy pro neomezené zadržování bez soudního procesu za domnělý terorismus, jeho praxi mimosoudních vražd včetně těch na amerických občanech, a jeho obraně státního dozoru nad telefonními hovory, e-maily, textovými vzkazy a hledáním na Internetu u všech Američanů a nespočetných milionů lidí celého světa.

Greece New York je město s 94 000 obyvateli v kraji Monroe. Obyvatelky Galloway a Stephens v roce 2008 město žalovaly u federálního soudu kvůli jeho praxi otvírat měsíční schůze kázáním typicky nabízeným kaplanem jednoho či druhého křesťanského vyznání. Město na těchto schůzích provádí svou práci včetně hlasování o navržených vyhláškách, přísahy nových zaměstnanců, provádění veřejných slyšení a udělování cen.

Soud městská opatření schválil v souhrnném rozsudku v roce 2010. V květnu 2012 americký odvolací soud rozhodnutí původního soudu zvrátil.

Druhá instance zjistila, že schůze radnice se před tím otvíraly chvilkou ticha do roku 1999, kdy John Auberger začal zvát místní duchovní, aby začínali schůze bohoslužbami. Typický kazatel požadoval, aby přítomní sklonili hlavy a svolili slovy „modlíme se,“ a „Amen.“

Mezi lety 1999 až 2007 všechny takové bohoslužby obstarali křesťanští duchovní. Nejčastěji k tomu patřily odkazy na specificky křesťanská dogmata, např. „modlíme se ve jménu Ježíše,“ „žádáme o to ve jménu Krista,“ nebo „ve jménu Pána a Spasitele Ježíše Krista, který žije s vámi a s Duchem Svatým, jediného Boha až na věky.“

Bohoslužby byly součástí zápisu ze schůzí. Ten, co vedl měsíční bohoslužby, dostal od městské rady plaketu děkující jemu nebo jí za poskytnutí služby „kaplana měsíce“.

Po stížnostech Galloway a Stephens dovolilo město účast v tomto kruhu i nekřesťanským duchovní včetně Žida, buddhisty, člena víry Bahai a kněžky čarodějnického kultu wiccanů, a ti všichni prováděli teistické invokace obecnějšího charakteru.

První dodatek Ústavy Spojených států uvádí: „Kongres nestanoví žádné zákony týkající se ustanovování náboženství nebo zakazování jeho svobodného vykonávání; nebo k omezení svobody slova či tisku; nebo práva lidí na poklidné shromažďování a petic Vládě, aby se zabývala jejich stížnostmi.“

Čtrnáctý dodatek tento zákaz rozšiřuje („Kongres neučiní žádný zákon atd.“) na vlády států. Místní vlády, jako je ta městská v Greece, odvozují svou autoritu od státního zákona.

Američtí revolucionáři chápali, že existuje nerozborná vazba mezi sjednocováním duchovní a státní moci a mezi potlačováním individuálních svobod. Jejich hledisko na oddělení církve a státu bylo předběžnou podmínkou demokracie.

Abych citoval slavný výrok Thomase Jeffersona: „Spolu s vámi věřím, že náboženství je věcí, která leží výhradně mezi Člověkem a jeho Bohem, že se nezodpovídá nikomu dalšímu za svou víru nebo své uctívání, že legitimní moc vlády se vztahuje pouze na akce, a ne na názory, s nejvyšší úctou pohlížím na zákon celého amerického lidu, který deklaruje, že jeho legislativa by neměl ustanovovat ‚zákony týkající oficiálního náboženství, nebo jeho svobodné provozování,‘ čímž tudíž postavili zeď k oddělení církve od státu.“

Druhá instance neshledala doslova, že bohoslužby činitelů města by byly protiústavní. Uchýlili se k daleko omezenějšímu výnosu, který se soustřeďoval na tendenci činitelů města upřednostňovat křesťanskou víru.

I tohle omezené rozhodnutí proti městu Greece bylo pro Obamovu administrativu příliš.

Generální soudní rada Obamovy administrativy v instruktáži namítl, že precedent Nejvyššího soudu nejenže dovoluje bohoslužby na schůzích legislativy, nýbrž i zakazuje soudům zkoumat, zda většina takovýchto bohoslužeb či dokonce všechny jsou odvozeny od jediného náboženství, v tomto případě křesťanství. Tato instruktáž tvrdí, že ústavní precedent „volá po tom, aby nedocházelo k žádnému vyšetřování obsahu bohoslužeb ani k žádnému typu soudem nařízeného sektářského rozdělení.“ Jinými slovy, legislativní orgán má ve svých právech zahrnovat výlučně křesťanské invokace při provozování každé schůze. To představuje přesně ten typ oficiálního náboženství, kterého se američtí revolucionáři báli.

Obama, svého času profesor ústavního práva, vyvolává náboženské tmářství dost často, zvláště když činí oficiální prohlášení k masovým střelbám a k dalším „nesmyslným“ událostem, jejichž sociální kořeny chce skrýt. Nyní se president staví do jedné linie s fundamentalistickým, anti-demokratickým postojem pravicově křesťanských skupin jako ty, co financují obhajobu Greece, tj. v Arizoně sídlící Aliance na obhajobu svobody.

Tento jejich výhonek má motto: „Za víru. Za spravedlnost.“ Chlubí se více než 150 intervencemi v případech jako město Greece. Jejich webová stránka obsahuje apel na lidi, aby přispívali na boj proti „proti-křesťanským extremistům“ v „mocných skupinách…, prosazujích schvalování homosexuálního chování, podporujích studenty, aby zkoumali svou sexuální identitu, a zvoucích malé děti, aby se poučily o sexu v čím dál mladším a mladším věku.“

Stojí za to porovnat Obamovo opovržení klauzulí o stanovování oficiálnosti s postojem formulovaným John F. Kennedym, když v roce 1960 usiloval o presidentství a chtěl se stát prvním katolíkem zastávajícím nejvyšší americký úřad. V poznámkách, které byly tou dobou považovány za jasné shrnutí konsensu amerického politického establishmentu ohledně otázek církve a státu, svolal schůzi protestantských kazatelů 12. září 1960 v Houstonu v Texasu:

[quote align="center" color="#999999"]

Věřím, že v Americe, kde je oddělení církve a státu absolutní – by žádný katolický prelát neměl presidentovi říkat (i když by byl katolíkem), jak jednat, a žádný protestantský duchovní by neměl říkat svým farníkům, koho volit – v zemi, kde žádná církev či církevní škola by neměla obdržet žádné veřejné peníze či politické upřednostnění – a kde by se žádnému člověku neměl odpírat veřejný úřad pouze proto, že se jeho náboženství liší od presidenta, který ho může jmenovat, nebo od lidí, kteří ho mohou zvolit.

Věřím v Ameriku, která není oficiálně ani katolická, ani protestantská ani židovská – kde žádný veřejný činitel ani nevyžaduje ani neakceptuje instrukce o veřejné politice od papeže, Národní rady církví nebo od žádného náboženského zdroje – kde žádný náboženský orgán neusiluje přímo či nepřímo o uvalení své vůli na obecnou populaci či na veřejnou aktivitu a její činitele – kde je náboženská svoboda tak nedělitelná, že akce proti jedné z církví je považována za akci proti všem.[/quote]

Kennedyho projev slouží jako měřítko úpadku americké demokracie v uplynulém období a kolapsu demokratického povědomí uvnitř americké vládnoucí elity a jejího politického establishmentu.

Ed Hightower a Barry Grey

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca