Co je možné dnes zjistit o Krymu z českých médií? Existuje stále více různých negativních zpráv i zcela jasných „hororů“, jako například ten, kterým děsí své čtenáře Týden.cz:

„Nejdůležitějším a nejnebezpečnějším následkem ruské okupace poloostrova Krym je skutečnost, že byl přeměněn na vojenskou základnu, na které mohou být jaderné zbraně.“

Ale o tom, že Američané dokončili další etapu rekonstrukce ukrajinské základny v Očakově, nikdo nepíše.

Přivede spolupráce Američanů a Ukrajinců k nové vlně napětí, k další hrozbě pro evropskou bezpečnost? O vysvětlení situace Sputnik poprosil vojenského experta, velitele spolku Českoslovenští vojáci v záloze za mír pplk. Ivana Kratochvíla.

Kratochvíl: Nejprve chci připomenout několik faktů z historie, o kterých dnes v České republice vědí málo. Krym byl téměř vždy ruský, období, kdy byl pod správou Ukrajiny, bylo pouze dočasným administrativním opatřením. Hongkong je také stále čínský a to byl pod správou Anglie podstatně déle.

Krym je geograficky obchodní a vojenskou bránou z jihu na teritorium Ruska. Na západě Karpaty a na východě Kavkaz tvoří těžko průchodnou terénní překážku. Proto byl Krym vždy pro každého ruského panovníka velmi důležitý. Krym je prostě geografická vstupní brána do Ruska z jihu.

Za Kateřiny Veliké Rusko upevnilo svou moc a ukončilo bezvládí na levém břehu řeky Dněpru, čímž Krymský chán přišel o svůj nejvýnosnější „obchod“. Bylo ukončeno rabování a braní práceschopného místního obyvatelstva do otroctví. Tyto otroky pak prodávali Osmanům a na střední východ. Po ukončení tohoto výnosného období si Krymský chán mohl vybrat, zda se stane součástí Osmanského nebo Ruského impéria.

Kupodivu si vybral Rusko, přestože bylo křesťanské. Kateřina Veliká také založila první a dosud nejvýznamnější námořní a vojenskou základnu na Krymu s řeckým názvem, město hodné slávy: Sevastopol. Město, jehož poloha z něj udělala významnou vojenskou základnu na věky věků, město, které si svým hrdinstvím svoji slávu krutě vysloužilo.

Pojďme se vrátit do současnosti, k modernizaci a ve skutečnosti k vytvoření námořních základen USA poblíž Krymu…

Postavení americké vojenské základny v Očakově, Nikolajevská oblast, ve vzdálenosti 150 km od ruských hranic je výzva pro Rusko, aby obnovilo svoje základny z dob SSSR na Kubě. Jako voják to jinak než jako provokaci chápat nemohu. Pokud se mnou nesouhlasíte, ptám se: Jaké významné americké národní zájmy má chránit armáda a námořnictvo USA v zemědělské oblasti na březích vnitrozemského moře šesti států ve vzdálenosti šesti časových pásem od nejbližší hranice USA?

Budovaná základna Spojených států (oficiálně Ukrajiny – red.) v Očakově má tedy jeden jediný význam, vytvořit nástupní prostor pro možný útok na Rusko z jižního strategického směru. Je paradoxní, že přes obrovskou štvavou kampaň ukrajinské věrchušky si výstavbu základny provádějí USA samy. To vyplývá z jednoznačně reálného posouzení stavu na Ukrajině. Věrchuška je plná antiruské propagandy a obyvatelstvo levobřežní Ukrajiny se už nemůže dočkat, až ta tragikomedie skončí a oni se budou moct vrátit zpět domů, do Ruska. Bez amerických peněz a zbraní by se tento umělý stav již dávno zhroutil.

​Ukrajina nezakrývá skutečnost, že modernizuje vojenské základny - vlastně převádí tyto základny americkému námořnictvu – kvůli ruské vojenské hrozbě. Pokud by se Krym nevrátil do Ruska, byla by situace jiná?

Ne, samozřejmě, určitě by na Krymu vznikla ne jedna vojenská základna USA. Ještě před vypuknutím krymského referenda, v podstatě hned s vyvoláním událostí na Majdanu už námořnictvo USA začalo vypisovat výběrová řízení na rekonstrukci a přestavbu budov městské infrastruktury v Sevastopolu.

Nenechme se mýlit nějakým lidumilstvím. Americké základny se všude po světě staví podle jednotného schématu.

Objekt A: polygony, technika.

Objekt B: kasárna, štáby, sklady.

Objekt C: vojenské městečko. Sevastopol by tak dnes byl posádkovým městem US Navy a východní část Simferopolu posádkou USAF.

Vzhledem k tomu, že znám obyvatele Sevastopolu, jsem přesvědčen, že by si Američané na Krymu připravili druhý Afghánistán. Ale to je jen můj zvláštní názor…

Jana Petrova