Vědci nalezli příčinu podivného chování hvězdy Betelgeuse. Je to neuvěřitelné
17. října 2020 Redakce AC24 Ze světa 6382 1
Nová studie obra Betelgeuse umožnila přesněji určit její parametry, stejně jako vysvětlit prudké poklesy jasu pozorované v poslední době. Výsledky jsou publikovány v časopise Astrophysical Journal. (Foto: Pixabay)

 
 
loading...
 

Hvězda Betelgeuse, která je součástí souhvězdí Orion, byla vždy jedna z nejjasnějších hvězd na obloze. Ale od konce roku 2019 astronomové dvakrát pozorovali náhlý pokles jejího jasu. Spekulovalo se o tom, že by hvězda mohla brzy explodovat.

Nová studie vědců z pěti zemí vedená doktorkou Meredith Joyceovou z Australské národní univerzity naznačuje, že pokud k tomu dojde, bude to až za sto tisíc let. Autoři tvrdí, že helium nadále hoří v jádru hvězdy, což znamená, že ještě ani zdaleka nevybuchne.

Aby vědci zjistili, v jaké fázi života Betelgeuse je, provedli hydrodynamické a seismické modelování hvězdy. Mimo jiné to umožnilo přesněji odhadnout skutečnou velikost červeného obra, a tedy jeho vzdálenost od Země.

Velikost hvězdy Betelgeuse byla vždy záhadou. Faktem je, že tato hvězda je spíše jako pulzující kapka s rozmazanými okraji než koule s jasnými hranicemi.

Měření v posledních letech naznačovala, že tato hvězda je od nás vzdálena 724 světelných let, její průměr je asi 1300krát větší než průměr Slunce a stále se rozšiřuje.

Astronomové řekli, že Betelgeuse se rychle blíží ke konečné fázi svého života, a když vybuchne, exploze bude viditelná ze Země pouhým okem.

Nové výpočty ukázaly, že hvězda je mnohem blíž, a to 530 světelných let daleko. Tudíž je menší i její velikost.

„Dřívější studie naznačovaly, že je větší než oběžná dráha Jupiteru,“ uvedl astronom László Molnár z Observatoře Konkoly v Maďarsku.

„Naše výsledky ukazují, že Betelgeuse se rozpíná pouze na dvě třetiny tohoto poloměru, je tak jen 750krát větší než Slunce.“

Pozorované pulzace jasu vědci vysvětlují působením tlakových vln procházejících rozpálenými útrobami hvězdy. Podobné vlny astronomové pozorují i na Slunci.

„Analýza potvrdila, že příčinou pulzací Betelgeuse byly tlakové vlny, v podstatě zvukové vlny,“ řekl jiný autor – Shin-Chi Leung z Ústavu teoretické fyziky Waltera Burkeho v Pasadeně v Kalifornii.

Autoři poznamenávají, že i když je k nám Betelgeuse blíže, než se očekávalo, je stále dost daleko na to, aby její výbuch nějak ovlivnil Zemi. Proto ani za sto tisíc let nebude představovat nebezpečí pro naši planetu. 

Zdroj: iopscience.iop.org

 
 
sdílet na Facebooku sdílet na Twitteru sdílet na Google Plus sdílet na VKontakte

Hello World

Facebook komentáře
Disqus komentáře
Komentáře registrovaných uživatelů

Napište vlastní názor


LF
Larry Fistingfield
18. října 2020

Poměry uvnitř hvězd jako soupeření Gravitační Energie a Termonukleární Energie velmi dobře popisuje a vystihuje radiace- energie vyzařovaná z povrchu a difůze - energie pohlcovaná a rozmist´ovaná uvnitř. Tyto dvě charakteristiky hvězd jsou k sobě navzájem protichůdné a stojí obě na opačných koncích pomyslných vah. Čím silnější je difůze, tím slabší je radiace, čím rychlejší je difůze, tím pomalejší je hvězdná rotace a naopak.

V praxi to znamená, že čím rychleji se dostane foton z jádra k povrchu, tím rychleji hvězda umírá, rozpíná se a její luminiscence klesá až difůze dosáhne rychlosti světla, hvězda přestane zářit úplně. Tento okamžik je však velmi krátký, nebot´ současně dochází k prudkému zhroucení jádra hvězdy, které potlačí difůzi na minimum a vyvolá prudkou radiaci - supernova, nova, hypernova a podobně, rotace hvězdy dosáhne až 100 násobku rychlosti světla (černé díry). Látka neuniká z hroutící se černé díry na magnetických po´lech, ale na po´lech největší rotace, tak vznikají posmrtné výtrysky, které dokazují omezenost a nesoulad teorie relativity, že nic není rychlejší než světlo. Z pohledu světla nemůže být, z pohledu Vesmíru je to jen věčný smích a Einsteinova ironie: " Jste blbí, jak daleko vidíte!"


00