USA jsou připraveny pomoci Itálii v Libyi i na dalších frontách. Na oplátku však chtějí vidět italskou misi v Sýrii. O tom hovořil senátor Lindsey Graham, jeden z nejvlivnějších Trumpových poradců. Jakou hru začali Američané na Blízkém východě? Sputnik.Itálie se zeptal Fulvia Scaglioneho, autora knihy Sýrie. Křesťané, kteří se ocitli ve válce. (Foto: Wikimedia)

USA si přejí vidět italské vojáky v Sýrii, ale Řím zatím neodpověděl na tuto otázku. Jak okomentujete tuto americkou iniciativu?

Požadavky Američanů nemají žádný praktický důvod. Mimochodem, před několika týdny Pentagon navrhl, ale potom to odvolal, aby bylo dalších 120 tisíc vojáků posláno na Blízký východ. USA mají vojenské základny ve 13 zemích Blízkého východu, kde je přítomno 54 000 vojáků, jejichž počet se od roku 2017 do roku 2018 zvýšil o 30 %. Je jasné, že Američané vůbec nepotřebují v regionu italské vojáky.

Důvod je zde výlučně politický. Spojené státy chtějí, aby se Itálie připojila k jejich dalšímu projektu restrukturalizace Blízkého východu. Ospravedlňují svou přítomnost v severovýchodní Sýrii dvěma důvody: strachem z návratu ISIL* a strachem z prohloubení konfliktu s Kurdy až do eskalace konfliktu mezi Tureckem a Sýrií, jejichž útvary složené z Kurdů a arabské domobrany bojovaly proti ISIL* od samého počátku. První důvod není skutečný, protože „návrat“ nebo „nenávrat“ ISIL* vůbec nezávisí na přítomnosti amerických vojsk na severovýchodě Sýrie, ale závisí na ropných monarchiích Perského zálivu – spojencích USA, kteří také rozhodují, jestli se tam ISIL nebo Al-Káida vrátí nebo ne. Není jasné, proč by se měla Itálie zapojovat do tohoto konfliktu.  

Politici v Itálii nyní prakticky nehovoří o syrské krizi. Jaké kroky by měl podniknout Řím, aby byly v souladu se státními zájmy Itálie?

USA se nyní snaží znovu se etablovat v roli dominantní země a dělají to poměrně radikálně, jsou v konfliktu s Čínou, Ruskem, Evropou, Latinskou Amerikou a nedávno se dostaly do sporu i s Mexikem, to znamená se státy ve všech směrech. EU v současné době zažívá hospodářské problémy a nemá jednotný postoj k zahraniční politice a v této situaci nemůže Itálie stát sama proti Spojeným státům.

Devátého června psala mnohá italská média o smrti fotbalisty, který byl „symbolem revoluce proti Asadovi“, ale o problémech pronásledování křesťanů v Sýrii se prakticky nepíše. Proč?

Tato zpráva se setkala s mnohem větším ohlasem než například situace, kdy se v Idlibu stali křesťanští výrostci obětí rakety odpálené povstalci. To trvá už sedm-osm let. Podle mého názoru je odstranění tématu křesťanů v Sýrii ze západního informačního pole záměrně řízeno, o tom jsem psal v knize Sýrie. Křesťané, kteří se ocitli ve válce.

Syrští křesťané se neustále snažili předat Západu svou vizi situace, která se liší od toho, co chtějí vidět na politicky korektním Západě. Snažili se ukázat, že situace s povstáním Syřanů, která měla své důvody, není taková, jak je představována, a vyzývali k tomu, aby byla věnována pozornost tomu, že křesťané jsou vyhlazováni, a právě toto téma by mělo být v centru pozornosti.

Nikdo nechce přiznat, že v „osvobozeném“ Iráku jsou křesťané na hranici vymření, jejich počet se snížil na pětinu v porovnání s rokem 2003 před anglo-americkou invazí.

Syrskou vládu budou kritizovat věčně, nazývat ji autoritářskou a všelijak jinak, ale co je skutečně znepokojující, tak to je postavení náboženských menšin, které žijí v zemi. Během osmileté války se počet křesťanů snížil na polovinu. A tuto skutečnost zcela popírají, protože neodpovídá vizi, kterou upřednostňuje Západ.

Do jaké míry je téma křesťanů v Sýrii důležité pro nás všechny?

Myslím si, že přítomnost křesťanů na Blízkém východě je velmi důležité téma, a to i přesto, že v některých místech je jich velmi málo. V Sýrii před začátkem války tvořili křesťané 10 % obyvatelstva, v Egyptě tvoří 10 % a v Libyi je jich 30 %. V některých zemích není křesťanů tak mnoho, ale jejich přítomnost hraje důležitou roli: jsou bezbranní, ale široce zastoupení v životě společnosti. Například pokud budou v Izraeli či v Palestině zavřeny křesťanské školy, způsobí to krizi vzdělávacího systému v těchto zemích. Totéž můžeme říci o Sýrii.

Dalším důležitým faktorem je přítomnost křesťanů na Blízkém východě jako třetího prvku, který zaručuje rovnováhu ve společnosti: v zemích Blízkého východu žijí muslimská hnutí sunnitů, ší'itů a také křesťané. Přítomnost křesťanů v těchto zemích zajišťuje pluralismus. V takových zemích jako je Irák, kde křesťané jako část společnosti prakticky nejsou zastoupeni, ší'ité a sunnité mají mezi sebou rozepře, což občas vede ke skutečně vážným konfliktům.

Sýrie má křesťanskou DNA. Křesťanství, jaké známe dnes, se objevilo v Sýrii. Vzniklo v Jeruzalémě a v Palestině, ale právě v Sýrii se formovalo do současného stavu.

Zdroj: snews.com