Tajemství Pythagora se skrývá v hudbě, ne v matematice
11. září 2019 Redakce AC24 Ze světa 9725 2
V každém století se najdou lidé, kteří se snaží proniknout do tajemství znalostí Pythagora. Dělají ale chybu, když hledají v matematice či přírodních vědách. Klíčem k Pythagorovi je hudba!
 

 
Loading...

„Každých sto let, když lidstvo zalézá do slepé uličky, se obrací k Pythagorovi,“ cituje ruský badatel Sergej Snisarenko slova těch, kteří se před ním snažili proniknout do tajemství učení Pythagora. Dodává, že všichni, kdo kdy chtěli tajemství antického matematika rozluštit, vždy docházeli do jisté úrovně jeho chápání, neuviděli ovšem celý obraz. Podle slov badatele totiž nedokázali pochopit, že klíčem k jeho znalostem není matematika či jiné přírodní vědy, nýbrž hudba.


Ruský badatel Sergej Snisarenko

Badateli Sergeji Snisarenkovi, který dnes provozuje školu Tetraksis.ru, kde učí používat a učit se znalostem antického génia, předal své vědecké práce starší muž, který hledal člověka, jež by na vše, čeho se mu v oblasti výzkumu Pythagora podařilo dosáhnout, pohlédl svěžím pohledem.

„Dostal jsem spis. V něm byla obrovská masa beletrie. Já jsem všechno přečetl, jak se později ukázalo, bylo to k ničemu. Začal jsem věnovat pozornost artefaktům. Začal jsem artefakty analyzovat – tetraxis, razítko Pythagora (pěticípá hvězda), Pythagorův čtverec, supermagický čtverec a hudební harmonii Pythagora,“ řekl Snisarenko.

„Když jsem začal studovat tyto artefakty, zadával jsem si otázku, jak jsou navzájem spojené a proč právě Pythagoras věnoval tak obrovskou pozornost hudbě. On všechny nutil učit se hudbě, učit se hrát na hudební nástroje,“ dodal.

„Při studiu jsem také narazil na další zajímavý fakt. Pythagorovi připisují frázi: „Vše je číslo.“ Když tuhle frázi ale čtete v řečtině, tak zjistíte, že on ve skutečnosti prohlásil: „Vše je logos.“ Logos ovšem není číslo. Logos je „příčinnost“. Příčinnost – to, kvůli čemu se něco děje. Tady jsem pochopil, že je potřeba hledat tajemství. V hlavě mi hned problesklo, že věnoval hodně své pozornosti hudbě a hudební gramatice, a to je jen jiný způsob vyčíslování, nematematické vyčíslování. Klíč tedy bude tam,“ prohlásil badatel a poukázal na význam slova matematika.

„Matema“ znamená „znalosti“, „věda“. Matematika je tedy „věda“, a ne prostý způsob vyčíslování, jak jsme si nyní zvykli.

„Hudba je jiný způsob vyčíslování a nepočítá se jako matematika. Strávil jsem rok učením hudební gramatiky. Byl to rok těžké práce, neboť jsem o muzice nic nevěděl,“ prohlásil.

Snisarenko podtrhl, že obrat k muzice byl rozhodující krok pro pochopení Pythagora. K tomuto kroku nedošli ti, kteří se před ním pokoušeli pochopit tajemství velikého antického matematika.

„Mluvil jsem s mnohými vědci. Hudba jsou pro ně zavřené dveře. V jejich chápání nemá k jejich „vědě“ žádný vztah,“ dodal.

Snisarenko provedl algoritmizaci. Vytvořil počítadlo Pythagora. S jeho pomocí je možné spočítat jakoukoli frázi, jakoukoli větu, jakékoli téma a ono vám řekne, jaká nota formuje proces integrálního vyčíslení tohoto termínu či věty.

„Můžete do počítadla napsat své jméno a příjmení a uvidět svoji notu. Napsat do počítadla jméno a příjmení jiného člověka a rovněž dostanete notu. Poté můžete uvidět, jak vaše vzájemné hlavní kmitočty spolupracují,“ vysvětlil.


Počítadlo Pythagora

Snisarenko také hovořil o tom, v čem dělají principiální chybu numerologové.

„Chyba numerologů spočívá v tom, že oni přisvojují číslu význam. Předmětnost. Číslo ale je prostá definice pořádkovosti. Všechna předmětnost čísla spočívá jen v tom. Když Pythagoras dával pod nějaká písmena čísla, tak se jednalo o pořádek elektromagnetické stavby. On definoval čísly pořádky elektromagnetické stavby. De facto se jednalo o přitažlivost, definoval pořádky vzájemné přitažlivosti,“ vysvětlil ruský badatel.

Na otázku, zdali je možné jeho metodiky výpočtů a praktické nástroje vytvořené na základě učení Pythagora, včetně školení, převést do českého jazyka, Sergej Snisarenko odpověděl: „Ano, samozřejmě, lehce, pokud bude zájem.“ Nyní je vše dostupné na jeho autorských internetových stránkách v ruském jazyce.

„Chápejte, všechen explozivní rozvoj posledního století je spojen s rozvojem informatiky. Na jejích mezích stojí dvě věci: 1) Jazyková omezení. 2) Matematická omezení. Proč? Protože matematika operuje s množstevními ukazateli, kdežto jazyk s kvalitativními ukazateli. A tyto dva ukazatele nejdou dohromady. Proto je potřeba zavést kvalitativní ukazatel. Kvalitativním ukazatelem je kmitání. Všechno okolo nás kmitá, proto vše muže být vyčísleno podle tohoto ukazatele. Je nutné se učit, jak to dělat. A jelikož to dělá jazyk, tak když ten systém znáte, tak pro vás neexistují žádné jazykové hranice,“ říká Snisarenko a dodává: „Jsou lidé, kteří říkají, že to nemůže existovat, protože to prostě nemůže existovat. Říkají, že jazyk je fenomén. Já jím říkám: Jazyk je systém elektrických vzájemných vztahů, který má v sobě kromě komunikativní funkce ještě i řídicí funkci.“

Autorské internetové stránky Sergeje Snisarenka s nástroji Pythagora ZDE.

Jan Masák

 

 
 
Loading...
loading...
sdílet na Facebooku sdílet na Twitteru sdílet na Google Plus sdílet na VKontakte

Hello World

Facebook komentáře
Disqus komentáře
Komentáře registrovaných uživatelů

Napište vlastní názor


AZ
Antonín Zelenka
12. září 2019

Existují různá matematická zobecnění pojmu geometrický útvar. Topologie se zabývá vlastnostmi množin, které se nemění při spojitých transformacích a topologický prostor je zobecněním pojmu tvar. V topologii jsou definovány body a spojitost, nikoliv ale vektory, úhly a přímky.

 

Vlastnosti útvarů, které se zachovávají při určitých transformacích, se nazývají invarianty. V algebraické topologii jsou to například díry různých dimenzí (například kruh bez bodu má díru, plný kruh nikoliv). Invarianty, které formalizují a popisují typy a počty děr, jsou homotopické grupy a homologické grupy.

 

Geometrická topologie studuje variety a vztahy mezi nimi. Předměty studia geometrické topologie jsou například (pořád se vyvíjející) teorie uzlů, otázky existence vnoření variet do variet vyšších dimenzí a také topologická klasifikace hladkých variet.

 

Jeden z hraničních oborů mezi geometrií a algebrou je nekomutativní geometrie. Geometrický prostor je tady popisován pomocí algebry funkcí, které tvoří nekomutativní algebru.

 

Nějak nasledovně o tom píše, v díle Povětroň, Karel Čapek.

 

Jasnovidec se rozveselil, cucal cukrátko a uvelebil se s nohama zkříženýma jako Turek nebo krejčí. “Já vám to znázorním jinak,“ řekl, “ale upozorňuju vás, že i to je jenom obraz. Když rozezvučíte ladičku A, rozezní se i A struna na houslích nebo na klavíru a rozechvěje se, byť pro nás neslyšitelně, všechno, co je schopno kmitat v A. V podstatě souzníme i my, zpíváme s sebou, když nasloucháme; a hudebně vnímaví jsou ti, kdo dovedou lépe naslouchat sobě samotným. Myslete si, že život je jakési znění, že člověk zní, že zní jeho mysl, paměť i podvědomí; i jeho minulost souzní v tomto a kterémkoliv okamžiku; je to nesmírně složitý a nekonečně mnohohlasý zvuk, ve kterém je přítomno i minulé věčným dozníváním a spoluzněním vrchních a vedlejších tónů; celá minulost zabarvuje zvuk přítomnosti. Myslete si, že i v nás se přenosem zvenčí rozkmitají tytéž vlny, aspoň pokud jsme v nějakém vztahu k člověku, jenž vysílá do prostoru svůj kmitočet – jako každý z nás, každý z nás; to souznění je slabší nebo silnější; to záleží na našem ladění, na naší citlivosti a pozornosti a na intenzitě daného vztahu. Ta rezonance může být tak slabounká a nejasná, že ji nevnímáme; nebo může být tak silná a hluboká, že slyšíme jen ji, jen tu rezonanci, která je nám sdělena. Ale i když si toho souznění nejsme vědomi, uvědomujeme si jeho citovou ozvěnu v náklonnostech neb antipatiích, v nejasných a nevysvětlitelných reakcích, kterými pudově odpovídáme na lidi nám jinak neznámé.”

 

Jasnovidec byl zřejmě spokojen a sál dychtivě na svém cukrátku, mlaskaje a zalykaje se jako nemluvně u prsu. “Ano, je to tak,“ potvrdil si přesvědčeně. “Musíme naslouchat sami sobě; musíme zkoumat své vlastní nitro, abychom rozeznali to tiché a mnohohlasé zvěstování, jež vysílá někdo druhý. Není jiného jasnozření než pozorovat sama sebe; to, čemu se říká telepatie, není cítění do dálky, nýbrž do blízka, do blízkosti nejbližší a nejtíže přístupné: do sebe sama. Představte si, že byste současně uvedli v činnost všechny píšťaly, rejstříky a pedály varhan; byla by to burácející vřava, ale poznali byste v ní dech i rozsah, sílu a ušlechtilost toho nástroje. Ne, nemohli byste žádnou analýzou zjistit, co kdy na těch varhanách bylo hráno, neboť (aspoň pro naše uši) varhany nemají paměti, která by zabarvila jejich zvuk. Ta první, ta nerozčleněná rezonance, kterou odpovídáme na životní kmitočet někoho druhého, to je také především pocit rozlohy, životního prostoru, síly a ušlechtilosti… pocit naprosto určitého a jedinečného prostorového útvaru, ve kterém se ten život rozvinul se svou zvláštní atmosférou a perspektivou –“ Jasnovidec se maličko zmátl. “Tak vidíte, co to pletu dohromady: varhany a perspektivu, zrak i sluch. Je strašně těžko vyjádřit tyto věci. Naše slova jsou náhražky čití, jsou odvozena z vidění, slyšení a hmatání; není možno jimi přesně vyslovit věci, které nejsou přístupny těmto smyslům. Mějte se mnou trpělivost, pánové.”

 

“Nevadí,“ děl internista povzbudivě. “Toto zaměňování představ a vikarizace smyslů je typický příznak jistých duševních poruch, příbuzných halucinacím. Jen pokračujte, dává to správný klinický obraz.”

 

“Charakteristické je,“ pokračoval jasnovidec, “že analýzou toho celkového pocitu dostanete naprosto jiný obraz života, než jaký vám dává zkušenost. Zkušenost skládá život z jednotlivých dat; minuty a hodiny skládají den, dny skládají rok, hodiny a dny jsou stavivem života. Člověk je složen ze svých zkušeností, citů, vlastností, činů a projevů. Všechno se nám skládá z malých kousků, které dohromady dávají cosi jako celek; ale chceme-li si ten celek nějak představit, dovedeme si skutečně vybavit jenom větší nebo menší řadu těch kousků, jenom sled epizod, jenom hromadu jednotlivostí. Řekněme, vy,“ obrátil se náhle na internistu, “vy jste vdovec, že? vzpomeňte si na svou nebožku paní, kterou jste vřele miloval, se kterou jste čtvrt století žil v oddanosti a shodě; a já vám vypočítám, co vám o ní vytane v paměti. Její smrt; její těžký zápas, nad kterým jste bezradně trčel, proklínaje svou vědu; její zvyk rozřezávat knihy jehlicí, zvyk, se kterým jste marně bojoval; den, kdy jste ji poznal; šťastný den, kdy jste spolu sbírali mušle kdesi u moře.”

 

“To bylo v Rimini,“ řekl starý pán měkce a mávl rukou. “Byla to hodná žena.”

 

“Byla. Ale kdybyste ještě hodiny vzpomínal, nenapadne vás nic než potrhaný řádek dalších a dalších okamžiků, pár vět, pár obrázků – To je všechno. Takto vypadá vaše představa o celém životě člověka vám nejbližšího.”

 

Starý internista si sňal brejličky a pečlivě je čistil; chirurg usilovně dával očima jakési znamení jasnovidci. Haló, tam ne, tam ne, obraťte a jeďte jinam.

 

“Ano,“ obrátil jasnovidec poslušně a jel plnou rychlostí jinam. “Zkušenost nám nemůže dát jinou představu; nikdy nevnímáme celého člověka nebo celý život, nýbrž právě jen ty nesouvislé kousky a okamžiky, a ještě jich, chválabohu, většinu poztrácíme. Marná sláva, z toho se nedá složit ani vymyslit celost života. Ale obraťme to, říkám, obraťme to. Pokusme se vyjít, logicky vyjít z představy úhrnného a celého života, nerozděleného na minulost a přítomnost. To je ohromné,“ počal křičet a téměř si rval nadšením vlasy. “Když si představíte řeku, celou řeku, ne jako klikatou čáru na mapě, ale úhrnně a úplně, s veškerou vodou, která kdy protekla jejími břehy, obsáhne vaše představa pramen i tekoucí řeku, i moře, veškerá moře světa, oblaka, sníh i vodní páru, dech mrtvých a duhu na nebi, to všechno, celý koloběh všech vod na světě bude ta řeka. Jak je to ohromné,“ vzlykal u vytržení, “jakou to má rozlohu skutečnosti! Jak je to krásné a zdrcující, zachytit představu života, pocit života, pocit člověka v jeho úhrnu a životní velikosti! Ne, ne, ne,“ mával vztyčeným prstem, “tu rozlohu nerozdrobíte ve dny a hodiny, neroztříštíte v haraburdí vzpomínek; ale rozčleníte ji v nutnosti, v údobí sklenutá jako klenby, v souvislosti, jež budují řád jednoho života; není tu náhody, všechno je nutné a strašně krásné, veškerá příčinnost se zjevuje v současnosti příčin a následků. Není vlastností, není událostí; jsou jen stavební síly,“ vydechl, “jejichž zápas a rovnováha vytyčily prostor člověka.”

 

Měl pěnu v koutcích úst, byl hrozný na pohled, jak vychrtl vzrušením. “Nu, nu,“ broukl internista a vytáhl hodinky. “A teď si, přítelíčku, na pět minut lehnete a budete držet zobák. Zavřít oči a zhluboka, pomalu dýchat.”

 

V kterém světe ste byli, před chvílí, aby ste se přemístili? Proč se se světem děje to, co se děje?

 

Lekce z Energetiky - Jitro kouzelníků, aneb, jak se to stejně dozvíte, druhá epizoda


00
EP
Eduard Piovarči
13. září 2019

Dosť ťažká tématika ale stojí za preskúmanie

http://aragonit9.blogspot.com/2016/07/


00