Přestože všichni švédští politici obhajují jednotné Švédsko, v jeho hloubkách se již dlouho formovaly paralelní společnosti, jejichž vytvoření nikdo nebrání, napsal švédský novinář Lars Åberg pro Göteborgs-Posten. (Foto: Wikimedia)
Podle jeho názoru za problémy Švédska nenesou odpovědnost Rusko a jeho agenti, ale rostoucí segregace ve společnosti a nedostatek jasné migrační politiky.
Švédští ministři reagují mnohem rychleji na to, co říkají o Švédsku v zahraničí, než na skutečné problémy v jejich vlastní zemi. Jejich zášť zapadá do rámce celkové atmosféry dialogu, ve kterém se internet stal dutým trychtýřem, a povrchnost v úsudku je ochranná známka. Z roku na rok se hádají o podstatě situace, zatímco reálným podmínkám ve společnosti a vztahům mezi lidmi není věnována náležitá pozornost, uvedl švédský novinář Lars Åberg ve svém článku pro Göteborgs-Posten.
„Lidé obvykle říkají, že chtějí, aby se jejich Švédsko sjednotilo; všechny strany jsou pro, ale v praxi se v zemi vytvářejí paralelní společnosti, do jejichž vzniku nikdo nezasahuje. Tento proces probíhá po celá desetiletí a lze jej popsat jako výsledek nerozvážnosti společnosti a lhostejného individualismu. Lidé se uzavírají do sebe a hájí své vlastní zájmy. Pokud lidé nechápou, na čem se společnost drží, nevšimnou si, když visí ve vzduchu,“ poznamenal novinář.
Autoři senzačního článku z 10. srpna v The New York Times spojili šovinismus a pravicový populismus ve Švédsku s „ruskými vlivovými operacemi“. Materiál hovořil o tom, jak řada krajně pravicových stránek šířila příběhy o tom, jak se sociální společnost postupně zhoršuje a jak se objevila mezinárodní síť odpůrců migrace.
„Co celkově bylo nad rámec tohoto příběhu o reakční subkulturní bublině v kdysi progresivní severní utopické zemi, jsou materiální změny, které jsou skutečným důvodem nespokojenosti a skleslosti," uvedl Åberg.
Podle autora bylo Švédsko transformováno v co nejkratší době a nikdo se neobtěžoval analyzovat tento proces a jeho důsledky. „Dobře zdokumentované důkazy o problémech ve zdravotnictví, školství, na ulicích a na náměstích vůbec nevnesli ruští agenti. Jsou extrémně reálné a mají dopad na politiku a názory na společnost – na to, co by nás mělo všechny spojit,“ zdůraznil švédský novinář.
Autor poukázal, že stojí za to si uvědomit následující skutečnosti: Švédsko trpí segregací a opakování slova integrace až do zmodrání tváří nepomůže, alespoň dokud se neobjeví iniciativy, které mohou zvrátit tuto tendenci k rostoucímu separatismu a rozdělení.
„V současné době neexistuje integrační politika a je zcela možné, že celá tato koncepce je iluzí. Když říkáme, že migranti musí být začleněni do společnosti, už nedokážeme vysvětlit, co to znamená,“ napsal Åberg.
Extremisty, kteří se pokoušejí zabít obyčejné lidi z náboženských a rasistických důvodů, lze analyzovat z hlediska stavu jejich mozku, a bez ohledu na to, zda jsou to politováníhodné jednotlivé úchylky nebo skuteční ideologičtí vojáci, jejich činy mají velký vliv na společnost a postoj spoluobčanů k sobě navzájem. Je známo, že právě v tom je smysl teroristických činů, násilí a zastrašování. „Musíme se přestat spoléhat na sebe. Musíme se zhroutit do propasti nelidskosti. Bez sociálních vazeb se může stát cokoli,“ varoval autor.
Teroristické útoky ve větší míře poškozují důvěru veřejnosti, jestliže byla již dříve oslabena. Je nemožné se plně bránit násilí, ale nejlépe se před ním brání jednota společnosti. Proto je tak těžké pochopit, proč se země s historickou touhou po svobodě, silnou řídící vazbou, kulturou konsensu a racionální filozofií prosperující společnosti, může smířit se segregací jako formou zpožděné sociální exploze.
Racionální seznam může zahrnovat mnohé - od role Švédska ve světě po individuální požadavky na společnost. „Je však moudré provádět extrémně otevřenou migrační politiku, aniž bychom nejprve přemýšleli o důsledcích, které to bude mít?“ zeptal se Åberg .
Švédsko není zdaleka jedinou zemí, ve které se společnost stále více polarizuje a agresivně vyjadřuje svou nespokojenost, ale pro holistické myšlení existuje mnohem více podmínek, než na mnoha jiných místech.
Podle autora je zřejmé, že zdrojem problému není migrace sama o sobě - lidé by se nakonec měli smíchat a horizonty by se měly rozšiřovat. Problém spočívá v migrační politice, která nestanovila přiměřený rámec pro tento jev, v jeho rychlosti a ve skutečnosti, že s touto politikou Švédsko přistupovalo ke všem migrantům stejně a věřilo, že se nestali oběťmi společnosti, kterou opustili, ale společnosti, do které přišli.
„Měli bychom věnovat více pozornosti individualitě a chránit společnost. Z nějakého důvodu jsme zatím neuspěli v prvním ani druhém. Takhle moderní švédská historie získává podobu tragédie,“ dodal Lars Åberg .
