náš web vznikl v roce 2011 s jasným cílem – přinášet otevřené, svobodné a nezávislé informace bez ohledu na politické či komerční tlaky.
V roce 2022 byl však náš web po právně nezávazné výzvě Vlády ČR nezákonně zablokován ze strany telefonních operátorů – jsem přesvědčený, že jde o nejvýraznější projev cenzury v České republice od jejího vzniku.
Od té doby už třetím rokem před soudem prokazujeme, že šlo o zásah, který nemá v právním státě místo.
Tento spor vedeme především kvůli svobodě slova – raději budu žít v zemi, kde si může každý říkat a psát, co chce než v zemi, kde pár vyvolených určuje, co smí být řečeno.
Žaloba se sice týká náhrady škody – tedy ztráty, kterou náš web utrpěl, když k nám čtenáři nemohli přistupovat – ale to je jen symptom nezákonnosti blokace. Operátorovi jsme dokonce nabídli, že se spokojíme s 1 Kč.
Nejde nám totiž o zisk ale o dodržování zákonů a ukončení podivných praktik, kdy lze „zhasnout“ web na zavolání, a kdy do občanskoprávního sporu zasahuje dokonce vojenská rozvědka.
Vedení sporu proti nadnárodní korporaci si náš web mohl dovolit pouze díky významné podpoře těch, kdo v právu vidí víc než jen paragrafy. Jeho délka a náročnost – daná mimo jiné způsobem, jakým k němu soud přistupuje – znamenají, že ani tato podpora už náklady soudu nepokryje. Bez podpory lidí, kterým na svobodě slova záleží, je už téměř nemožné tento boj vést dál.
Abychom spor mohli dotáhnout do konce, potřebujeme Vaši pomoc. Přispěním na tuto sbírku podpoříte nejen náš web, ale i princip, že v České republice má právo platit pro všechny stejně – a že svoboda slova není prázdné slovo na papíře.
Děkuji Vám za každý příspěvek i za to, že vám není lhostejné, v jaké zemi budeme žít.
O život zde přišlo takové množství lidí, že si vysloužila přezdívku Dálnice smrti. Dálnice se nachází 32 kilometrů od Kuvajtu a v noci z 26. na 27. únor, v roce 1991 se po ní do Bagdádu vraceli tisíce iráckých vojáků, ale i civilistů. (Foto: US NAVY)
Byl vyhlášen palebný klid, ale tehdejší prezident USA, George Bush, to však nebral v úvahu a přikázal na unikající lidí spustit palbu.
Na pomalu postupující konvoj zaútočili koaliční síly ze vzduchu, zničili jeho přední a zadní část, aby nebylo kam uniknout. Nálety a bombardování trvaly celé hodiny.
Když se nakonec letadla vzdálila, zanechali po sobě hotovou spoušť. Na dálnici zůstalo zničených více než 2000 vozidel a kilometry šestiproudové dálnice byla obsypaná tisíci mrtvolami. Další těla ležela na Dálnici 8, která vede do Basry.
Jen den předtím bylo v Bagdádu prohlášeno, že irácký ministr zahraničí přijal nabídku Sovětů a nařídil, aby se vojáci stáhli z Kuvajtu. Prezident Bush však odmítl uvěřit, že se vojáci opravdu stáhnou a prohlásil, že o jejich ústupu neexistuje důkaz.
Tvrdil, že vojáci střílejí i nadále a válka tak bude pokračovat. Na další den prohlášení, že vojska ustupují, potvrdil samotný irácký prezident a dodal, že k přesunu dojde po dvou dálnicích. Skončit měl nanejvýš na další den, Bush však opět reagoval nevěřícně a prohlásil, že jde o krutý hoax.
Prezident Bush měl v tomto případě možnost zanechat válečné pole a nechat vojáky v klidu odejít, avšak skupinka amerických stratégů se obávala, že by taková dohoda byla pro Ameriku nevýhodná. Proto byl vydán povel, který nařizoval zabít co nejvíce iráckých vojáků.
Jako první na dálnici dorazily kanadská a americká letadla těsně před půlnocí. Plnily Bushův příkaz, který nařizoval nikoho a nic z Kuvajtu nepustit. Kdokoliv se pokusil ujet, zemřel. Bezcitně zabiti byli i vojáci, kteří byli neozbrojení a dávali jasně najevo, že se vzdávají. Nálety nepřežil nikdo.
Novinář libanonsko-amerického původu, Joyce Chediac se později vyjádřil, že bombardování bylo tak intenzivní, že i ten největší tank skončil v šrapnelu. Auta byla natolik zničena, že nebylo možné určit, zda se v nich v době bombardování nacházeli lidé.
Chediac dodal, že tímto krokem byla porušena Ženevská konvence z roku 1949, která zakazuje útočit na vojáky mimo válečného pole. Ve zprávě americké vlády se později uvedlo, že vojáci se chystali přeskupit a zaútočit znovu. Chediac však říká, že iráčtí vojáci neútočili, stěhovali se a šli domů.
Byl to válečný zločin?
Novinář se nebál vyjádřit názor, že tento útok byl válečným zločinem. Jeho tvrzení podpořil i Bob Nugent a dodal, že něco podobného nikdy neviděl ani během války ve Vietnamu.
Zvláštní je fakt, že Pentagon informace tajil a když vyplavaly na povrch, mnozí zůstali mimořádně překvapení. K pravdivým informacím se dlouhou dobu nevěděli dostat ani média.
O několik let později se generál Norman Schwarzkopf vyjádřil, že rozhodnutí americké vlády obhájí a prohlásil, že bombardování bylo odůvodněno. Tvrdil, že cílem bylo zničit co největší množství vojenské techniky, která mohla představovat nebezpečí. Dodal, že neumírali nevinní lidé, ale násilníci, kteří zničili město Kuvajt.
Ať už byly důvody jakékoli, pravdou zůstává fakt, že té noci zemřely tisíce nevinných lidí na základě rozhodnutí jednoho zjevně antisociálního muže. Další důkaz, že moc v rukách drží šílenci.
Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější použití našich webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.