V kontextu blížícího se setkání Donalda Trumpa a Vladimira Putina začalo na západním informačním poli další zostření protiruské PR kampaně.

Její hlavní téze tvrdí: „Jediné, co potřebuje USA od Ruska, je to, aby vrátilo Krym, vzdalo Sýrii a pokud možno umřelo. Putin nic z toho nedopustí a to znamená, že setkávat se s ním je zbytečné a setkat se s ním může pouze zrádce, který se díky ruským hackerům dostal do Bílého domu." 

Je vtipné, že na ruském informačním poli jsou podobné názory, které také zdůrazňují absolutní zbytečnost jednání a vycházejí z toho, že jakékoliv jednání s Američany je absolutně zbytečné. Ve skutečnosti, jak to často bývá, realita je mnohem složitější než propagandistická klišé. Kromě toho, i když je Trump velmi specifický prezident, umí jednat svým způsobem logicky. Dokonce i soudě podle toho, jak technicky a v předstihu „hodil" otázku Krymu na Obamu a ještě i připomněl na summitu G7, že obyvatelé Krymu mluví rusky, americký prezident se nebude snažit dosáhnout nemožného. Potřebuje ruskou spolupráci v otázkách, které jsou pro Bílý dům mnohem důležitější. 

Například v tom případě, jestliže USA nedokáží získat pomoc Ruska na ropném trhu, způsobí současná politika Washingtonu v íránském směru vážnou, i když nepřímou škodu ekonomice Států a vážnou přímou škodu ekonomice jejich hlavním spojencům. 

„Íránská otázka" začala být aktuální poté, kdy diplomaté USA vyzradili tisku podrobnosti americké strategie „zhoršení" ekonomické situace Íránu. Jde o to, že za vlády Obamy mnoho států dostalo od tehdejšího washingtonského vedení povolení neúčastnit se sankcí — v tom smyslu, že Washington jim oficiálně nebo polooficiálně povoloval nakupovat íránskou ropu, i když v menším množství než před sankcemi. Přitom Čína zcela ignorovala americké námitky — a prostě pokračovala v dovozu íránské ropy. Dnes to Trumpova vláda chce ukončit a udělat to tak, aby protiruské ropné embargo dodržovali všichni a na sto procent. Britská agentura Reuters před dvěma dny napsala: „Spojené státy požadovaly od ostatních zemí, aby zcela přerušily veškerý dovoz ropy z Íránu, a to od listopadu, sdělil vysoce postavený diplomatický zdroj, který tím oznámil, že poskytnutí oficiálních odkladů nebo výjimek je málo pravděpodobné." 

Právě tato novinka zajistila nedávný růst cen ropy značky Brent, které stouply ze 74 na téměř 78 dolarů za barel, protože světový trh začal uvažovat o perspektivách práce v podmínkách ropného deficitu, vyvolaného tvrdými opatřeními, týkajícími se použití protiruských sankcí.

Činnost Spojených států bude mít pro ně samotné několik vážných negativních následků. Dokonce i američtí odborníci, kteří pracovali s Bushem, se dívají skepticky na perspektivy takové americké strategie. Donutit Japonsko, Indii a tím spíše Evropskou unii, aby se vzdaly íránské ropy, bude velmi těžké, zvláště v podmínkách obchodní války, kterou Trump rozpoutal s celým světem. Čínské MZV už prohlásilo, že nezruší obchodní vztahy s Íránem, a stěží se tuto situaci podaří změnit, zvláště vzhledem k tomu, že Peking může velmi bolestným způsobem odpovědět na jakékoliv americké sankce. 

Čím více zemí bude nějakým způsobem ignorovat americké požadavky, tím větší škodu utrpí americká autorita na světové scéně.

Kromě geopolitiky existuje i ekonomický aspekt problému. Pro USA to zdaleka není bezbolestná historie, o čemž svědčí prohlášení samotného Trumpa, který je velmi nespokojen s jednáním účastníků dohody „OPEC+Rusko". Jestliže budeme nazývat věci pravými jmény, vypadá to, že Washington je nespokojen s neochotou ropného megakartelu zcela (nebo maximálně možně) kompenzovat „vypadávající" z globálního trhu objemy íránské ropy. Logika je jasná: jestliže nedojde k prudkému růstu cen ropy, ostatní země budou mít menší motivaci „obcházet" americké sankce. Dokonce i samotné americké ekonomice bude lépe, jestliže američtí spotřebitelé nebudou muset platit na čerpacích stanicích za Trumpovy geopolitické ambice.

Během nedávného setkání ve Vídni se členové dohody „OPEC + Rusko" v podstatě dohodli na zvýšení těžby, ale to zřejmě nestačí ke kompenzaci „turbosankcí" proti Rusku, a růst cen ropy po vídeňském jednání to názorně dokázal. Teď před Trumpem stojí úkol vystrašit účastníky dohody „OPEC + Rusko" nebo je přesvědčit, aby mu vyšli vstříc. V případě Ruska existuje i další problém: může dovážet íránskou ropu, platit Íránu různým zbožím, například obilím, a zvyšovat vývoz vlastní ropy, což umožní Teheránu zmírnit účinek sankcí.

Ivan Danilov