Časopis The National Interest se rozhodl ukázat, jak by vypadala americká válka s Íránem. Vůbec to není bezpředmětná otázka. (Foto: National Interest)

Pozorovatelé Reed Poli a Daniel Halissy uvádějí, že vztahy mezi těmito dvěma zeměmi se nyní podobají horské dráze. Eskalace ustoupila klidu, obě strany „odešly od propasti“. Stále však ukazují, že jsou připraveny riskovat, takže pravděpodobnost války trvá.

Odborníci jsou přesvědčeni, že pokud se Spojené státy rozhodnou napadnout Írán, bude to nejzávažnější chyba zahraniční politiky od vietnamské války.

Z operativního hlediska bude válka o změnu režimu v Teheránu mnohem složitější než válka v Iráku. V březnu 2003 hlavní útok na Bagdád v pozemní kampani provedla 3. pěší divize a 1. expediční útvar námořní pěchoty.

Pro srovnání, území Íránu je o dvě třetiny větší než Irák a Afghánistán dohromady a je pokryto pouštěmi a horami. Geografie pravděpodobně poskytne útočiště opevněným ozbrojeným silám nebo povstalcům proti interventům.

Kromě toho by si měl každý prezident, který si myslí, že vojenské operace v Íránu „půjdou velmi rychle“, vzpomenout na duben 1980. Tehdy Jimmy Carter, který se pokusil ukončit krizi s rukojmími v Íránu, nařídil zvláštním silám Delta Force vyslat do země osm vrtulníků a zachránit rukojmí.

Kenneth Pollack, bývalý zpravodajský analytik CIA, však řekl: „plán nepřežil kolizi s nepřátelským počasím“. V důsledku písečné bouře měly tři z osmi vrtulníků mechanické problémy a jeden vrtulník narazil do C-130 přepravujícího palivo.

Osm amerických členů speciální jednotky zahynulo, operace byla zrušena a prezidentství Cartera se zhroutilo.

Je třeba brát v úvahu, že v roce 2003 si Saddam Hussein z nějakého důvodu zvolil příliš otevřenou taktiku války. Je nepravděpodobné, že by Írán udělal takovou chybu. Jeho vojenské doktríny předpokládají více asymetrickou taktiku.

Zde si autoři připomínají „smutně proslulé vojenské cvičení Millennium Challenge 2002“, ve kterém skupina napodobující íránské rychlostní čluny „poslala na dno“ 19 amerických lodí.

Podle odborníků je tento případ dobrým příkladem k prohlášení staročínského stratéga Sun-c’: „Pokud znáte sebe, ale ne nepřítele, budete mít na každé vítězství jednu porážku“.

„Neočekávejte, že protivník bude bojovat podle vašich pravidel,“ docházejí k závěru novináři.

Pokud Irák dal Spojeným státům nějakou lekci, tak ta spočívá v tom, že válka nekončí, i když jsou původní cíle splněny. Jak uvedl již nežijící britský stratég Sir Basil Lidell Hart, „pokud se soustředíte pouze na vítězství, nemyslíte na důsledky... mír bude téměř jistě slabý a bude obsahovat zárodky nové války“.

Abychom pochopili, jak úspěšná bude operace, analytici používají takový ukazatel, jako je poměr nasazených vojenských sil na tisíc obyvatel. V Iráku bylo do roku 2007 přibližně 169 000 vojáků koaličních vojsk. To znamená asi 6 vojáků na 1000 obyvatel. V Íránu žije 81 milionů obyvatel, což je více než trojnásobek iráckého obyvatelstva v roce 2003.

Autoři zdůrazňují, že svržením íránského režimu může americký prezident v regionu vybudovat „most nestability“. Zatímco Washington a Teherán balancují na pokraji války, obě strany by měly jasně pochopit, co je čeká, pokud přesto spadnou do „propasti“.

Autoří: Reid Pauly Daniel Khalessi

Zdroj: snews.com