Jistě jste už někdy slyšeli termín „Země Draka". Pokud snad ne, rádi vám prozradíme, že jako Země Draka je označována Čína. Právě drak byl po dlouhá staletí symbolem Říše středu. (Foto: CRI)

Zkuste se však oprostit od představy draka jako pohádkové obludy, která škodí lidem a požírá nevinné panny. V pojetí Číňanů je drak velmi pozitivní bytost a zastupuje vitální hybnou sílu.

Draci odedávna sloužili čínským císařům jako ochránci, drak byl též symbolem císaře, zatímco symbolem císařovny býval fénix. Všechny předměty, které císař denně používal, byly dekorovány motivem tohoto bájného tvora. Sloupy síní císařského paláce byly ovinuty těly velkých draků a paravány kolem trůnu zdobívali menší dráčci. Císařskému oděvu se říkalo dračí, stejně jako ostatním předmětům, jež císař užíval, například dračí trůn či dračí lůžko. Podle počtu dračích drápů na obřadních oděvech vysokých úředníků se dalo rozpoznat postavení nositele. Na císařově oděvu měl drak pět drápů, princové nosili čtyři a hodnostáři se odívali do rouch se třemi a méně drápy. Vyobrazení draků jste mohli kdysi vidět pouze v místech, kde pobývali císaři a jejich rodiny, v císařských palácích. My si v dnešním pořadu budeme povídat o dvou. O jednom z nich jste určitě slyšeli.

Císařský palác, který známe jako Zakázané město, patří mezi jedny z nejznámějších památek země, vévodí centru hlavního města Číny. V prosinci v roce 1987 byl zapsaný do seznamu kulturních památek UNESCO. Druhé významné, i když méně známé, sídlo císařů se nachází v severočínské provincii Liao-ning (Liaoning), ve městě Šen-jang (Šenjang), v zachovalém starobylém centru z doby dynastii Ming a Čching. Tento se dostal na Seznam světového dědictví v rámci rozšíření v listopadu roku 2004.

V Zakázaném městě v Pekingu sídlili čínští císaři mezi léty 1416 – 1911. Obrovský areál s 10 000 místnostmi vybavenými skvostným nábytkem a uměleckými díly, s výhledy do rozlehlých zahrad, svědčí o vysoké úrovni čínské civilizace v době dynastií Ming (1368 – 1644) a Čching (1644 – 1911). S výstavbou sídla se začalo v roce 1406 pod vedením mladšího bratra druhého mingského císaře. Stavělo se 14 let. Následně v průběhu přibližně 500 let až do pádu dynastie Čching roku 1911 v Zakázaném městě žilo a spravovalo stát dohromady 24 císařů.  Vytvořili největší a nejzachovalejší architektonický komplex dřevěných budov na světě.

Zakázané město se rozkládá na ploše 72 000 metrů čtverečních. Od severu k jihu měří skoro jeden kilometr, od východu na západ dosahuje 800 metrů. Celý komplex je obehnán zdí vysokou 10 metrů, doplněnou na její vnější straně vodním příkopem 50 metrů širokým. Největší pozornost přitahují tři velké síně, jmenovitě Síň nejvyšší harmonie, Síň střední harmonie a Síň zachování harmonie. V těchto místech přijímal císař audience, vykonával důležitá politická rozhodnutí a prováděl obřady.

Srdcem celého Zakázaného města je Síň nejvyšší harmonie, nejmajestátnější stavba celého areálu. Tvoří dominantu rozlehlého náměstí o rozloze 30 000 m2, na okolní stavby se naskýtá pohled z 8 metrů vysoké terasy z bílého kamene. Je to nejvyšší budova celého komplexu, její střecha se tyčí do výšky 40 metrů. Právě této síni vévodí císařův zlatý trůn. Vnitřní výzdoba Síně nejvyšší harmonie je plná draků – je v ní vyobrazeno téměř 13 000 těchto mytických tvorů.

Zakázané město je tvořeno komplexem dřevěných staveb. Jak jej chránili před požárem? Staří stavitelé tento problém pečlivě promysleli. Areál se skládá z čtveřice atrií, jež z venku vypadají jako obyčejné budovy, uvnitř se však rozkládají rozlehlé kamenné plochy. Architekti tak vlastně pečlivě vybudovali protipožární zdi. V každém z dvorů v komplexu stála navíc bronzová nádoba, po celý rok naplněná vodou, jež mohla být v případě požáru využita k hašení. Každou zimu se vybíral sluha speciálně k tomu, aby u nádob topil, voda v nich nesměla zamrznout.

Celkové rozvržení, rozsah, styl výstavby a barvy dekorací v Zakázaném městě odráží nadřazenost a vážnost císařské moci. Mimochodem, císař byl považován téměř za poloboha, byl synem Nebes, proto i jeho sídlo bylo téměř posvátné. Císařský palác byl přístupný pouze císaři a jeho doprovodu – tedy služebnictvu, rodině a hostům. Pokud zákaz někdo porušil, byl bez milosti popraven. Proto také nese palácový komplex v Pekingu název Zakázané město.

A ještě jedna zajímavost. Říká se, že v Zakázaném městě stojí 9 999 a půl budovy. Proč právě tolik? Podle dávné tradice měl totiž palác mytického Nebeského císaře 10 000 místností. Pozemský císař, jakožto Syn Nebes, musel pěstovat sebekázeň a umírněnost, takže nesměl překonat Nebeského císaře.

V dnešní době Zakázané město slouží již jako muzeum a za vstup do něj již nepřijdete o hlavu, i když některé části areálu dosud nejsou veřejnosti zpřístupněné. V dnešní době se Zakázané město nazývá také jako Palácové muzeum. Je snad největším muzeem v Číně. Hostí sbírku čítající jeden milion cenných uměleckých děl, z nichž většina byla v držení císařských rodin dynastií Ming a Čching. Tyto umělecké poklady obsahují obrazy, keramiku, bronzové náčiní, zlaté a stříbrné náčiní, výšivky, sochy, nefritové náčiní, lakované výrobky a lakované smaltované zboží. Kromě toho figurují na seznamu i další výrobky, včetně šperků, doplňků, hodinek, léků, nábytku a bytových doplňků. Takže na návštěvu Zakázaného města je rozhodně potřebné vyhradit si spoustu času, rozhodně je tam co objevovat.

Méně známý je císařský palác v Šen-jangu z doby dynastie Čching. Sestává ze 114 budov a byl postaven v letech 1625-1783. Byl svědkem začátků vlády poslední čínské císařské dynastie předtím, než se její panovníci přestěhovali do Pekingu. Poté, co dynastie Čching dobyla Centrální planiny – severní Čínu – a obsadila palác předchozí dynastie v Pekingu, změnila sídlo v Šen-jangu na císařský palác vedlejšího hlavního města pro potřeby inspekčních cest na východ.