Žádný národ nechápe výhody otevírání se světu lépe než Čína. Politika reformy a otevírání se světu byla zahájena pod vedením čínského představitele Deng Xiaopinga (Teng Siao-pching) a platí dodnes.

K otevření však nedochází ve vakuu. Kriticky to závisí na dvou stranách: na ochotě Číny pozvat zahraniční země k účasti na své ekonomice a na vzájemném úsilí světa sdílet své trhy s Čínou. V současné situaci proti globalizaci a protekcionismu je tento oboustranný vztah mnohem náročnější, než tomu bylo v 90. letech minulého století a na počátku roku 2000.

I když je potěšující vidět nový důraz na „otevírání na vyšší úrovni“, které je jako pilíř nejnovějších čínských prohlášení o politice a strategii, mnoho lidí na světě je touto perspektivou znepokojeno. To platí zejména ve Spojených státech, které jsou samozřejmě téměř tři roky zapleteny do obchodní války s Čínou.

Dlouho jsem zastával názor, že ve Spojených státech je obchodní válka mnohem více o politice než o ekonomice. Spojené státy mají chronický problém s úsporami, který vyžaduje, abychom si vypěstovali přebytečné úspory ze zahraničí, abychom mohli růst. S explodujícími rozpočtovými deficity se tento problém nyní zhoršuje. Jelikož si půjčujeme přebytky ze zahraničí, dosahujeme obrovských obchodních deficitů, abychom přilákali zahraniční kapitál.

Tyto deficity mají mnohostranný rozsah. USA měly v loňském roce obchodní deficity se zbožím se 102 národy. Tím, že půjdeme za Čínou, děláme zásadní ekonomickou chybu: pro multilaterální problém nemůže být dvoustranná oprava. Bez ohledu na to, jak usilovně naši politici argumentují na podporu takového přístupu, nebude to fungovat.

USA jsou nyní v zásadním okamžiku svých politických dějin. To vyvolává kriticky důležité otázky pro mnoho lidí na světě, zejména pro vás v Číně. Budou se USA snažit získat zpět svou roli vůdce globalizace? Bude Bidenova vláda ochotna přesunout vztah Ameriky s Čínou z konfliktu zpět do angažovanosti? Jak může posun v politickém vedení USA přerušit začarovaný kruh neustále se zvyšujících cel a sankcí?

Zvrátit nedávný vývoj událostí není jako stisknout vypínač. V reakci na desetiletí rostoucí tlak na americké pracovníky ze střední třídy začalo potlačování globalizace dlouho před nástupem Donalda Trumpa do úřadu v lednu 2017. A budu první, kdo připustí, že tyto síly pravděpodobně vydrží dlouho poté, co Trump skončí.

Lze očekávat, že Bidenova administrativa bude více podporovat alianci poháněnou multilateralismem, znovu se zapojí do rámců a institucí, kterým dlouho dominuje globální vedení USA, včetně Pařížské dohody o změně klimatu, Světové obchodní organizace (WTO), Světové zdravotnické organizace (WHO) a dokonce i trans-pacifického partnerství (TPP). Bude to však stačit k obnovení kdysi nezpochybnitelné role globálního vedení Spojených států?

Protiglobalizační odpor vytvořený kolem námitek proti liberalizaci obchodu a obviňování z nekalých obchodních praktik z doby před Trumpovou vládou, je mnohem vážnější problém. To platí zejména v případě Číny, kde průzkum veřejného mínění podtrhuje rekordní úroveň negativního sentimentu ve většině amerických demografických skupin: věk, vzdělání a politická strana. I když existuje důvodné podezření, že by se mohl změnit rámec angažovanosti mezi oběma národy, které se odklonily od bludu založeného na Twitteru a plošných tarifů ke specifickým jednáním v oblastech, jako je duševní vlastnictví, přístup na trh, kybernetická bezpečnost, a přenos technologií, bude konflikt s rostoucí Čínou pravděpodobně představovat trvalou výzvu pro Bidenovu správu.

Zároveň je pravděpodobné, že dojde k malé úlevě v makroekonomické nerovnováze, která vede k velkým obchodním deficitům USA. Ve skutečnosti existuje velká šance, že americký deficit federálního rozpočtu bude za předsednictví Bidena výrazně vyšší, což dále sníží domácí úspory a povede k ještě hlubšímu deficitu běžného účtu. To jen vyvine další tlak na čínskou část mnohostranného obchodního deficitu USA, a výsledná politická deeskalace čínského konfliktu bude o to obtížnější.

Stephen Roach