Čína letos vystřelila na oběžnou dráhu a zprovoznila svůj poslední navigační satelit systému globální navigace Beidou. Už není žádná země světa a žádné místo na zemi, které by tato navigace nepokrývala. Se svými 35 nasazenými satelity jde o systém, který jich má ze všech soustav navigačních satelitů nejvíce. (Foto: Pixabay)

Pro připomínku jde o čtvrtý takový systém po americkém GPS, ruském GLONASS a evropském GALILEO. Člověk by si mohl pomyslet, proč je těch systémů tolik? Vždyť GPS nám zaplatili Američané a nač mrhat ohromnými prostředky, aby si každý velmocenský celek udělal navigaci svoji? Čína např. začala se starty prvních navigačních satelitů už v 90. letech a teď svůj projekt – významný doplněk Nové Hedvábné stezky (BRI) – dokončuje.

Přesná navigace byla klíčová už přinejmenším od starověku a byla často předmětem utajování a exkluzivního přístup k materiálům jako přesné mapy, navigační tabulky k určování polohy nebeských těles a v novověku i přesné chronometry, umožňující přesnější určení polohy. Světová konkurence navigačních systémů v naší době je tedy jen pokračováním této odvěké lidské snahy a vždy přítomné konkurence na tomto poli.

Pro připomínku, když USA se svým GPS přišly, byl to nejdříve systém určený výhradně pro jejich ozbrojené síly, kterým měl dávat na bojišti značnou převahu, neboť vojenské operace do velké míry závisí na včasném a přesném určování polohy pro veškeré pohyby vojsk, logistiku, ale i průzkum a řízení palby.

Proto také USA zpočátku použitelnost GPS komunikujícího se satelity jen přes šifrovaná spojení jiným uživatelům než vojenským blokovaly. Později, když usoudily, že jde o dobrou příležitost ke zvýšení komerčního úspěchu a vlastní produktivity, uvolnily GPS pro každého, ale jen s omezenou přesností na mnoho desítek metrů, aby to nešlo použít pro přesné řízení palby aj. Šifra pro komunikaci se satelity používaná jinými subjekty než americké ozbrojené síly byla jiná a takoví uživatelé neměli přístup k signálům sdělujícím souřadnice s vysokou přesností.

Později ale USA svůj systém zdokonalily natolik, že mohou přístup k němu vypínat lokálně, tudíž na vybraném území ztratí možnost určovat polohu všechna zařízení kromě těch, která používají američtí vojáci. Když toho bylo dosaženo, už nestálo nic v cestě uvolnění přesných geografických údajů pro všechny a nastal zlatý věk satelitní navigace, v němž nás všechny vodí kdekoliv na světě naše mobilní telefony a navigační systémy v našich autech. Nicméně USA nám to mohou v kterékoliv zeměpisné oblasti vypnout.

Je tedy logické, že každý, kdo chtěl mít jistotu, že mu bude všechno fungovat od operací vojsk, přes veškerou dopravu, zásobování, logistiku až po běžnou rozvážku pizzy, aniž by byl vydán na milost a nemilost Strýčka Sama, potřebuje nejlépe svůj nezávislý systém satelitní navigace, nebo přinejmenším systém od někoho jiného, který mu bude fungovat, i kdy s Washingtonem D. C. nebude zrovna zadobře. Proto všichni vrcholní mocenští hráči už své systémy tohoto druhu mají.

Pochopitelně, že ve vojenské oblasti je to ještě složitější a mezi systémy radioelektronického boje patří i ty, které na daném území vypínají nežádoucí satelitní navigace. Jak to funguje, se ukázalo nedávno v Sýrii, kde Rusko občas v některých oblastech GPS vypnulo, ale Glonass tam fungoval, a když se situace vyhrotila, vypnuli na chvilku GPS i v Izraeli.

Satelitní navigace, která dnes prakticky řídí dopravu, běžné pohyby obyvatelstva, všechny ty bezpilotní drony, co všude poletují, přípravu staveb, ani nemluvě o jejím vojenském využití, je tedy pro moderní společnost podobně důležitá jako elektrické či komunikační sítě. A je proto i aspektem přinášejícím zranitelnost a závislost. Jen považte, kdyby sankcemi posedlé USA někomu na jeho území vypnuly GPS, což snadno mohou, jaký rozvrat a nepohodlí by to přineslo. Ovšem přes všechny ty sankce, k nimž v poslední době dochází, si vypínání GPS nedovolují. V době, kdy je svět pokryt i dalšími systémy, by tím ze všeho nejvíce poškodily svoje tržní příležitosti a udělaly tu nejlepší reklamu svým konkurentům na poli satelitních navigací ale i konkurentům v mezinárodní diplomacii, neboť „satelitní dohody“ jsou dnes součástí kontraktů o dodávkách zbrojních systémů ale např. i kontraktů na stavbu dopravních infrastruktur.

Tudíž by se asi bez vlastního systému satelitní navigace nemohla Čína jen tak pustit do projektu Nové Hedvábné stezky (Pásu a cesty – BRI), na kterou USA pohlíží s takovou nevraživostí. Stav rozvinutosti vlastního systému satelitní navigace je tedy dnes v podstatě jedním z měřítek postavení v globální mocenské struktuře. Žádná vojenská ani ekonomická těžká váha si nemůže dovolit tomu vyhnout.

Čína tedy dnes pokrývá celou planetu svým navigačním signálem a je možno si od ní opatřit všechna potřebná zařízení, aby šlo tento signál k potřebným účelům využít. My jsme zvyklí, že pro všechnu běžnou navigaci se používá GPS a zprávy o ostatních systémech bereme spíš jako zajímavosti z odlehlých koutů světa. Jenže ne všude je tomu tak. Kdo chce třeba jezdit po etiopské Addis Abebě s veškerou tamní spletí cest a ve všech tamních dopravních zmatcích, nejlépe udělá, když si pořídí zde používané navigace a ty samozřejmě spočívají na čínském systému Beidou. V Africe, kde čínský vliv začíná převažovat nad vlivem mocností z ostatních částí světa, je to tak už standardní.

Je tedy logické, že s rozvojem dopravních infrastruktur a s dalšími návaznými projekty Nové Hedvábné stezky (BRI) poroste v takto se vyvíjejících oblastech i příklon k čínské satelitní navigaci stejně, jako to vidíme v Africe.

Na trase BRI to vidíme krásně třeba na Pákistánu a dá se čekat, že to uvidíme i jinde podél Hedvábné stezky. S Pákistánskými ozbrojenými silami totiž Čína uzavřela dohodu, že tyto síly budou pro své operace využívat právě Beidou. Stanou se tak nezávislé na americké libovůli a Číně dostatečně věří, že v těžkých časech konfliktu je Čína podrží a ty systémy jim budou fungovat.

Podobné počínání lze čekat i ve vztahu k řadě dalších zemí, zejména v pásu BRI, místech silného čínského vlivu např. v Africe i Latinské Americe, i v Evropě je dost motivující podobnou dohodu uzavřít, když na různé země jako Srbsko dělají USA a NATO ramena, že si dovolují kupovat ruské systémy protivzdušné obrany, které příliš zvyšují odolnost proti případnému humanitárnímu bombardování. Ač v návaznosti na koupi takových zbraní je jistě i dohoda o součinnosti s Ruskem při podpoře jejich navigačního systému GLONASS. Jelikož Čína nepodmiňuje svoji spolupráci žádnou příslušností k aliancím ani ideologií, je její systém Beidou zárukou, že kdo jej bude používat, tím nikomu do rukou nevloží páku k vydírání, jako je to třeba u GPS. A umožní tak i svým ozbrojeným silám operovat na výši doby i v časech, kdy se jejich počínání nemusí líbit Washingtonu.