Na samotě pod Jizerskými horami stojí statek. V něm žijí manželé Vlkovi. Dva mladí lidé, kteří vyrostli v Brně a v Bratislavě a vychutnávají pocit existence v naprosté samotě. Tedy, ne naprosté, narodily se jim totiž dvě dcery – Terezka a Sonička. Zpočátku se snažili živit domácí rukodělnou výrobou, ale dnes se starají pouze o své hospodářství, a jak sami uvádějí, jsou naprosto soběstační. A přitom vše v usedlosti je jak před sto lety. Jedna místnost. Kamínka, odstředivka – ruční – ke zpracování mléka, postele, stůl, židle, lavor na mytí celé rodiny. A také pračka. Ruční. To je vše, co tato rodina potřebuje k životu. Když se sem před lety stěhovali, přivezli si rádio, televizi, počítač. Během let zjistili, že je daleko zajímavější si povídat a tak tyto vymoženosti civilizace prostě vyhodili. Manželé Vlkovi přitom nejsou žádní ekologičtí aktivisté, či přívrženci hnutí Greenpeace. Prostě se jako rodilí měšťáci rozhodli začít svůj rodinný život na venkově.
