Malý příspěvek k hranému dokumentu USA / Velké Británie, který v tyto dny vysílá v podobě pětidílné série kanál HBO.

Poznámka překladatele: Nejsem fyzik a jaderný už vůbec ne, takže překlady odborných partií prosím berte jako velmi laické. Ale jsem přesvědčena, že právě na tomto případu je markantní, jak snadno je možné překroutit historii a manipulovat tak s většinovou populací, která nemá čas (a mnohdy bohužel ani zájem) hledat si alternativní informace a bezmezně věří televizi – že jsem uznala za potřebné s článkem čtenáře seznámit. Pokud snad je tu někdo, kdo by byl ochoten případné nedorazy v překladu napravit, velmi bych to uvítala.

Podle zprávy Komise OSN začala katastrofa v Černobylu 26. dubna 1986 v 1:23:40, kdy operátor během experimentu stiskl tlačítko, aby blokoval automatickou ochranu reaktoru před přetížením. Tento muž zemřel v nemocnici na ozáření a nikdy nepochopil, v čem se dopustil chyby. Nikdo dosud neobjasnil obyvatelstvu objektivní obraz, proč reaktor explodoval stisknutím jediného tlačítka a jaké byly výsledky vyšetřování.

Protože autor tohoto článku byl v té době sám v kruzích vojenských technických specialistů SSSR, může dosvědčit, že už na podzimu roku 1986 vojenští specialisté v řadách lékařů, plukovníků a kandidátů technických věd dospěli k jednoznačnému závěru, že se jednalo o teroristický čin, sabotáž. O tom se zcela otevřeně informovalo na vojenských technických univerzitách SSSR a pro armádu to nebylo tajemstvím. V roce 1986 nebylo známo jen  kdo, proč a za jakým účelem. Dnes je už vše nejen známo, ale i publikováno v otevřených zdrojích a je možné dát odkazy na vědecké publikace.

Vzhledem k tomu, že existuje mnoho textů o havárii v Černobylu a pro nepřipravené čtenáře je těžké vše pokrýt, předkládaný článek informace shrnuje a činí závěry.

Výbuch černobylské jaderné elektrárny

V přírodě chemický prvek uran sestává ze dvou jeho izotopů: 0.7% izotop s atomovou váhou 235 a zbytek je izotop s atomovou váhou 238. Palivo je jen izotop uranu-235. Když je neutron zachycen (absorbován) jádrem uranu-235, stává se nestabilním a téměř okamžitě se rozdělí na dvě, většinou nerovné části uvolňující velké množství energie. Při každém jaderném štěpení se energie uvolňuje miliónkrát více, než když se spálí molekula oleje nebo plynu. Ve velkém reaktoru, jako byl Černobyl, při provozu se za plného výkonu spálí denně čtyři kilogramy uranu.

Obvykle se v energetických reaktorech nepoužívá přírodní, ale obohacený uran-235. Většina z nich je U-238, a proto jím absorbuje značné množství neutronů. Jádro uranu-238, po absorpci neutronu, je nestabilní a přes dvojitý rozpad se promění v chemický prvek plutonium-239, který je také schopný se rozdělit, když absorbuje tepelné neutrony, jako je uran-235. Vlastnosti plutonia jako paliva se liší od uranu a s dostatečně velkou akumulací po delším provozu reaktoru mírně mění fyziku reaktoru. Služby atomových elektráren pravidelně nahrazují použité palivové články, což je uvedeno v zápisech provozu stanice.

Ve zkušebním programu reaktoru ( který probíhal onoho osudného dne) nebylo nic výjimečného, obvyklý program kontroly stavu turbíny a jejích ložisek. Program získal proslulost pouze v souvislosti s nehodou, ke které došlo při jeho provádění.  Neexistuje žádná technická souvislost mezi havárií a tímto zkušebním programem. Test reaktoru na jedné straně jen konáním personálu maskuje diverzi, ale na druhé straně se klíčovým milníkem jeví něco jiného – zastavení reaktoru v ( konkrétním, předem) určeném čase. Pokud by před zkouškami došlo k náhodnému automatickému spuštění ochranného systému, k nehodě by došlo stejně.

Po přezkoumání všech dokumentů vyšetřovací komise nenalezla odchylky od parametrů norem. Až po stisknutí tlačítka pro nouzovou ochranu (AZ) žádné nebyly. Systémy centralizované kontroly a zejména program ДРЕГ nezaregistrovaly do 01 hodin 23 minut 40 sekund, tedy do momentu stisknutí tlačítka AZ, žádné změny parametrů práce reaktoru a nebyla tu žádná technická příčina pro spouštění záchranného systému ochrany v automatickém režimu bez účasti operátora.

Komise Gospromatomnadzor, které předsedal Valerij Brunša, shromáždila a analyzovala velké množství materiálů a, jak je uvedeno ve zprávě, nedokázala stanovit spolehlivou příčinu pro aktivaci AZ v automatickém režimu. Reaktor se utlumil po skončení práce samotným operátorem.

V 01:23:40 bylo zaznamenáno stisknutí tlačítka AZ reaktoru pro vypnutí reaktoru po skončení práce. Toto tlačítko se používá jak v nouzových situacích, tak i za normálních podmínek k zastavení reaktoru. Tyče řídicího a ochranného systému (СУЗ) v množství 187 kusů přešly do aktivní zóny a podle všech kánonů měly přerušit řetězovou reakci, což se však nestalo.

V 01:23:43 byly zaznamenány havarijní alarmy při překročení výkonu a snížení doby zrychlení reaktoru (vysoká rychlost zvýšení výkonu). Tyto signály by měly spustit systém СУЗ a tyče AZ by měly jít do aktivní zóny, ale ony už jdou od stisknutí tlačítka AZ. Objeví se další výstražné příznaky a signály: prudký růst výkonu, růst tlaku v chladicím systému atd.

V 01:23:47 nastala exploze, která otřásla celou budovou, a po 1 – 2 sekundách další, ještě silnější. Tyče AZ se zastavily, aniž by prošly polovinu trasy. Reaktor RBMK-1000 čtvrtého bloku elektrárny Černobyl byl odpálen tlačítkem nouzové ochrany (AZ) během sedmi sekund.  Operátoři elektrárny v podstatě nemohli nic dělat.

Reaktor RBMK je velký. Některé jeho části se mohou chovat jako nezávislé reaktory. Při zapnutí AZ, když současně vstupuje do zóny velký počet tyčí, může být vytvořena lokální kritická hmota ve spodní části zóny s tyčemi a může dojít k jadernému výbuchu.

Když je jádro ochranného systému stále v mezilehlé poloze, voda ze spodní části kanálu již byla vytěsněna a začíná aktivace paliva ve spodní části. To znamená, že když se tyče pohybují dolů v počátečním stadiu vypínání reaktoru, naopak začínají urychlovat reaktor a teprve potom ho zaseknou. Systém nouzové ochrany (AZ) zvládá svůj účel při velké zásobě rozpětí reaktivity. S malou zásobou selhal. Pozitivní reaktivita může být provedena podle výpočtů po nehodě „do jedné beta“. Až po 5 – 6 sekundách začne obrana plnit svůj účel a zasekne reaktor. Reaktor explodoval v sedmé sekundě…

26. dubna 1986 po stisknutí tlačítka AZ ochrana zapracovala v plném rozsahu a odpálila reaktor.

Jedenáct let předtím, v roce 1975, na prvním bloku Leningradské atomové elektrárny, když stoupl výkon po sepnutí AZ, došlo k nehodě, která nastala s prasknutím technologického kanálu kvůli přehřátí nevelké jaderné zóny. Snížení výkonu v této části ponořením tyčí a jejich vytažením na jiných místech nebylo možné. Po havárii provedla inspekci reaktoru komise IAE a NIKIET a v roce 1976 vytvořila doporučení pro zlepšení charakteristik RBMK, která měla být základem pro opatření v následné modernizaci elektráren tohoto typu. Ale modernizace neproběhla, což i vešlo ve známost. 

Takže po dobu 10 let před havárií v Černobylu výzkumníci z Ústavu pro atomovou energii – Institut atomové energie I. V. Kurčatova a NIKIET, Výzkumný a vývojový ústav energetiky N. A. Dolležalja v Moskvě –  věděli o problému, ke kterému může dojít při spouštění tyčí AZ a urychlování reaktoru v počáteční fázi jeho odstavení. Technické zdůvodnění modernizace bylo na papíře a samozřejmě se stalo známým i zájemcům v SSSR a USA, kteří měli dost času na ověření a matematické modelování havárie. Mohli matematicky spočítat tvorbu lokálního kritického množství ve spodní části jádra a při určitém složení paliva předpovědět jeho výbuch.

Rozběhnutí reaktoru, ke kterému došlo v noci z 26. dubna, by totiž bylo v zásadě nemožné při standardním obsahu paliva. To znamená, že pokud by palivo v reaktoru odpovídalo předpisům, pak by nedošlo k žádnému rozběhu reaktoru a neexplodoval by.

Do aktivní zóny však bylo  úmyslně dodatečně zavedeno  palivo nestandardního složení z atomových ponorek s velkou produkcí plutonia 239. Informace o tom je v současnosti otevřeně publikovaná jaderným fyzikem Nikolajem Kravčukem. Tento věděc je absolventem katedry teorie atomového jádra Fyzikální fakulty Moskevské státní univerzity Lomonosova a jeho závěry zkontrolovali profesor, doktor technických věd I. A. Kravcov a doktor fyzických a matematických věd V. A. Vyšinskij.

Od 1. dubna do 23. dubna 1986 se  „stav jádra reaktoru výrazně změnil. Takové změny se nestaly náhodou, ale v důsledku dobře naplánovaných, předem realizovaných akcí, “ píše Kravčuk. „Na čtvrtém bloku se nacházelo maximální množství radioaktivních materiálů 1500 Mki. V době testování byl reaktor ve velmi nestabilním stavu s poklesem výkonu. Navíc v některých jednotkách reaktoru bylo více vysoce obohaceného paliva z jaderných ponorek (plutonium-239)."

Právníci tedy musí vzít v úvahu závěr technických odborníků:

Malá část jádra reaktoru explodovala v důsledku ponoření grafitových tyčí k zastavení reaktoru. Místo snížení aktivity zóny došlo k prudkému zvýšení aktivity v počátečním stupni ponoření tyčí při abnormálním palivu v reaktoru, což byla technická příčina exploze jaderného reaktoru. Samotná skutečnost užití nestandardních aktivních prvků vytvořila podmínky pro výbuch elektrárny a zastavení reaktoru po experimentu se stalo spouštěčem výbuchu. Nouzová ochrana (AZ) se stala urychlovacím zařízením.

Radioaktivní kontaminace terénu a poškození obyvatelstva

„Výbuch jaderné elektrárny zabije stovky, ale miliony lidí zemřou na radioaktivní kontaminací,“ i toto je jasné armádám a lidem s vyšším technickým vzděláním. Proto je nutné tuto fázi sabotáže posuzovat odděleně a co nejnázorněji.

Nikolaj Čečerov, který studoval vnitřní části reaktoru po dobu 20 let – od roku 1986 do roku 2005 – poskytl rozhovor, kde řekl, že on a ostatní výzkumníci byli schopni zkontrolovat téměř všechny prostory čtvrtého bloku – centrální sál a všechny prostory pod reaktorem. Uvádí následující: 

„Podařilo se nám zkontrolovat všechny akumulace tavenin obsahujících palivo a bylo zřejmé, že se taveniny dostaly do bublinkového bazénu (nádrž určená pro příjem páry v případě havárie). K žádnému výbuchu par, kterého se vládní komise tak obávala, nedošlo. V šachtě reaktoru a v prostorách pod ním také nebyly nalezeny žádné stopy výbuchu. K viditelnému poškození, to znamená takovému, které bychom viděli na vlastní oči, došlo přímo v centrální hale. Výbuch byl jeden a byl jaderný,“ říká vědec.

Dále uvádí, že při kontrole šachty se ukázalo, že je prázdná. Co víc – nenašli tu žádné stopy hoření, dokonce ani barva na kovových konstrukcích byla neporušená. Čečerov tvrdí, že všechny zprávy v novinách, že grafit v reaktoru hořel téměř dva týdny, byly absolutní výmysly. 

„To vše je z neznalosti toho, že grafit reaktoru RBMK nehoří! Tato legenda byla potřebná k vyhlášení existence aktivní zóny v šachtě," řekl.
„Nám, lidstvu jako celek, konkrétním zemím a většině lidí, kteří byli v oblasti následků jaderné havárie, se podařilo přežít jadernou katastrofu. S těžkostmi, se ztrátami, s obrovskými morálními a psychologickými následky, ale přežít. Je důležité si uvědomit, že to byl jeden z největších reaktorů na světě, a zřejmě hroznější havárie reaktoru než katastrofa v Černobylu na zemi nemůže být,“ domnívá se Nikolaj Čečerin.

Jaderný výbuch části jádra reaktoru vyhodil do stratosféry mnoho desítek tun radioaktivních látek a tento materiál, bez ohledu na události v jaderné elektrárně v Černobylu, měl být zaznamenán všemi ostatními službami civilní obrany a vojenskými jednotkami.

Vojensko-politická situace v roce 1986 byla velmi napjatá, Spojené státy doslova ohrožovaly SSSR nukleárním útokem. Síly a prostředky civilní obrany byly na nejvyšší úrovni připravenosti, což se nikdy předtím nestalo a ani po té až dosud.

Vojenské jednotky strategických raket a raket středního doletu v Bělorusku a na Ukrajině sledovaly radiační situaci v automatickém režimu a bez ohledu na přítomnost či nepřítomnost informací o havárii v Černobylu musely reagovat nezávisle. A také reagovaly. Armáda stanovila úroveň radiace a chápala to jako začátek jaderné války s okamžitým uvedením jednotek do nejvyššího stavu bojové pohotovosti a provedla opatření na ochranu před zbraněmi hromadného ničení na místech svého rozmístění na všech územích radioaktivního spadu.

Každá jednotka začala samostatně provádět opatření na ochranu proti zbraním hromadného ničení - všechny soupravy raketových zařízení byly současně uzavřeny v podzemních prostorách s autonomní podporou života, zatímco manželky a děti zůstaly na povrchu se všemi následky a hrůzou otců a manželů - důstojníků pod zemí.

Armáda si je dobře vědoma toho, co je radioaktivní kontaminace a jak  důležitá je rychlost přijímání opatření na ochranu obyvatelstva, protože úroveň radiace je v prvních hodinách po jaderném výbuchu a ve vypadávajících srážkách nejvyšší.

Úroveň radiace z radioaktivního spadu je silně závislá na čase, který uplynul od okamžiku výbuchu. To je způsobeno poločasem rozpadu a v prvních hodinách a dnech hladina záření značně klesá v důsledku rozpadu izotopů s krátkou životností, které tvoří většinu radioaktivního spadu. Následně úroveň záření klesá velmi pomalu v důsledku částic s dlouhým poločasem rozpadu. Míra poklesu radiační úrovně je známa všem absolventům střední školy SSSR ze základního vojenského výcviku a v moderních měřících jednotkách vypadá jako na následujícím obrázku. Pokles úrovní radiace nastává exponenciálně.


Pravidlo "sedmi / deseti", které se vyučuje ve škole a v armádě

V roce 1986 se používaly instrukce pro obyvatelstvo a civilní obranné síly, jejichž dodržování bylo všem známé díky panelům v prostorech každé školy a organizace. Rychlost působení sil a prostředků civilní obrany je pro přežití obyvatelstva zásadní.

Armáda proto okamžitě informovala velitelství o úrovních radiace na svých místech a představitelé Moskvy velmi dobře věděli o stavu radioaktivního znečištění od prvních minutradioaktivního spadu. Prostředky civilní obrany však z nepochopitelných důvodů  vůbec nebyly zapojeny a došlo tak k maximálním ztrátám obyvatelstva. Záměr tedy byl zřejmý...

V této souvislosti malá perlička:

Někdy kolem roku 1996 položil autor tohoto článku Michailu Gorbačovi otázku: „Proč nebyly nasazeny síly a prostředky civilní obrany? Postižení obyvatelstva bylo obrovské! Znehodnotili jste všechny peníze Sovětského svazu vydané na vytvoření systému civilní obrany za mnoho desetiletí.“
A Gorbačov dal následující odpověď: „No… my jsme tehdy nevěděli, co je to radiace. Dokonce jsme dali do stolků v jídelnách vědců odposlouchávací zařízení, abychom z jejich rozhovorů pochopili, nakolik je to nebezpečné.“

Co na to říct...

Ale pokračujme. Novinář Igor Osipčuk hovořil s plukovníkem V. Musijecem, velitelem vojenské jednotky 74939 SGRLS „Černobyl-2" - stanice radiorozvědky a sledování startů balistických raket USA. 

Otázka: Černobyl-2 a Černobylská elektrárna byly postaveny jen devět kilometrů od sebe - je v tom nějaký praktický smysl?

Odpovědi: ...Z jaderné elektrárny v Černobylu jsme dostávali elektrickou energii. Tu jsme získávali i ze sítě ze směru od Kyjeva... O katastrofě v Černobylu jsem byl informován několik hodin po výbuchu reaktoru. Ihned jsme s náčelníkem chemické ochrany, majorem Ševčenkem spěchali do Pripjati,  úroveň radiace jsme měřili už podél cesty a pak jsme na žádost městských úřadů provedli měření v Pripjati a na průmyslové základně. Asi v 11 hodin dopoledne jsem nařídil vypnout naše zařízení, protože větrací systém nasával spolu se vzduchem radiaci, což by vedlo k selhání elektronického výpočetního zařízení. Poté už Černobyl-2 nikdy nepracoval... Po katastrofě v Černobylu bylo civilní obyvatelstvo města evakuováno ve stejný den jako v Pripjati ( 26 hodin po výbuchu!!)... (Ostatní části zůstaly na infikovaných územích a evakuovány nebyly ani ženy s dětmi).

Otázka: Jak často jste předávali výsledky pozorování velitelskému stanovišti? 

Odpověď: Pokud jde o Černobyl-2, informace odtud byly převáděny do Solněčnogorsku-25 průběžně. Centrum pro školení specialistů komunikačních jednotek SA stejně jako objekt nebylo ještě oficiálně uvedeno do provozu. To bylo plánováno na konec roku 1986, ale katastrofa v Černobylu tomu zabránila. Objekt Černobyl-2 jako součást systému protiraketové a protikosmické obrany vzdušných obranných sil byl vytvořen s jediným cílem – zafixovat jaderné napadení na SSSR dvě až tři minuty od startu balistických raket."

Pokud bude vojenský specialista plánovat jaderný úder a radioaktivní kontaminaci konkrétní oblasti, bude se v první řadě zabývat tzv.  větrnou růžicí pro tento region a dané období. Pro evropskou část SSSR převažující větry dávají výhled na radioaktivní kontaminaci oblasti, kterou odborník představí graficky. Tak bylo v důsledku teroristického činu a radioaktivní kontaminace území plánováno zabít obyvatelstvo na územích označených červeně na obrázku níže.


Převažující větry nad Evropou v období od ledna do července. Červená barva označuje plánovanou zónu radioaktivní kontaminace. Černý kruh ukazuje jadernou elektrárnu v Černobylu.

Ve skutečnosti však došlo pro ty, kteří plánovali útok/sabotáž, k nečekanému. Po výbuchu vítr odnesl radioaktivní spad na sever a maximální úroveň radiace rychle se rozpadajících izotopů se dostala do Skandinávie a dále na západ, na Evropu. Konečný obraz zasažení je znázorněn na mapě níže.

Radioaktivní kontaminace evropské části kontinentu. Bílá barva označuje oblasti, pro které nejsou data

Totéž s uvedením množství znečištění.

Rozložení znečištění v jednotkách curie (Ci)

Složení radioaktivního znečištění lokality po rozpadu radioaktivních prvků s krátkou životností je uvedeno v následující tabulce:

Složení radioaktivních prvků v radioaktivní kontaminaci po výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu

Fakticky byla postižena celá severní polokoule planety a postupně se radioaktivní kontaminace rozšířila na celou planetu. Lékaři zjišťují prudký nárůst rakovinových onemocnění v důsledku radioaktivní kontaminace oblastí.

Kdo je tímto teroristickým činem / sabotáží vinen?

Obvykle není tato otázka zařazena do seznamu těch vyřešených forenzním vyšetřováním, ale je problémem právním. V praxi vyšetřování trestných činů v Rusku mají soudní experti-kriminalisté právo poskytovat na základě zjištěných faktů doporučení právním zástupcům, aby mohli vypracovat verze vyšetřování a označit podezřelé osoby pro trestní řízení. V tomto případě to udělá autor článku. 
Před soudem stanulo pouze několik pracovníků elektrárny. Na základě výše uvedených skutečností je však zřejmé, že pravé viníky je třeba hledat výš, protože z uvedeného vyplývá, že událost nebyla nehodou, ale plánovanou a delší dobu připravovanou sabotáží, při níž mělo dojít k maximálnímu poškozením obyvatelstva. Obvinit je tedy třeba i tyto osoby:

-  V. K. Čebrikova, KGB SSSR – (skupina Andropov - USA);

-  M. S. Gorbačova, Politbyro Ústředního výboru KSSS – (USA-Anglie);

-  A. T. Altunina, Civilní obrana SSSR, - odvolán z funkce a zemřel na infarkt v roce 1989;

-  S. L. Sokolov, ministra obrany SSSR, – řádně odměněného třemi Řády Lenina (30. června 1971, 28. dubna 1980, 30. června 1986); zemřel v roce 2012;

-  S. N. Muhu, náčelníka KGB na Ukrajině;

-  V. N. Kločka, náčelníka pobočky Pripjat KGB ukrajinské SSR; otevřeně přiznal, že blokoval komunikaci a skrýval informace před veřejností: „Na klinice nás vyšetřil významný lékaře ze Spojených států a řekl, že více jak 10 let se nedožijeme."

-  A. N. Aksjonova, Státní rozhlas a televize SSSR, (neprofesionál);

-  S. A. Loseva, ITAR-TASS, (profesionála – úmyslně skrývané informace);

-  J. A. Izraele, předsedu Státního výboru SSSR - ministra SSSR pro hydrometeorologii a kontrolu životního prostředí; osobně se účastnil výzkumů prováděných na atomových polygonech (1954 - 1970) po různých haváriích. Materiály vztahující se ke studiu radioaktivity v přírodním prostředí od 50. let 20. století publikoval v monografii „Radioaktivní spad během jaderných výbuchů a havárií“. Je to tedy odborník, který informace záměrně skrýval.

Ale obvinění jdou ještě dál.

Jaderná elektrárna Černobyl byla přímo podřízena ministerstvu energetiky SSSR. Tam také bylo stanoveno datum "zkoušky", což se stalo i datem jejího výbuchu. To vše bylo pod dohledem Anatolije Ivanoviče Majorce, který se v roce 1986 stal součástí ÚV KSSS. Co je na tomto datu zajímavé a čeho si v SSSR-Rusku okamžitě všimli? Jsou to přece židovské Velikonoce – Pesach.

Dnes už je všeobecně známo, že Spojené státy, Británie a Izrael (Rothschild & Co.) plánují útoky a války na data židovských svátků. A nejenže se tak plánují samotné teroristické útoky, ale provádějí se tak, aby na židovský svátek připadly i pohřby jejich obětí. Kriminalisté si jsou dobře vědomi toho, že symbolika je stabilním kriminálním rukopisem. Je tedy vysoce pravděpodobné, že tu konala mezinárodní zločinecká organizace.

Obyvatelé Ruska jsou přesvědčeni, že havárie v Černobylu byla teroristickým útokem provedeným Spojenými státy a určitého židovského uskupení za účelem zničení SSSR. Někteří židé podporují své autorství výbuchu v Černobylu a jsou přesvědčeni, že to byli právě jejich lidé, kteří to udělali, aby zničili SSSR. Hovoří o tom i charkovský rabín Eduard Chodos, který směřuje podezření na údajnou sektu  Chabat.