Počátkem roku 1870 se Pruské království a Francouzské císařství chystaly na válku. Byl to jeden z nesčetných konfliktů mezi tucty evropských království a císařství v 18. a 19. století a tento skončil ještě, než vůbec začal. Pruská vojenská moc byla legendární. Nedávno vytřískali Rakušany a Dány a 80% francouzských vojáků zneškodnili nebo zajali během pár měsíců, přičemž přišli jen o 2% svých. Jen málo válek bylo tak jednostranných.


Ale i tak i přes téměř nesrovnatelné vojenské úspěchy a jasnou převahu v evropské politice chybělo Prusku něco kritického: finanční moc.

Pruská ekonomika byla robustní a zdravá. Ale podnikání napříč všemi německými královstvími při vedení mezinárodního obchodu záviselo téměř výhradně na britském bankovním systému.

Bylo to podobné tomu, jak dnes téměř celý svět při globálním obchodování závisí na mega-bankách Wall Streetu. Německo postrádalo svůj vlastní silný finanční systém.

A tak 10. března 1870 pruský král Vilém I (brzy německý císař) udělil bankovní licenci triu místních podnikatelů a těm dal výslovné instrukce ke zřízení bankovního mocenského domu.

A oni přesně to udělali. Ta banka se jmenovala Deutsche Bank a nakonec vyrostla do jedné z největších bank světa.

Deutshe Bank během svých let zažila hodně; několik světových válek a devastací Evropy. Hyperinflaci za Výmarské republiky. Nacistické Německo.

Ta banka dokonce přežila svou vlastní zemi, jelikož Pruské království bylo v roce 1947 formálně zrušeno.

Ale v roce 2008 se svět po krachu 158-leté investiční banky Lehman Brothers poučil, že i gigantické, staletí staré finanční instituce mohou zkolabovat. (Poznámka překladatele: Krach Lehman Brothers tehdy strhl finanční krizi, ze které se svět dosud nevzpamatoval a je mnohými považována za krizi dlouhého Kuzněcovovat cyklu, kdy lze po asi generaci očekávat série chabých oživení následované výraznými recesemi.)

Bankovnictví, když se nad tím zamyslíte, je takový bizarní průmysl.

Obyčejní lidé jako vy a já do bank lifrujeme své tvrdě vydřené úspory.

Ony si vezmou naše peníze a dělají s nimi ty nejšílenější věci … ať půjčkami na nezaměstnanost, bezdomovcům nebo nákupy dluhů bankrotovaných vlád se zápornou výnosností.

Vy nebo já bychom se svými vlastními penězi nic tak šíleného neudělali. Ovšem i tak všechno předáváme bankám a dáváme jim plnou licenci pouštět se do svých pošetilostí.

A i když jim jejich rozhodnutí vybuchnou, tak přijdou za daňovými poplatníky s čepicí v ruce, aby je vykoupili, čímž dokazují, že mají paměť jako blbá ryba.

Dnes banky vytahují ty samé triky jako před 10 lety až na to, že teď už to dotáhly do úplně nového levelu.

A v tomto postupu vede právě Deutsche Bank.

Jedním z hlavních problémů při krizi 2008 byla kapitálová nepřiměřenost bank s jen velice nepatrným podílem vlastního kapitálu.

Jinými slovy rezervní fondy bank pro horší časy jako procento jejich celkové účetní rozvahy bylo extrémně nízké, takže i jen velice malá ztráta jejich investičního portfolia mohla způsobit finanční Armageddon. 

A přesně to se stalo.