Koncem minulého měsíce jsme referovali, že Rakousko by mohlo žadatelům o azyl, kteří nebudou mít splněnu účast na „kurzech speciálního integračního školení“ zkrátit sociální dávky a konkrétněji uprchlíkům, kteří neprojeví poctivé úsilí naučit se Německy. „Ty, kdo nejsou ochotni se učit německy, kdo nechtějí být součástí trhu práce, kdo nejsou připraveni navštěvovat integrační kurzy, potká krácení dávek,“ řekl v Davosu ministr zahraničí Sebastian Kurz. …


Tyto „integrační kurzy“ jsou příkladem absence pro celý blok platného „řešení“ migrační krize, kde se národy EU čím dál více uchylují k řešení jednotlivými zeměmi, což je situace, o níž nedávno francouzský ministr hospodářství Emmanuel Macron řekl, že je určitě projevem „počínajícího rozpadu (eura).“

Ti, kdo sledovali břídilské úsilí Evropy o přesídlení milionů žadatelů o azyl prchajících před válkou na Středním východě, vědí, že činitelé EU zažívají těžkosti s rozhodováním, kdo je ten, kdo by se měl učit adaptaci.

Na jednu stranu různé země – včetně Rakouska a Německa – vydaly piktografy a komiksy navržené k poučení uprchlíků o společenských normách. Namátkou skoro ve všech „příručkách“ je líčeno chňapání žen za zadek a mlácení malých dětí.

Na druhou stranu ale někteří činitelé naznačovali, že by to snad mohli být Evropané, koho je třeba adaptovat. Např. starostka Kolína Henriette Reker si vysloužila všeobecné odsouzení za prohlášení, že je odpovědností německých žen přijmou „normy chování“, které odradí potenciální násilníky a starosta Bad Schlema Jens Müller vyvolal na schůzi radnice pobouření, když řekl, že jestli se školačky chtějí vyhnout chlípnému pokřikování z uprchlického domu ve městě, tak by si měly zvolit na cestě do školy delší zacházku.

[quote align="center" color="#999999"]