Vůbec nejde o to, jestli je Bashar al-Assad diktátor – všichni víme, že je. Nejde ani o to, jestli je to takový tyran, jak ho Západ vyobrazuje. Dokonce nejde ani o to, jestli by se občané Sýrie neměli lépe pod vládou někoho jiného. Vlastně ani nejde o Sýrii samotnou. Dokud média nezačala bít na válečné bubny, naprosté většině lidí byla Sýrie zcela ukradená. Jde o problém široce přesahující jednu zemi, a tím je otázka národní suverenity. Západ, počínaje svojí operací v Libyi, nastavil velmi nebezpečný precedent. Dal totiž ostatním jasně najevo, že může financovat, vyzbrojovat a trénovat nějakou nespokojenou frakci v suverénním státu dle svého výběru, použít jí jako svou proxy armádu, vytvořit chaos, přestřelky s vládními složkami, masakry – a pak začít svou mediální masáž, po které zahájí “bezletovou zónu”, což je jen jiný slovní obrat pro bombardování.
Mezitím na území napadeného státu operují speciální jednotky, které se ujišťují, že alespoň po dobu kampaně budou “povstalci” dost koordinovaní na to, aby s leteckou podporou byli schopni převzít kontrolu. V Libyi to vše vyvrcholilo chladnokrevným zavraždením hlavy státu.
Opět je zcela irelevantní, jestli byl Kaddáfí zlý, dobrý, nebo ošklivý. Pokud by jste se zeptali mě, tak to byl diktátor, který Libyi vytáhl ze dna Afriky na její vrchol – od vzdělávání až po zdravotnictví. Dokázal svou zemi udržet pohromadě, což nebylo vůbec snadné, a použil k tomu nepochybně i útlaku. Libye je nyní v troskách, probíhají tam etnické čistky a země je na pokraji skutečné občanské války. Západ věděl přesně, co dělá a jaký bude výsledek. Desítky tisíc mrtvých a zničená infrastruktura je jen začátek. Libye ale není předmětem tohoto článku, i když modus operandi je velmi podobný. Navíc to, co se nyní děje v Sýrii, není zas tak daleko od toho, co prováděl Hitler v Českoslovesku, když vytvářel svou záminku k překročení hranic. Nic menšího bychom ani neměli očekávat. Právě naopak. Jak bude Západ svou kampaň eskalovat, nepochybně se dočkáme operací ve stylu přepadení vysílačky v Gliwicích (tehdy Gleiwitz v Horním Slezsku, které patřilo Německu). Také nám (i Libyjcům) byly při Libyjské kampani naservírovány záběry bouřlivě oslavujících rebelů z náměstí v Tripolisu dávno předtím, než byl Tripolis skutečně obsazen. Cílem bylo demoralizovat Libyjce, a přesvědčit je o tom, že odpor je marný. Záběry byly přitom sehrány jako ve filmu. Autoři si, jak můžete sami vidět, ani nedali příliš velkou práci s kulisami.
A proč tohle všechno říkám? Nemůžeme věřit ničemu, co nám média o Sýrijské situaci naservírují. Čekejte plačící patnáctileté dívky a jejich svědectví plné slz o tom, jak Sadám (v tomto případě Assad) nechává vyhazovat novorozence z inkubátorů. Tenkrát jsme to spolkli i s navijákem, a byla z toho první válka v zálivu.
Den po té, co Irák vtrhl do Kuvajtu, který mu šikmým vrtem kradl ropu, byla Kuvajťany žijícími ve Spojených státech najata firma pro styk s veřejností Hill and Knowlton – která si nechala platit $1 000 000 za měsíc. Byla to největší smlouva v historii styku s veřejností. Cílem bylo vylepšit obraz jejich zkorumpovaného, na ropě zbohatlého režimu.
Příběh Iráckých vojáků, kteří během prvních dnů invaze do Kuvajtu měli jít do Al-Adanské nemocnice, vyrvat nemocné novorozence z inkubátorů a nechat je na studené podlaze zemřít byl graficky popsán Kongresu v listopadu 1990, před klíčovým hlasováním o vyslání armády Spojených států. Hlasování bylo těsné, prošlo asi o 5 hlasů.
Co však posluchači nevěděli, bylo to, že 15letá dívka, která vypověděla tento srdceryvný příběh, byla Niyirah al-Sabah – dcera kuvajtského ambassadora ke Spojeným státům. Podle výpovědi měla pracovat jako dobrovolník v porodní části nemocnice, ale sestry, které bydlely naproti nemocnici, tvrdily, že jí v životě neviděly.
Celá hybnost vedoucí k válce v Zálivu tak byla motivována blatantní lží. Dívka byla vycvičena firmou Hill and Knowlton. Amnesty International článkem o incidentu, který se nestal, zaplnila celou stránku v novinách a stala se tak (ať už vědomě nebo nevědomě, rozhodně však ne poprvé) z charitativní organizace nástrojem propagandy.Prezident Bush incident s inkubátory zmiňoval ve svých pěti projevech, a sedm senátorů k němu odkazovalo ve svých projevech, když podporovali svoji pro-válečnou rezoluci.
Nyní se ale nejedná jen o Libyi, Irák nebo Sýrii, a o to je situace nebezpečnější. Skutečným cílem kampaně je Rusko a Čína. O to víc se musíme zajímat o to co se skutečně děje, a ne jen pasivně přijímat informace z večerního “zpravodajství”. Naši tak zvaní vůdci nás totiž berou na kolizní kurz, který nepřežije nikdo. Někteří příčetnější lidé v armádě Spojených států se snaží eskalaci blokovat, ale jejich možnosti jsou omezené. Rusko neustoupí, dobře ví, že je na konci seznamu, kterým se Západ čím dál zběsileji prokousává. Kromě toho v Sýrii žije asi 100 000 ruských občanů. Posledního půl roku nedělají nic jiného, než že se snaží zabránit další eskalaci a celý region stabilizovat. Před pár dny oznámili, že se jejich flotila připravuje na případnou evakuaci Rusů ze Sýrie. Ruské letectvo také prohlásilo, že je připraveno poskytnout flotile vzdušnou ochranu. Ujišťuji Vás ale, že není v zájmu nikoho kdo žije v reálném světě, aby Sýrie zcela následovala osud Libye. Následky mohou být dalekosáhlejší, než si umíme představit.
V průběhu minulého týdne byly Spojené státy přistiženy při lži – jak posléze připustili i úředníci v Pentagonu. Lež se týkala ruských útočných helikoptér, které byly převáženy do Sýrie. Jak New York Times píší: “Helikoptéry v Sýrii možná nejsou nové, tvrdí úředník Spojených států”. Vysoce postavený úředník ministerstva obrany to připustil, když ministryně zahraničních věcí Hillary Clintonová učinila svoje lživé prohlášení ohledně ruských dodávek zbraní.“Trochu to překroutila ve snaze dostat Rusko do obtížné pozice,” řekl. Ve skutečnosti se jednalo o opravy starých helikoptér, se zaměřením na protileteckou obranu. Tato zakázka byla přitom uzavřena již dávno, neporušuje mezinárodní právo a nemá nic společného s „potlačováním opozice“.
New York Times dále pokračovaly prohlášením, “Tvrzení Paní Clintonové o helikoptérách, jak připustili úředníci administrace, je součástí kalkulované snahy zvýšit tlak na Rusko, aby opustilo prezidenta Bashara al-Assada, svého hlavního spojence na Blízkém východě.” Kampaň plná propagandy a lží orchestrovaných ministerstvem zahraničí Spojených států a Britskou zahraniční kanceláří (British Foreign Office) se nese západními zpravodajskými médii napříč světem, s cílem démonizovat jak vládu Sýrie, tak její spojence ve světě, bez ohledu na skutečná fakta.
Do gejzíru propagandy se zapojila i Human Rights Watch (HRW) a ministerstvem zahraničí Spojených států řízená Amnesty International, které jsou obě financované usvědčeným zločincem, spekulátorem z Wall Streetu, Georgem Sorosem. Ten se také pokusil obvinit sýrijké jednotky “týrání”, jako vždy jen na základě “výpovědí svědků” netajících se tím, že jsou členy opozice. OSN se také pokusilo obvinit sýrijké jednotky zpoužívaní “dětí” jako lidských štítů, avšak i přes přítomnost 300 pozorovatelů v Sýrii byly zprávy kompilovanépouze ze svědectví opozice, připomínajíce konec roku 2011, kdy byla zpráva OSN ohledně lidských právzkompilována Karenem Koningem AbuZaydem také hlavně z toho, co se říkalo mezi opozicí – a teď pozor,opozicí v Ženevě – přesně tak, v Ženevě, nikoliv v Sýrii.
AbuZayd je zároveň členem Middle East Policy Council (rada pro politiku na středním východě) se sídlem ve Washingtonu D.C., spolu se současnými a bývalými spolupracovníky Exxonu, CIA, saudskou Binladin Group,US-Katarskou obchodní radou a bývalými i současnými členy vlády Spojených států – ilustrujíce rozměr konfliktu zájmů a znehodnocujíce kredibilitu OSN k bezprecedentnímu minimu.
Důkazy i nadále ukazují na opoziční sektářské extrémisty ohledně masakru v Húle a na cizí bojovníky vyzbrojené s pomocí NATO a infiltrujících se do Sýrie za účelem opakování zvěrstev z Libye, která jsou nyní plně zdokumentována. Organizace jako Amnesty, HRW, a dokonce samotné OSN tak čím dál rychleji ztrácejí kredibilitu a schopnost přesvědčit kohokoliv, až na ty nejslabomyslnější.
Přes to všechno Západ i nadále hledá způsob jak vyzbrojovat sektářské extremisty operující uvnitř Sýrie pod vlajkou “Free Syrian Army” (svobodné sýrijské armády – zkráceně FSA), což Washington Post potvrzuje ve svém článku “Sýrijští rebelové dostávají zbraně za peníze sousedů v zálivu s pomocí koordinace Spojených států.” Zbraně, hotovost a logistická podpora je vskutku poskytována teroristickým silám v Sýrii od Spojených států, Saudské Arábie, Kataru, a dalších států Perského zálivu ve stejnou chvíli, kdy Západ napadá Sýrijskou vládu za “porušování” podmínek klidu zbraní, které mělo být vyjednáno Kofi Annanem. Západ tak ve skutečnosti dělá to, z čeho, jak sám připouští, lživě obviňuje Rusko za účelem “zvýšení tlaku” a Rusko zase na oplátku (a mnohem věrohodněji) poukazuje na vyzbrojování sektářských extrémistů uvnitř Sýrie Spojenými státy.
Západní tisk se nyní snaží vyobrazit násilí v Sýrii jako “civilní válku,” přestože naprostá většina zbraní, peněz a bojovníků utvářející “sýrijskou opozici” jsou ve skutečnosti ze zahraničí. To zahrnuje stovky sektářských extrémistů, kteří podnikli invazi z Libye (nebo zde) a Lebanonu, což bylo plánováno již od roku 2007 a popsáno v Seymour Hershově “The Redirection” v New Yorkeru.
Rusko, Irán, Sýrie, Čína, a ALBA národy Jižní Ameriky se snaží podpořit skutečné naplnění mírového plánu Kofi Annana, který se zdá být sabotovaný Západem od samotného počátku. Vypadá to, že Západ pouze použil klid zbraní jakožto prostředku k démonizování sýrijské vlády, přeskupování, doplňování munice a rozprostírání svých proxy sil napříč územím.
Co se bude dít dál, závisí téměř zcela na odhodlání sýrijského lidu vzdorovat tomu, co je v podstatě zahraniční proxy invaze – nikoliv civilní válka. Také bude velmi záležet na podpoře, kterou Sýrie dostane od zbytku světa. Ten si čím dál více uvědomuje, že “mezinárodním společenstvím” (Wall Streetem a Londýnem vedený) plánovaný pád Sýrie by byl jen další krok směrem k nevyhnutelné destabilizaci a kolapsu zbývajících suverénních národních států. Nástroje, které Západu zbývají jsou propaganda a teror. Oba z nich by měly být očekávány se zvyšující se frekvencí, i když tak budou snižovat svou celkovou efektivitu.
Pro Západ není cesty zpět. Vytvořil světovou kaskádu destabilizace a odkryl tak své karty. Jeho cílem není jen převálcování celého Blízkého východu, centrální a jihovýchodní Asie, ale nakonec i samotné Moskvy a Pekingu.
Zpracováno: reformy.cz
Jádro článku pochází od: landdestroyer.blogspot.co.uk
]]>