Americké komando provádí svou misi kdesi na této planetě. Teď si řekněme, že jich je asi tak 70 a máme to … pro dnešní den. Aniž by to americká veřejnost věděla, tajné síly uvnitř ozbrojených sil USA provádí operace ve většině zemí světa. Tato nová mocenská elita Pentagonu vede globální válku, jejíž rozměry a rozsah nebyly nikdy odhaleny, tedy až dosud. Ač je dobře známo, že síly speciálních operací USA se posílají do válečných zón Afghánistánu a Iráku, a je čím dál zjevnější, že tyto jednotky operují pod pokličkou v zónách konflikt, jako v Jemenu a Somálsku, zůstává plný rozsah jejich celosvětové války v hlubokém stínu.

Loni Karen DeYoung a Greg Jaffe z Washington Post hlásili, že síly speciálních operací USA byly už vyslány do 75 zemí, což je nárůst ze 60 na konci Bushova prezidentství. Do konce letošního roku, jak mi řekl mluvčí velitelství speciálních operací plukovník USA Tim Nye, by toto číslo mělo dosáhnout 120. „Hodně se věnujeme cestování – daleko více než do Afghánistánu nebo Iráku,“ prohlásil nedávno. Tato globální přítomnost  – je v asi 60% zemí světa a je daleko větší, než bylo v minulosti oznámeno – což poskytuje nový omračující důkaz vzrůstu skryté moci pentagonské elity, která si vede tajné války ve všech koutech světa.

 

Vzestup tajných ozbrojených sil v ozbrojených silách

Zrozeny z neúspěšného přepadu k záchraně amerických rukojmí v Íránu, při němž zemřelo osm příslušníků sloužících v ozbrojených silách, bylo v roce 1987 založeno velitelství speciálních operací    (U.S. Special Operations Command – SOCOM). Poté, co speciální síly strávily roky po Vietnamu přetrvávající nedůvěry a protrpěly si nedostatek peněz od pravidelných ozbrojených sil, tak najednou měly speciální operace společný domov, stabilní rozpočet a čtyřhvězdičkového generála jako svého obhájce. Od té doby vyrostl SOCOM do kombinované síly udivujících rozměrů. Sestává se z jednotek všech druhů ozbrojených složek, včetně „Zelených baretů“ a Rangers od armády, Navy SEALs námořnictva, Komandos od letectva a týmů speciálních operací námořní pěchoty, a navíc posádky speciálních helikoptér, týmy z člunů, civilního personálu, paradesantních záchranářů a i řídících letového provozu nad bojištěm a meteorologů pro speciální operace, a tento SOCOM provádí ty nejspecializovanější a nejtajnější mise Spojených států. K nim patří vraždy, protiteroristické útoky, dálkový průzkum, zpravodajské analýzy, výcvik zahraničních vojsk a operace proti šíření zbraní hromadného ničení.

Jednou z jejich klíčových složek je spojené velitelství speciálních operací čili JSOC (Point Special Operation Command), utajené podvelitelství, jehož primární misí je vypátrat a zabít podezřelé z terorismu. Jelikož se zodpovídají prezidentovi a jednají pod jeho autorizací, JSOC také udržují globální seznam lidí na odstřel, k nimž patří i američtí občané. To vede i kampaň mimosoudního „zabíjení a únosů“, kterou John Nagl, bývalý protipovstalecký poradce čtyřhvězdičkového generála, co se pak brzy stal ředitelem CIA, Davida Petraeuse, nazval vybíjecí mašinérií s téměř průmyslovým měřítkem.“

Tento vražedný program byl veden komandy z jednotek jako Navy SEALs z námořnictva a Delta Force od armády stejně jako pomocí úderů dronů jakožto součásti skrytých válek, do kterých je zapojena i CIA, v zemích jako Somálsko, Pákistán a Jemen. Tato komanda navíc provozují i síť tajných vězení, snad na více než 20 černých lokalitách jen v samotném Afghánistánu, ty se využívají k výslechům vysoce ceněných cílů.

 

Rostoucí průmysl

Ze síly asi 37 000 osob na počátku 90. let se personál velitelství speciálních operací rozrostl na téměř 60 000, z nichž asi třetina jsou kmenoví příslušníci SOCOM; ti ostatní mají specializaci v jiné vojenské profesi, ale periodicky prochází tímto velitelstvím. Exponenciální růst probíhá od 11. září 2001, jelikož od té doby se základní rozpočet SOCOM téměř ztrojnásobil z 2,3 miliardy  dolarů na 6,3 miliardy dolarů. Když k tomu přidáte ještě financování pro války v Iráku a Afghánistánu, tak se ve skutečnosti více než zečtyřnásobil na 9,8 miliardy dolarů v těchto letech. Vůbec nepřekvapuje, že i počet jejich personálu vyslaného do zahraničí také vyskočil na čtyřnásobek. Další nárůst a rozšíření operací jsou už na obzoru.

Generálporučík Dennis Hejlik, bývalý šéf velitelství speciálních operací námořní pěchoty – poslední odvětvové služby začleněné do SOCOM v roce 2006 – např. naznačil, že předpovídá zdvojnásobení jeho bývalé jednotky 2 600 lidí. „Vidím je na jednotku tak asi 5 000 lidí jednoho dne, aby byli srovnatelní s počtem SEALs, co máme na bojišti. To jest mezi 5 000 a 6 000,“ řekl při červencové snídani s reportéry zabývajícími se obranou ve Washingtonu. Dlouhodobé plánování už volá po tom, aby se tato síla navýšila o 1 000 lidí.

Během svého nedávného slyšení při potvrzování Senátem viceadmirál námořnictva William McRaven, nastupující šéf SOCOM a odcházející hlava JSOC (jimž velel během přepadu bin Ládina) schválil trvalý nárůst lidských zdrojů s rychlostí 3% až 5% ročně s tím, že rovněž nasazují laťku výše i u jiných zdrojů, včetně dalších dronů a v konstrukci nových zařízení pro speciální operace.

McRaven, bývalý SEAL, který pořád občas doprovází vojska na bitevní pole, se vyjádřil, že jakmile budou konvenční síly z Afghánistánu staženy, začnou tam operace speciálních sil hrát ještě větší roli. „I Iráku,“ dodal, „to přinese prospěch, když budou elitní jednotky USA nadále se svými misemi pokračovat i po konečném termínu k úplnému stažení amerických vojsk 11. prosince.“ Rovněž ujistil senátní komisi ozbrojených služeb, že „jako bývalý velitel JSOC vám mohu říci, že dost ostře vyhlížíme do Jemenu a do Somálska.“

Během proslovu na výroční schůzi Národní asociace obranného průmyslu a na sympoziu O operacích speciálních sil a konfliktech s nízkou intenzitou koncem tohoto roku admirál námořnictva Eric Olson, odcházející šéf velitelství speciálních operací, ukazoval na kompozitní satelitní snímky světa v noci. Před 11. zářím 2001 toto světlo rozdělovalo planetu – ty převážně průmyslové národy globálního severu byly považovány za klíčové oblasti. „Svět se ale během uplynulého desetiletí změnil,“ řekl. „Naše strategické zaměření se převážně přesunulo na jih … určitě uvnitř komunity speciálních operací, jelikož se potýkáme s vynořujícími se hrozbami z míst, kde ta světla nejsou.“

Nakonec Olson uvedl „Projekt Lawrence“ – úsilí o zvýšení kulturní zběhlosti – jako je pokročilá jazyková příprava a lepší znalosti místní historie a zvyků – pro zámořské operace. Tento program se samozřejmě jmenuje podle britského důstojníka Thomase Edwarda Lawrence (lépe známého jako „Lawrence z Arábie“), který se družil s arabskými bojovníky, aby během první světové války vedl guerillovou válku na Středním východě. Olson po zmínkách o Afghánistánu, Pákistánu, Mali a Indonésii dodal, že SOCOM teď potřebuje „Lawrence úplně odevšad“.

Ačkoliv se Olson odkazoval na pouhých 51 zemí, o než se SOCOM převážně zajímá, plukovník Nye mi řekl, že každého jednotlivého dne se speciální jednotky vysílají přibližně do 70 zemí po celém světě. „Všechny z nich,“ dodal chvatně, „jsou tam na žádost hostitelské vlády.“ Podle svědectví Olsona před komisí ozbrojených služeb Sněmovny z počátku letošního roku je přibližně 85% vojsk speciálních operací vyslaných do zahraničí ve 20 zemích oblasti CENTCOM k operacím na rozšířeném Středním východě: v Afghánistánu, Bahrajnu, Egyptě, Íránu, Iráku, Jordánsku, Kazachstánu, Kuvajtu, Kyrgyzstánu, Libanonu, Ománu, Pákistánu, Kataru, Saúdské Arábii, Sýrii, Tádžikistánu, Turkmenistánu, Spojených arabských emirátech, Uzbekistánu a v Jemenu. Ti ostatní jsou roztroušeni po celé planetě od Jižní Ameriky po jihovýchodní Asii, někteří v maličkých počtech, jiní ve velkých kontingentech.

Velitelství speciálních operací neprozradí přesně, ve kterých zemích jeho síly operují. „Zjevně tu budou určitá místa, u kterých se nám nehodí uvádět je na seznam, kde že všude jsme,“ říká Nye. „Ne všechny hostitelské národy chtějí, aby to bylo známo, ať už k tomu mají jakýkoliv důvod – může být vnitřní, může být regionální.“

Není však žádným tajemstvím (nebo přinejmenším mizerně udržovaným), že tzv. síly černých speciálních operací jako SEALs a Delta Force provádí mise k zabíjení a únosům v Afghánistánu, Iráku, Pákistánu a v Jemenu, zatímco „bílé“ síly jako Zelené barety a Rangers cvičí domácí partnery jako součást celosvětové tajné války proti al-Kájdě a dalším militantním skupinám. Např. na Filipínách utrácí USA ročně 50 milionů dolarů a kontingent o 600 osobách sil speciálních operací armády, Navy Seals, speciálních operací letectva a dalších, které provádí protiteroristické operace spolu s filipínskými spojenci proti povstaleckým skupinám jako Džemáh Islamíja a Abú Sajyaf.

Jak dokumentují analýzy SOCOM v otevřených zdrojích informací Pentagonu a v databázi misí speciálních operací zkompilované investigativní žurnalistkou Tara McKelvey (pro Medill School of Journalism’s National Security Journalism Initiative) odhalují, že loni se ta nejelitnější vojska Ameriky účastnila spojeneckých cvičení v Belize, Brazílii, Bulharsku, Burkina Faso, Německu, Indonésii, Mali, Norsku, Panamě a v Polsku. V roce 2011 byly jak známo podobné výcvikové mise provedeny i v Dominikánské republice, Jordánsku, Rumunsku, Senegalu, Jižní Koreji a v Thajsku – mimo jiných zemí. Ve skutečnosti mi Nye řekl, že výcvik probíhal v téměř všech zemích, kam byly síly speciálních operací vyslány. „Ze 120 zemí, které jsme ke konci tohoto roku navštívili, bych řekl, že velká většina byla cvičení takového či onakého druhu. Šlo by je klasifikovat jako cvičné manévry.“

 

Mocenská elita Pentagonu

Jakmile ty zanedbané nevlastní děti vojenského establishmentu, síly speciálních operací, začaly exponenciálně růst nejen co do velikosti a rozpočtu, ale i v moci a vlivu. Od roku 2002 SOCOM mají autorizaci vytvářet své vlastní spojené úkolové síly – jako spojené síly speciálních operací – Filipíny – což je výsada, která se normálně omezuje jen na velká bojová velitelství jako CENTCOM. Letos, aniž by kolem toho bylo moc fanfár, si SOTCOM také zřídil své vlastní spojené akviziční úkolové síly, kádr konstruktérů zařízení a akvizičních specialistů.

S kontrolou nad rozpočtem, výcvikem a výbavou svých sil, což jsou pravomoci obvykle vyhrazené pro odbory ministerstva (jako odbor pro armádu nebo odbor pro námořnictvo), s dolary určenými v každém z rozpočtů obranných odborů a s vlivnými obhájci v Kongresu, se už SOTCOM v Pentagonu stal výjimečně mocným hráčem. V reálu už může vítězit i v byrokratických bitvách o nákupy technologií na špičce doby a v prosazování divných výzkumů, jako elektronické vysílání zpráv někomu do hlavy nebo vývoj technologií predátorsky zneviditelňujících plášťů pro pozemní vojska. Od roku 2001 přímé kontrakty SOCOM udělované malým podnikům – těm, co obecně vyrábí speciální vybavení a zbraně – vyskočil šestkrát.

S ústředím na letecké základně MacDill na Floridě, ale řízené z místních velitelství rozesetých po celé planetě včetně Havaje, Německa a Jižní Korey a aktivní ve většině zemí planety, je velitelství speciálních operací ozbrojenou silou samo o sobě. Jak to počátkem letošního roku formuloval odcházející šéf SOCOM Olson: „Je to mikrokosmos ministerstva obrany s pozemními, leteckými a námořními složkami, s globální přítomností a s oprávněními a odpovědnostmi, které zrcadlí vojenský odbor, vojenské služby a obranné agentury.“

Určené ke koordinaci veškerého plánování Pentagonu proti sítím globálního terorismu a v důsledku toho s úzkými konexemi k dalším vládním agenturám i zahraničním ozbrojeným silám a vyzbrojené širokým inventářem nezjistitelných helikoptér, osazené standardními letouny, těžce vyzbrojenými drony, high-tech palebnými prostředky, přepadovými rychlými čluny, specializovanými terénními vozidly a vozidly obrněnými proti minám a útokům MRAP a dalšími vozovým parkem na technické výši doby (přičemž na cestě je toho ještě více), představuje SOCOM v ozbrojených silách cosi nového. Zatímco zesnulý badatel militarismu Chalmers Johnson o CIA obvykle referoval jako o „prezidentově soukromé armádě“, dnes tuto roli plní JSOC, když funguje jako soukromé vražedné komando výkonného šéfa, a jejich mateřské SOCOM fungují jako nová mocenská elita Pentagonu, tajné ozbrojené síly uvnitř ozbrojených sil uchvacujících domácí moc a globální dosah.

Ve 120 zemích po celé planetě vojska z velitelství speciálních operací vedou své tajné války vraždami vysoce profilovaných cílů i vybíjením cílů o nízké důležitosti, operacemi lovů a únosů lidí, nočními přepady domů vykopnutými dveřmi, spojenými operacemi s cizími silami a výcvikovými misemi s domorodými partnery jakožto součástmi konfliktů ve stínu, o kterých většina Američanů neví. Kdysi byli „speciální“ protože byly malé, štíhlé, s jen lehkým vybavením, dnes jsou speciální svou mocí, přístupy, vlivem a aureolou kolem sebe.

Té auře kolem nich prospívá dobře pulírovaná propagandistická kampaň, která jim pomáhá s projekcí jejich nadlidské image jak doma, tak v zahraničí, ačkoliv mnoho z jejich skutečných aktivit zůstává skryto v čím dál rozsáhlejším stínu. Typickou vizí, kterou protlačují, je ta z prohlášení admirála Olsona: „Jsem přesvědčen, že tyto síly … jsou kulturně nejlépe vyladěnými partnery, těmi nejsmrtelnějšími zabijáckými lovci i těmi nejvstřícnějšími, nejagilnějšimi, nejinovativnějšími a k efektivitě vedoucími poradci, cvičiteli, řešiteli problémů a válečníky, které by mohl kterýkoliv národ nabídnout.“

Nedávno na fóru aspenského institutu bezpečnosti nabídl Olson podobně stranící komentáře a i určité zavádějící informace, když tvrdil, že síly speciálních operací USA operují jen v 65 zemích a do bojů se zapojují jen ve dvou z nich. Když se ho ptali na útoky dronů v Pákistánu, údajně odpověděl: „Mluvíte o explozích nezjištěného původu?“

To, co mu ale uniklo, bylo vypovídající. Např. poznamenal, že černé operace, jako je mise na bin Ládina, s komandem, jež provádí noční přepad z vrtulníků, jsou dnes výjimečně zrovna běžné. „Asi tak tucet jich probíhá každou noc,“ řekl. Snad nejvíce osvětlující ale byly poznámky spatra o velikosti SOCOM. „Zrovna teď,“ zdůraznil, „jsou síly speciálních operací USA zhruba tak velké jako celé aktivní kanadské pravidelné vojsko.“ Ve skutečnosti jsou tyto síly větší než pravidelná aktivní vojska mnoha států, v nichž americká elitní vojska každoročně operují, a jsou předurčeny, aby dále rostly.

Američané ovšem ještě budou muset pojmout, co znamená mít „speciální“ síly tak velké, aktivní a natolik utajené – a ti s tím nejspíš nezačnou, dokud nebude k dispozici více informací. A to nepřijde jen od Olsona a jeho vojsk. „Náš přístup k cizím zemím závisí na naší schopnosti o tom nemluvit,“ řekl v odpovědi na otázku o utajení SOCOM. „Když jsou mise vystaveny přezkoumání, jako byl přepad bin Ládina,“ řekl, „mají k tomu elitní vojska námitky. Tajné ozbrojené síly se chtějí vrátit do stínů a dělat to, kvůli čemu přišly, aby to udělaly.“

Nick Turse

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca a counterpunch.org

]]>