Objevuje se čím dál tím více vědeckých i historických důkazů o tom, že způsob, kterým spíme, není pro nás výhodný. V r. 2001 publikoval historik Roger Ekirch studii, který zahrnovala více jak 15 let výzkumu. Odhalila velmi zajímavé skutečnosti o tom, že v minulosti lidé spali poněkud jinak. V r. 2005 pak vydal knihu nazvanou “At Day’sClose: Night in Times Past“, která obsahuje více jak 500 odkazů na rozklížené vzory spánku včetně nejrůznějších zdrojů od Homérovy Odyssey až po moderní kmeny v Nigérii.

Co výzkum objevil

Ekirchův výzkum objevil, že jsme v minulosti rozhodně nespali oněch průměrných 8 hodin. Místo toho jsme spávali ve dvou kratších periodách. Celkový spánek vyšel asi na 12 hodin a sestával se ze dvou fází. První trvala 3-4 hodiny, následovalo období, kdy jsme byli asi tak 3 hodiny vzhůru a pak šli zase spát až do rána.

Podobný experiment se uskutečnil v 90. letech, kdy psychiatr Thomas Wehr zavřel 14 lidí do kompletně zatemněné místnosti po dobu 14 dnů a nechal je, ať si vytvoří vlastní spánkový režim. Ten byl pak podobný tomu, se kterým přišel i Ekirch. Účastníci experimentu spali přibližně 4 hodiny, pak se na další 4 vzbudili a pak šli opět spát.

„Ekirch zjistil, že tento dvoufázový spánek se začal vytrácet v průběhu 17. století, a to u měšťanů v severní Evropě. Za následujících 200 let se však tento režim vytratil i ve zbytku Evropy a ve 20. letech už po něm nebylo ani stopy.“

 

Pravděpodobné důvody dvoufázového spánku

Jedním z důvodů by mohlo být, že tento typ segmentovaného spánku je opravdu přirozený pro lidské tělo. Nebo aspoň o tom uvažuje Wehr. Existují však i jiné hypotézy.

Věci se změnili po r. 1667, kdy se v Paříži poprvé rozsvítily pouliční lampy a následně se rozžaly i po celé Evropě. Být v noci vzhůru se stalo společenskou normou a pak nastala průmyslová revoluce:

„Lidé si začali více uvědomovat čas a být citliví na výkonnost, obzvláště koncem 18. století a průmyslová revoluce tento přístup ještě zintenzivnila.“ Nakonec jsme se dostali do situace, kdy rodiče nutili své děti chodit spát v určitou hodinu.

Mnoho problémů se spánkem může mít kořeny právě v lidské potřebě segmentovaného spánku

Ekirch věří, že současné problémy se spánkem mají kořeny právě v lidské potřebě segmentovaného spánku a právě tento historický spánkový režim může za to, že tolik lidí trpí nespavostí, kdy se vzbudí uprostřed noci a nemůžou usnout. Nespavost se začala objevovat právě koncem 19. století, tedy v době, kdy už segmentovaný spánek téměř vymizel.

„Po většinu evoluce jsme spali určitým způsobem. Vstávání uprostřed noci je součástí běžné lidské psychologie. Idea, že musíme spát konstantně po určitou dobu je značně znepokojující. Pokud jsou lidé nervózní z toho, že se v noci budí, pak nemohou usnout a nervozita se přesune i do bílého dne.“ - Psycholog Greg Jacobs

Podle Russella Fostera, profesora neurologie na Oxfordu:

„Mnoho lidí se v noci vzbudí a panikaří. Říkám jim, že to, co prožívají, je návrat do původního dvoufázového spánkového režimu. Avšak většina doktorů tento fakt stále neuznává. Více jak 30% zdravotních problémů ústí z problémů se spánkem, ale bohužel se spánek jako možná příčina těchto problémů ignoruje.“

Ekirch se domnívá, že během „spánkové pauzy“ se lidé věnovali meditaci, četbě, modlitbám anebo duchovním praktikám.“