Díl II. – Co je Systém a jak ovládá lidi Na AC24 jsme před časem přinesli článek, který se setkal s velkým ohlasem. Šlo o příběh Tomáše Keltnera, který pracoval v tajné službě, kde získal nejvyšší prověrku NBÚ a NATO, jako bodyguard českých ministrů a coby člen elitní jednotky SOG prošel zeměmi s válečnými konflikty. Ve vyšších patrech systému si ale postupně uvědomil, že věci fungují úplně jinak, než si myslel, demokracie a lidská práva jsou jen prázdnými pojmy, které naprosto neodpovídají realitě, a vše je „připravený a naplánovaný“. (Foto: Bára Prášilová)


Začal rovněž pracovat se svými emocemi a věnovat se práci s vědomím a jeho probouzením. Výsledkem byla kniha Transformace vědomí, jíž se bez reklamy prodalo na české poměry výjimečných 10 000 kusů, a následný druhý díl. Dnes přednáší a radí lidem, jak na to.

I proto jsme se rozhodli, že pro čtenáře AC24 připravíme seriál, ve kterém využijeme jeho zkušeností. Zvolili jsme poměrně odvážný způsob – jít docela do hloubky a dotýkat se věcí, o kterých jste zatím pravděpodobně nikde neslyšeli v souvislostech, maximálně sem tam nějaký střípek. Uvědomujeme si, že ne každému se bude zamlouvat, co se dozví. Někdo možná bude kroutit hlavou, někdo se dokonce bude rozčilovat a nadávat, každý ať si ale zvolí sám, co do svého vědomí připustí, a na co je pro něj ještě příliš brzy. Zpětná vazba, včetně nadávek, je vítána; ptejte se na to, co vás zajímá. Budeme společně hledat odpovědi. Podle našeho mínění nazrává doba, kdy je důležité porozumět věcem, o jejichž existenci možná tušíme, ale dlouho jsme je přehlíželi. Je načase to změnit.

 

Milan Vidlák: Jak jste přišel na to, že se věci dějí jinak, než jak jsou běžně vykládány například v médiích, a hlavně že se nedějí náhodou?

Tomáš Keltner:  To, co já jsem viděl a slyšel i ve své práci, mi pomohlo k tomu, že jsem si připustil zpočátku pouze alternativu, že by ty věci mohly být jinak. A to je ten spouštěč, to stačí – když si dovolíme, že by to mohlo být jinak, než jak jsme si doposud mysleli na základě našeho vzdělání, výchovy a televize například. Není zpočátku důležité, jak to doopravdy je, protože nám úplně stačí varianta, že je to docela jinak. O to jde, to už nám totiž dává určitou svobodu vnímání.

Pracoval jste s lidmi, kteří v patrech světské moci zaujímali vysoká místa. Tím, že jste je hlídal jako bodyguard, asi nemohli jen tak někam odejít bez vás za zády, takže jste zřejmě stál poblíž a často dělal, že něco nevidíte. Co třeba z toho, co jste takhle „neviděl“, vám pomohlo otevřít oči?

Pro mě ta zkušenost byla důležitá především v tom, že jsem uviděl ty lidi, s kým se stýkají a co pak říkají oficiálně. Předtím jsem dělal v tajné službě, takže pro mě bylo šokující, když jsem viděl politiky – kteří vystupovali jako ti, kdo hájí spravedlnost a dobro proti zločinu –, jak se scházejí pracovně třeba s člověkem, kterého jsem z bývalé práce znal jako hlavu mafie. Oni spolu hovořili jako staří přátelé! Policajt ve mně chtěl toho zločince zadržet, ale naštěstí jsem byl už v té době dostatečně mentálně vyspělý na to, abych si uvědomil, že to není možné. Byl jsem bohužel i svědkem toho, kdy někteří kolegové to nevydrželi a za svůj správný policejní postup byli vyhozeni z práce. A byli rádi, že zůstali naživu.

Jako člen SOGu jste působil i v zahraničních misích. Co jste si uvědomil tam?

Že tam je analogie s tím, jak to funguje u nás, jen je to ve větším. Čas od času jsem se dostal k informacím, že venku to funguje podobně. Přestanete si dělat iluze, když pochopíte některé principy fungování a najednou vidíte, co se kde děje. Docvakne vám, co a proč se odehrává a za co je to převlečené. Jeden z takových typických příkladů – Kosovo. Naprosto nesmyslně vzniklý stát, který je překladištěm drog z Afghánistánu.

V Afghánistánu vzrostl podíl místního opia na světové produkci heroinu z asi 5 % těsně před americkou invazí na dnešních víc než 95 %… USA s Madeleine Albrightovou v čele ministerstva zahraničí, která v Kosovu mimochodem vydělala přes půl miliardy na privatizaci telekomunikací, instalovaly do čela kosovského pseudostátu šéfa teroristické organizace UÇK, jež byla financována právě z prodeje drog (a lidských orgánů). To máte na mysli?

Ano, to je úplná šílenost. Na to nepotřebujete být zpravodajec ani myslitel, abyste začal vnímat nesmyslnost toho, co nám mainstream předkládá, a že to je úplně jinak. Že opravdu mocní jsou někteří jiní a politika se jen k něčemu používá. Ono území se mnohem líp kontroluje, pokud je na něm válečný konflikt, takzvaný válečný konflikt, protože v tu chvíli tam můžete mít armádu. A stará vojenská moudrost říká, že území není dobyto, dokud na něj nevstoupí noha vojáka. Pokud tam máte svoje vojáky, tak to území kontrolujete. A už je jedno, co tam kontroluju, jestli pohyb drog, nebo zabíjení civilistů.

Kosovo, Afghánistán, Irák, Libye a nejnověji Sýrie, kde je pokus o převrat financován Západem, jenž od začátku dodává zbraně al-Káidě…

Samozřejmě není náhoda, že se to děje zrovna tam. Domnívám se, že smyslem toho všeho bylo vyvolat konflikt, který bude mít celoplanetární rozměr. Takové jsou plány mocných. Vedlo by to ke dvěma vytouženým efektům, tzv. redukci počtu obyvatel planety a k novému světovému řádu (NWO), jakési globální vládě. Variant, jak toho dosáhnout, je více. Další z nich je fingovaný útok mimozemské civilizace na naši planetu (vizte například článek  „ Připravují se ozbrojené síly USA na „invazi mimozemšťanů? ” – pozn. red.). Zkušenosti vůdců totiž dokládají, že je třeba mít nepřítele, proti kterému se sešikuje lid, národ, lidská rasa. Pokud půjdete do hloubky a budete zvažovat jednotlivé varianty, tak vám tato vyjde jako nejvhodnější. Jak dostat do jednoho šiku celou planetu? Proti jakému nepříteli? Jedině proti tomu, který přijde zvenčí (anebo zevnitř…) planety. Na tuto variantu jsme cíleně po desetiletí připravováni zábavním průmyslem.

Zase jsou ale jiné skupiny, které tomu podle všeho brání. Bez nich by se to možná už bývalo stalo dřív. Mám na mysli třeba dnešní Rusko, které – na rozdíl od Stalinových dob – stojí proti této agendě, nazývané globální světová vláda, nový světový řád apod.

Ano, přesně tak. Rusko je mnohem mocnější a silnější, než je dojem, který se v lidech od konce takzvané studené války vyvolává. Rusko je stavěné na úroveň žebráka, který je akorát veliký, ale bezzubý. Kdyby to tak bylo, tak už si Spojené státy americké dělají, úplně co chtějí a kde chtějí. Nejde pouze o technologie, Rusko má obrovskou moc jednak pomocí nerostných surovin, ale také v duchovní síle, která pochází z Tibetu či Blízkého východu a která je tam obsažená.

Tak to ale podle ruských turistů zrovna nevypadá…

Setkáváme se se dvěma extrémy – buď s těmi bohatými, anebo jsou nám na YouTube ukazovány záběry z Ruska, kde jsou ti velice chudí a zpití lidé. Zbohatlíci, nebo zoufalí opilci. Ale nevidíme, proč se jedná o světovou velmoc, která tvoří plnohodnotnou protiváhu takzvané západní civilizaci. Nejen ekonomicky jsou na tom mnohem líp, než si většina lidí myslí. I proto se druhá strana skrze válečné konflikty snaží udržet vliv. Skrze místa, kde je nerostné bohatství, aby nebyla ekonomicky tak závislá a byla silnější.

Pak jsou ale způsoby míň nápadné, kdy území kontroluju třeba jenom pomocí peněz…

To už bychom byli u skupiny Bilderberg a způsobů, jak politicky řídit svět. O tom vědí mnohem víc jiní než já.

Pro mnoho lidí je obtížné vůbec připustit, že to, co se děje na světě, není výsledkem náhod a chaosu, ale je tady nějaká síla či „elita“, která to směřování určuje a lidi ovládá…

Problém je v nízké úrovni našeho vědomí a našeho rozumu, tudíž většina příkladů, které bychom na toto téma dávali, bude mít svůj limit, a kdo bude chtít, tak bude moct ten příklad vzít a otočit proti tomu a zneplatnit ho. To je velká potíž. V zásadě bych v úvodu řekl, že je tady více zájmových skupin – tzn. není tady pouze jeden bůh, jedna vláda, jedna elitní skupina, která ovládá planetu, je tu více systémů. Některé jsou pozemské, některé jsou mimozemské. Už na téhle úrovni řada lidí otočí oči v sloup a řekne, že je to nesmysl. Ale je to tak. Myslím si, že průměrně inteligentní člověk, který se setkal s obory jako matematika, logika či statistika, musí počítat s tím, že pokud je vesmír alespoň z poloviny tak velký, jak věda říká, je z hlediska pravděpodobnosti nemožné, aby jediný život byl tady na Zemi a jen v podobě, v jaké ho známe. Jak říkal Ježíš, kde je jeden, jsou i další.

Jak vysvětluji ve své knize „Transformace vědomí – tajemství kříže“, není pravda, že v této realitě se vše řídí jen kauzalitou, tedy příčinou a následkem, zároveň je mylné vše vnímat pouze skrze brýle duality, protikladů. Není zde dobro a zlo. Světlo a tma. Levice a pravice. Buďme vědomější a pohleďme na svět novýma očima a uvidíme, že nejsou jen dvě zájmové skupiny. Ta dobrá (zastoupená nějakým bohem) a ta zlá (zastoupená anti-bohem). Zájmových skupin je zkrátka víc a každá z nich by mohla být pro někoho dobrá a pro jiného zlá. Připusťme, že je vlivů více, a vypadne nám rázem ze života mnoho tzv. náhod a nevysvětlitelných zvratů.

O co jim jde?

Bude se to zdát až primitivní, ale o energii. Ať už si ji představíme na té nejjednodušší úrovni jako peníze, nebo na jedné z nejsložitějších, jako je lidská duše. Opět tady mají pravdu ta náboženství, která varují: „Jde o vaše duše.“ Pokud duši dáme nálepku energie, tak tihle pastýři, kteří se živí energií lidských bytostí, tu energii získávají skrze emoce, o tom se určitě ještě budeme bavit. Já je nazývám pojmem, který – jak jsem se nedávno dozvěděl – je prý pro lidi akceptovatelnější, a to je energeticko-informační entita. Už z podstaty názvu je jasné, že ta entita na jedné straně pracuje s energií a na druhé straně s informací. Můžeme si to představit jako tetelící se obláček, který má svou vůli a svůj plán. Energeticko-informační pole, jinými slovy egregor (slovo řeckého původu, znamená v překladu strážný anděl – pozn. redakce).

Pokud bychom studovali mytologie jednotlivých náboženských systémů, dřív nebo později přijdeme na podobnost ve výkladech. Z většiny systémů se dozvíme něco o pozitivní síle, něco o tzv. negativní síle, něco o vnitřní, vnější straně, něco o Bohu a něco o lidech. Vesměs se dozvídáme o bezmocnosti lidí. Vyjma několika málo osvícenců vždy předkládají roli člověka jako malou, až bezvýznamnou, bez minimální schopnosti ovlivnit dění, přičemž opak je pravdou. A navíc primárně obsahujícího vinu, pocházející z ráje, z jablka, od hada, od ženy. To jsou všechno symboly, se kterými náboženství a lidské společenské systémy pracují, využívají je a zneužívají ve svůj prospěch, například mícháním pravd a lží – vytvářením demagogií.

Systém tedy není jen dejme tomu pyramidové společenské zřízení, které vede pár nejbohatších velkobankéřů a jim podobných skrze peníze?

Ale vůbec ne, to jsou jen lidské zrůdy v moci démonů. Jim jde jen o peníze a o moc. Sami žijí v izolaci a smrtelném strachu. Jsou prokletí, a proto trpí. Jediné, co může takový člověk dát, je to, co sám má – tedy bolest, strach a utrpení… To jsou války, které oni financují a na kterých vydělávají.

Systém je používá jako úplně stejné loutky jako obyčejné lidi, jen jim dává jiné role v této hře. Důvody jsou ale mnohem složitější. Pyramidové společenské zřízení je dané odlišnou úrovní vědomí, kde se lidé sami řadí do různých skupin. Někteří si myslí, že se mezi nimi nemohou pohybovat (viz indické kasty), jiní pochopili, že ano, a tak to dělají. Svoboda je uvnitř nás, je jen na každém, jestli ji objeví a projeví, nebo zůstane otrokem.

Necháte-li se ovládat penězi, jste otrok, i kdybyste jich měl obrovské množství. Peníze neznamenají štěstí. Zároveň ale nejsou ani ničím špatným (jak se domnívají někteří pomatení ezoterici, a proto jim peníze chybí). Peníze jsou jen energie. Myslíte si, že budete šťastní, když budete mít nesmyslně moc energie? K čemu to povede? Podívejte se na to jako na potravu, na jídlo. Člověk, který bude mít nadmíru potravy, se začne netvořit, nejen fyzicky, ale i uvnitř.

Mohl byste napřed popsat jednotlivé vrstvy? A jak to přesně funguje?

Nemohl, protože to nevím. Nikdo to neví, nikdo, kdo je zde. Můžeme se domnívat, jak to asi funguje, ale dohlédneme jen tam, kam nás pustí naše úroveň vědomí. Jeden z popisů můžeme najít v Jidášově evangeliu, kde je popis jisté hierarchie bohů (andělů), tuším, že jich jsou tisíce.

Víte, nám by nyní nemělo jít o to pochopit vše a nějakým způsobem to zmapovat. To bychom se nechali jen chytit do jejich sítí skrze naše ego. Mějme prostší plán. Chtějme uvidět, že je to jinak, než nám říkají ti, kteří nás chtějí ovládat. Naučme se používat svoje mimosmyslové vnímání.

Celkem logická námitka lidí, kteří vidí svět jako nahodilé působení mnoha náhod a vlivů a věří například v demokracii, je, že kdyby svět řídilo několik spiklenců, muselo by to prasknout.

To je samozřejmě směšný argument. Vždyť ono to prasklo! Vždyť o tom ti, kteří se o to zajímají, vědí. Ostatní se to mohou dozvědět prostřednictvím článků, jako je tento náš rozhovor, podobných jsou miliony po celém světě. Proč se lidé neprobudí? Protože mají strach. Ten je v nich udržován rafinovanými metodami. Zde nejde jen o peníze a o moc, ale i o slova, o to, jak se používají. Ze slov se stavějí kletby, malé slovní popisy dějů, kterými deformujeme svou svobodu, svou realitu. Naprosto dobrovolně ve své hluboké nevědomosti. Mnohokrát jsem o tom mluvil a psal a nejen já. Např. slova „strašně“ nebo „hrozně“. Jsou to slova, která většina lidí běžně používá, a tím v sobě udržují strach. Zde není prostor to vysvětlovat, ale píšu o tom ve svých knihách.

Ono všechno prasklo a praskne. Například to zvěrstvo 9/11 (11. září 2001), kde je vidět, jak zrůdnost „elit“ nezná mezí. Kolik o tom bylo napsáno článků, natočeno dokumentů. Přesto jsou zbabělci, kteří se nad tím pohrdavě pousmívají a odmítají tato fakta přijmout. Proč? Opět jsme u strachu, ti lidé se nesmírně bojí. A nedivím se jim. Ono totiž poznat pravdu je totální šok, ze kterého řada lidí skončí na psychiatrii. Z určité sebeobrany jejich mozek prostě odmítne přijmout takto radikálně jiný typ vysvětlení. Celé to označí za nesmysl a lidi, kteří se tím zabývají, za blázny, protože jen tak to můžou vytěsnit ze svého vědomí.

Půjdete-li totiž do hloubky, zjistíte, že mnohé z toho, co je považováno za výdobytek civilizace, je vlastně velmi rafinovaný způsob, jak likvidovat lidi. Například opalovací krémy, sluneční brýle, očkování, léky, umělohmotné potraviny, mrtvá voda atd. Spolupráce farmaceutického průmyslu s potravinářským vede k tvorbě stravy, která zabíjí. Tento agrochemický průmysl cíleně ničí Zemi, plodiny, zvířata a lidi…

Když o tom ale zase někdo začne mluvit, je označen za šílence nebo konspiračního teoretika. To je taktika?

Víte, jedna zpravodajská moudrost říká: Chcete-li něco utajit, tak to dejte na titulní stranu novin. To ticho, které přijde potom, bude mnohem větší než hluk, který se spustí při tom. A jednou pro vždy máte od toho pokoj a při každé další příležitosti můžete dané téma shodit ze stolu tím, že kdyby na tom něco bylo, tak už s tím dávno někdo něco udělal…

Myslíte si, že opravdovou agendu zná hodně lidí, kteří se o ní bojí mluvit, nebo to funguje spíš tak, že každé kolečko v Systému ví jenom tolik, kolik potřebuje ke své práci, tudíž velmi málo?

Oboje je svým způsobem pravda. Znám řadu lidí, kteří vědí, jak to je. Většinou už ale stojí mimo Systém a mluví velmi málo nebo vůbec. Ti, kteří jsou v něm, jsou ti, jak říkáte, kteří vědí jen tolik, kolik potřebují, aby mohli dál sloužit. Jsou za to odměňováni drobty, které jim Systém hází v podobě zábavy, drog, peněz nebo falešného pocitu vědění. Je už jedno, jestli je to kadeřnice, nebo náměstek ministra. Oba slouží Systému, každý tak, jak umí, v čem je vzdělán nebo vyučen. Pokud je chytíte za ruku a budete jim říkat pravdu, budou paralyzováni. Jejich (nevědomé) okolí je bude držet vší silou ve starém světě, nedovolí jim prohlédnout. Pokud oni sami nebudou chtít, nezmůžete nic…

Jak to, že to drží tak pohromadě?

No to je groteskní… Vlastně proto, že to lidé chtějí, protože tomu věří. To je ten největší podvod na lidi. Naučíte je něčemu věřit a oni to pak sytí svou vírou, svou energií. No, a pokud se s tím ztotožní, tak to pak i brání. A – považte – to i tehdy, pokud o tom sami začínají pochybovat! Ale ten strach změnit (pustit) něco je větší. Sami pak vlastně bojují proti sobě. Sami sebe činí nešťastnými. Je velmi smutné být toho svědkem, zejména u blízkých lidí. Nemůžete nikoho změnit. Jenom sami sebe, a tím dát inspiraci. Je velmi náročné toto přijmout…

Opravdu by mohlo několik málo lidí určovat celý systém, plánovat války, tisknout peníze a ovládat miliardy lidí? Jak?

Ano, to není zas takový div. Fungují tak systémy. Nastavíte pravidla. Rozdělíte lidi na ty, kteří pravidla tvoří, a ty, kteří je musí dodržovat. Základní pravidlo je to, že ten, kdo musí dodržovat pravidla, je nesmí měnit. A máme to. Kruh se uzavřel. Pokud máte moc = máte peníze a můžete si koupit vojáky (policii) na to, aby domluvili těm, kteří nechtějí dodržovat vaše pravidla, tak máte v rukou možnost řídit svět (jeho část). To se bavíme čistě o technické části věci. To nemluvím o informacích, které jsou mocnější než armády…

Nejdůležitější informací v tomto směru je, že lidi se ovládají skrze strach, skrze emoce. Už je jedno, jestli se bojíte boha, ďábla, nemocí, hladu, policie, smrti, toho, že nebudete mít na hypotéku nebo že se něco stane vašim dětem. Jde o to, abyste se báli. Abyste s touto frekvencí žili, o zbytek se postarají ti, kteří ovládají – pastýři lidí. Oni vám řeknou, co máte dělat, abyste se nebáli. Například se modlit, platit desátky, neříkat určitá jména, nemyslet. Jíst vitaminy nebo biopotraviny, nejíst maso, vařenou stravu, nebo víte co – nejíst vůbec. No a mají vás. Jde jen o to napojit se do vás. Přes co? Přes vaše slabé místo, a tím je strach.

Takže co je to Systém? Jeden z těchto bohů, egregorů, který už je ale na vyšší úrovni. Pokud bychom vzali člověka jako základní úroveň, tak vyšší duchovní bytosti nad člověkem jsou právě ta energeticko-informační pole. Na rozdíl od člověka, který se nachází skrze své fyzické tělo na jednom místě, se egregory nacházejí na více místech současně, některé dokonce všude, na všech místech. Pokud se tato pole spojí v nějaký organizovaný celek, můžeme to nazvat Systémem, jedním ze systémů. Těch systémů je samozřejmě víc, tak, jak je více realit, tak, jak je více světů. My se nacházíme v nějakém z nich.

Mezi těmi světy se dá cestovat. Proč to můžu tvrdit? Protože pokud se vám podaří mezi nimi cestovat, zjistíte, že v nich platí například jiné fyzikální zákony, je tam spousta věcí jinak. Systém, ve kterém se nacházíme my, je produktem lidí a bohů, kteří byli zde na této planetě.

Co se s tím dá dělat?

Systém má svou hranici, proto je možné z něj vystoupit, je to však velmi obtížné. Ale to vystoupení z něj vede do přítomnosti. Do určité míry pokud se člověk dostane ze Systému, ten se snaží ho stáhnout zpátky skrze různé náhody, skrze strach, skrze slabá místa, takže ten člověk by se neměl pokoušet stanout mimo Systém, dokud si není do značné míry jistý tím, že má minimum slabých míst. V momentě, kdy se mu to ale povede a stane mimo Systém, ten ho po určité době svým způsobem nechá být, protože takových lidí je ještě relativně málo. Když tedy zjistí, že člověk je vědomý a Systém by to stálo příliš mnoho energie, radši toho jednoho odškrtne a věnuje se těm zbylým. Ale postupně se blížíme k hranici kritického množství, protože Systém potřebuje ke svému životu energii lidí, kterou z nich získává skrze emoce: promítá jim minulost – a ti lidi na ni reagují, anebo virtuální budoucnost – strach přichází pouze z budoucnosti.

Mluvíme o Systému jako o abstraktní bytosti?

Já bych byl opatrný na to slovo bytost. On sám je složený z jednotlivých entit, které tím, že ho stvořily, tak se s ním jakoby propojily a už nejednají jako individuality, je to jako organismus. Ten Systém je velmi vysoko postavený. Pro nás by bylo jednodušší se zabývat tím, co jsou egregory, co dělají, protože systém je složený z jednotlivých energeticko-informačních entit.

Jak si mám Systém tedy představit?

Systémem bychom třeba mohli nazvat stát. A co to je stát? Nebo Evropská unie? V tom bych viděl dobrý způsob, jak to vysvětlit. On je vším a zároveň není konkrétně ničím, a přesto funguje a existuje. Důležitá je ta jemnohmotná úroveň, kterou bych popsal tak, že Systém skrze egregory dokáže vnímat a číst naše myšlenky. To si řada lidí neuvědomuje. Zejména nefunkční ezoterika blbne lidem hlavu různými „ochranami“. To je jen hra, a kdo to učí, tak je jen nevědomou součástí Systému. To znamená, že je naprosto nesmyslné zabývat se tím, jak se před Systémem ukrýt za bezpečnostní dveře. My si můžeme myslet, že se ukryjeme před zpravodajskou službou tím, že vyndáme baterii z mobilního telefonu – to by zabralo možná před deseti lety, teď už to nepomáhá.

Nebo že se budeme bavit v nějakých heslech nebo v něčem takovém, a částečně se můžeme na nějakou dobu ukrýt, než oni zjistí, co to znamená. Ale Systém je přímo propojený s naším vědomím, tzn. pokud vy v hlavě vymyslíte, jak se bránit, Systém může podle svých potřeb tu hru s vámi hrát, abyste měl pocit, že jste na něj vyzrál, ale celé to monitoruje a jenom se dívá, proč nechcete, aby znal nějakou vaši myšlenku. Tak vás nechá v domnění, že on to neví. Ukrýt se není možné, jediné místo, ve kterém můžeme svobodně existovat, je přítomnost. Být v plném vědomí. Když nejsme v přítomnosti, jsme nesvobodní. Zpočátku bychom měli zjistit, co nás odvádí z přítomnosti. Proto existují emoce, jako prostředek k ovládání lidí. Systém do vašeho vědomí promítá minulost nebo virtuální budoucnost a vy na to reagujete. Málokdo umí být přítomný, a o to jde.

Jsou dva zdroje informací – zkušenosti druhých lidí a zkušenosti vaše vlastní. Podle mě je nejlepším způsobem inspirovat se zkušenostmi druhých lidí, ale chtít zároveň svoje vlastní. Což je ale velmi náročné a nebezpečné. Moje vlastní zkušenost vychází z komunikace a vlastních prožitků. Kterých sice nebylo tolik, ale dost na to, abych pochopil, že to (Systém) existuje, a popravdě řečeno neměl už potřebu se s tím kontaktovat, protože tím na sebe přitahujete pozornost. Třeba tímhle článkem, který děláme. Ten může v něčem pomoct mnoha lidem, kdežto to, že já zmizím, nikomu k ničemu nebude, zejména mně ne. Takže proto jsem nešel až tak daleko a hluboko.

To, že Systém dokáže číst naše myšlenky, zní přece jen až příliš neuvěřitelně. Jak by to dokázal? Můžete uvést příklad?

Jde o to, že my uvažujeme stále velmi omezeně, tedy řekl bych jen hrubohmotně. To, co si osahám, existuje. To, co ne, tomu nevěřím. Jenže jsou zde i další způsoby komunikace kromě té verbální. Na to někteří lidé už přišli. Určitě znáte ta vyprávění, kdy se matka najednou z ničeho nic chytne za srdce a vzdychne, že se jejímu dítěti jistě něco stalo, jde, zavolá mu a zjistí, že syn měl třeba autonehodu. Takových příkladů je mnoho. Studium parapsychologie je v USA nebo v Rusku velmi protežované, například prezident Putin osobně velmi podporuje školy zabývající se telekinezí, telepatií apod. Podívejte se na bojové umění „Systema SpecNaz“, co ti hoši ruští dokážou. Jistě byste podobné kousky čekali od přestárlých Číňanů nebo vyhublých jogínů, a hle, obtloustlý ruský chasník to umí také…

Jen si přiznejme, že máme předsudky, vlastní omezení tzv. zdravého rozumu. Řeknete si, že u nás nic takového není. Ale jděte… Sám jsem navštěvoval ještě za hlubokého komunismu velmi zajímavou základní (!) školu, kde nám jen tak mimochodem kromě šachů, teorie relativity, kombinatoriky a programování ukazovali třeba také telepatii. Před pár lety jsem se od jednoho renomovaného psychologa v osobním rozhovoru dozvěděl, že ne já, ale on, a to o generaci dříve, byl součástí výzkumného projektu na dětech a my jsme již jeli podle připravených osnov. Jak se ukázalo dál, měli jsme toho společného víc než dost. No a teprve nedávno jsem se dozvěděl, že studium vědeckého komunismu v Moskvě obsahovalo hodiny meditací, dechových cvičení, cvičení podobného józe atp. Sdělila mi to jedna klientka, která tam sama studovala.

Co nevíme o tom, co je kolem nás?

Jsou zde také jemnohmotné světy, ty, které vnímáme mimosmyslově. Píšu o tom ve své knize „Transformace vědomí 2 – vyšší dívčí“. Egregor využívá především tento způsob komunikace, protože se sám nachází především v jemnohmotném světě. Takto nahlíží do vaší mysli. O to více, pokud tento způsob komunikace absolutně odmítáte, tím více jste v jejich moci. Naše myšlenky mají určitou energii a nesou určitou informaci. Zde můžeme vnímat možnost vzniku energeticko-informační entity. Pokud jde tudy její geneze, pak je jasná i její zpětná kompatibilita k našemu vědomí. Prostě dokáže „číst“ myšlenky. Čím více se snažíme nějakou myšlenku vymazat, tím více na ni myslíme a tím více energie má. Potom je více „vidět“. No, a pokud si myslíme, že máme tajný plán, pak tomu přikládáme velkou důležitost a tento nadbytečný potenciál způsobí něco jako rozsvícení červené kontrolky. Takže i kdyby se do té doby o vás nikdo nezajímal, teď začne…

Milan Vidlák

[quote align="center" color="#999999"]

  • Tento text vyjde v dubnovém čísle magazínu Vědomí

    • [/quote]