Ministerstvo domácí bezpečnosti brání Kongresu přezkoumat monitorování sociálních médií

Zástupci Ministerstva domácí bezpečnosti DHS, když dnes při kongresovém slyšení mluvili o monitorování sítí sociálních médií a webových stránek touto federální agenturou, do čehož patřila i Drudge Report, byli vyhýbaví ohledně toho, kdo jim nařídil hledat zprávy či komentáře, které “odráží neblahé postoje k vládě USA a k DHS.” Toto slyšení bylo narychlo svoláno v důsledku zásahu Střediska pro soukromí elektronických informací Electronic Privacy Information Center EPIC, které na základě Zákona o svobodném přístupu k informacím získalo 300 dokumentů, v nichž bylo podrobně uvedeno, jak DHS najala vnějšího dodavatele Generala Dynamics Advanced Information Systems, aby monitoroval výstupy sociálních médií po celém seznamu webových stránek, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 365 dnů v roce, aby odhalili “jakékoliv mediální zprávy, které odráží averzi k vládě USA a Ministerstvu domácí bezpečnosti.”

Seznam webových stránek, který se měl podle požadavků monitorovat kvůli takovémuto obsahu, obsahoval Drudge Report, Facebook, Twitter, Huffington Post a GoogleBlogSearch, tedy službu, která umožňuje prohledávání milionů osobních blogů podle klíčových slov.

EPIC předložil dnešnímu slyšení subkomise prohlášení, v němž tato skupina za soukromí požadovala, aby tato Komise suspendovala program DHS s odůvodněním, že „Monitorování sociálních sítí a mediálních organizací DHS naprosto postrádá jakoukoliv právní základnu a ohrožuje důležitost svobody slova a práva na sebevyjádření.“

Ve svém zahajovacím komentáři při slyšení před Subkomisí nadepsané DHS monitorují sociální sítě a média: Rozšířené zpravodajské shromažďování informací a zajištění soukromí předseda Subkomise reprezentant Patrick Meehan promluvil o svých obavách, že „sběr a analýza toho, co v komentářích šíří občané soukromě, by mohla mít zmrazující účinek na uplatňování práv k osobnímu soukromí a lidskou svobodu slova i právo na disent vůči své vlastní vládě.“

Reprezentantka Jackie Speier řekla, že byla tímto programem „těžce zasažena“ a prohlásila, že DHS „není přeci politickou operací … Tak by to nemělo být politickou operací.“

Ovšem i přes opakovaný nátlak od Meehana na oba zástupce DHS Mary Callahan a Richarda Cháveze ohledně této otázky, tito se vyhýbali zodpovězení otázky o tom, kdo podepsal tyto kontrakty, aby soukromé společnosti sestavovaly zprávy o on-line disentu proti DHS a vládě, a pokoušeli se konverzaci o monitorování DHS omezit na klíčová slova ve spojitosti s přírodními katastrofami, a tak se pokusit celkem vyhnout této sporné otázce.

Když byl dotazován, co DHS dělalo, aby zajistilo, že jejich program monitorování sociálních médií nevytvořil ochlazení prostředí, v němž by se Američané zdráhali dávat na on-line fóra komentáře kritické k vládě, Callahan opakovala povídání o tom, že DHS si v tomto zpravodajském procesu dělá pouze starosti s tím „co se povídá, nikoliv, kdo to povídá“.

„Kdo nařizuje, co se bude monitorovat?“ zeptal se Meehan, na což Callahan odpověděla tím, že to přehodila na Cháveze, který mumlal formulační slátaniny, které na tuto otázku nezodpovídaly.

Meehan pln vzrůstající frustrace prohlásil: „My o těch katastrofách víme, a já si nemyslím, že nám zrovna teď ty katastrofy dělají starosti,“ než se vrátil k otázce o tom, kdo dohlížel na tento program analýzy on-line disentu.

Během dodatečného části tohoto slyšení s kladením otázek, Meehan tuto otázku opakoval a ptal se: „Kdo s tím procesem začíná identifikací toho, co by se mělo analyzovat?“

„Není to Středisko národních operací,“ odpověděl Chávez a vytáčel se tak z přímé odpovědi.

„Tak, kdo dává tyto směrnice?“ opakoval Meehan.

„A zase opět, to nepochází z národních operací,“ řekl Chávez.

Callahan pak přistoupila k tomu, že opakovala jako náměty zkoumaných diskusí ty přírodní katastrofy, a opět uhnula před zodpovězením klíčové otázky o DHS monitorování on-line disentu.

Chávez poukazoval na to, že další vládní agentury v tomto procesu postoupily dále než DHS, a předhodil, že zpravodajské služby už monitorují takové jako Twitter v daleko větším rozsahu.

„Vedoucí Kanceláře pro soukromí u DHS Mary Ellen Callahan a ředitel Koordinace a plánování operací Richard Chávez zjevně úmyslně Kongresu znemožňovali přezkoumat hloubku, všudypřítomnost, cíle a technické schopnosti dohledu této agentury nad sociálními médii,“ píše Neil Ungerleider. „Jak to tak vypadá, nejsou si sami sebou jisti ohledně konečných cílů a využití tohoto svého vlastního projektu. Jedna věc je ale jistá: Pokud jste první osoba, co tweetne něco o nějaké novince, nebo jste ve své komunitě aktivista, co vystaví příspěvek na Facebook – DHS má o vás osobní informace.“

„K dalším znepokojivým tendencím patří fakt, že DHS zjevně vede databázi jednotlivých amerických občanů zapojených do komunitního aktivismu a kolem horkých politických otázek. Balík důkazů od EPIC předložený Kongresu obsahoval i data o reakcích komunity na podmínky zadržovaných na Guantanámu týkající se vězení Standish MI. I přes porušování vlastních směrnic DHS tato agentura sestavovala zprávu nadepsanou Hlasy opozice obyvatel vůči plánu na možné převezení zadržovaných z Guantanama do místné věznice Standish MI. Tato zpráva obsahovala sentimenty shromažďované z diskusních komentářů u novinových zpráv, z místních blogů, příspěvků na Twitteru a z veřejně dostupných příspěvků na Facebooku – což je věc výslovně zakázaná vlastní politikou DHS. Chávez a Callahan tvrdili, že tato zpráva nebyla šířena a politiky soukromí sice zakazují, aby k podobným věcem docházelo; nicméně tato zpráva byla zhotovena a EPIC ji nedostalo, dokud DHS nezažalovali.“

Podívejte se na videích níže na zahajovací proslov reprezentanta Patricka Meehana (R-PA), předsedy subkomise, a i na otázky, co dostávali zástupci DHS.