První podrobnosti obklopující orgán tajného zákona vytvořený Soudem dohledu nad zahraničním zpravodajstvím (FISC), který je součástí ohromných amerických vládních dohledových operací, byly včera zveřejněny ve Wall Street Journal. Tyto informace, které unikaly od „současné a minulé administrativy a od činitelů Kongresu,“ poskytují částečný náznak hloubky bezprecedentní tajné moci FISC. Uniklý materiál ukazuje, jak je FISC zapojen do orwellovského přepravování významu „relevantních“ standardů ospravedlňujících vytvoření odděleného orgánu zákona zaměřeného na ospravedlnění těch vládních akcí, které porušují Listinu práv.


Poté, co zákon USA PATRIOT Act prošel v roce 2006 sérií dodatků, byl aktualizován standard schvalování dohledových příkazů FISA mimo opatření §215 o „vedení pracovní evidence“ tak, aby vyžadoval „uvedení faktů ukazujících, že existují podklady pro rozumnou domněnku, že autorizovanému vyšetřování budou odhaleny hledané hmatatelné doklady.“

Ač „relevance“ historicky vyžadovala předvést, že existuje „rozumná možnost“, že dohledový příkaz FISA povede k informacím spojeným s nevyřízeným vyšetřováním, FISC dostal pravomoc stanovovat své vlastní tajné standardy s vyšší prioritou než bývalé veřejné standardy.

Interpretace „relevantnosti“ od FISC naopak nemá nic společného se skutečným významem tohoto slova. Podle The Wall Street Journal: „V tajných příkazech, jež začaly od poloviny 00. let, soud přijímá, že ‚relevantnost‘ lze rozšířit tak, aby byly dovoleny celé databáze evidence o milionech lidí…“

Podle Journal je ten celý program, který tohle mění, konstruován tak, aby ospravedlnil, právě to, co vládě umožňuje sbírat telefonní záznamy („metadata“) o stovkách milionů Američanů, což může umožnit z toho vyvodit podrobné sociální a politické sítě pro téměř každého ve Spojených státech. Tohle je jen jednou součástí daleko větší špionážní operace prováděné vládou, k níž patří i ukládání obsahu veškerých telefonních hovorů, e-mailů, textových zpráv a internetové komunikace a aktivity.

Vytvoření takhle na hlavu postaveného významu „relevance“ zdůrazňuje tu hluboce autoritářskou povahu FISC, který se vyvinul v komoru nadřazených, která funguje zcela mimo rámec tradiční demokratické legality. Pod pláštíkem doktríny „speciálních potřeb“ tvrdí FISC, že prvořadost ohrožení veřejnosti při „válce s terorismem“ mu poskytuje pravomoc anulovat základní demokratická práva poskytovaná Ústavou.

Avšak nedávné úniky poukazují na obsah sérií tajných rozhodnutí publikovaných během víkendu v článku vydaném v New York Times, tato rozhodnutí samotná však zůstávají pod zámkem. (Viz: „ Tajné zákony, tajná vláda“)

Tyto soudy s podporou Obamovy administrativy rozbily žaloby zpochybňující ústavnost a utajenost rozhodnutí FISC.

V případě z roku 2013 Clapper, ředitel Národního zpravodajství et al. versus Amnesty International USA et al. Nejvyšší soud zamítl zpochybnění Čtvrtého ústavního dodatku zákonem o dohledu nad zahraničním zpravodajstvím (FISA), který vytvořil FISC. Soud rozhodl, že skupiny lidských práv, které tento zákon zpochybňují, nemají pro svá tvrzení oporu, protože nemohou dokázat, že je opravdu špehovali. K tomuto rozhodnutí dospěli necelé čtyři měsíce před tím, než byla zveřejněna Snowdenova odhalení.

Navíc požadavek vznesený Electronic Frontier Foundatinon v srpnu 2012 o nuceném vydání výnosů FISC na základě zákona o svobodném přístupu k informacím (FOIA) byl zamítnut ministerstvem spravedlnosti Obamovy administrativy.

Minulý měsíc odpovědělo ministerstvo spravedlnosti EFF na požadavek FOIA tvrzením, že „jakékoliv uvolnění dokumentů by bylo neúplné a dost možná pro veřejnost zavádějící ohledně role tohoto soudu (FISC) a otázek diskutovaných ve výnosech.“

V březnu 2013 soudce předsedající FISC Reggie B. Wilson reagoval na požadavek Kongresu na předložení písemného souhrnu výnosů FISC vysvětlením, že existují „závažné překážky, které je třeba uvážit“ týkající se zveřejnění souhrnu výnosů.

Wilson dodal, že má obavy, že uvolnění souhrnů by „s daleko vyšší pravděpodobností vedlo k nedorozumění nebo zmatku týkajícího se rozhodnutí soudu nebo zdůvodnění,“ údajně proto, že „souhrny právních výnosů jakékoliv délky či složitosti vedou ke ztrátě daleko jemnější nuanci a technických detailů soudní analýzy.“

Takováto argumentace je prázdnou výmluvou k udržení tohoto programu v utajení. To, čeho se všichni – ten soud, Obamova administrativa a Kongres – bojí, je, že publikace těchto rozhodnutí by vyvolala masovou opozici vůči jejich bezpochyby autoritářskému obsahu.

To se o to více vyjasňuje, když uvážíme pochybnou povahu nedávno uvolněných informací pro Wall Street Journal stejně jako u předchozího článku v New York Times. Je dost možné, že tyto informace byly Obamovou administrativou odhaleny záměrně ve snaze předejít úniku plných soudních rozhodnutí Snowdenem.

Skutečnost, že součástí těchto „úniků“ byli četné postavy z administrativy a z Kongresu, jak z minulosti, tak ze současnosti, a to, že poskytnuté podrobnosti byly vágní a minimální, naznačuje určitou úroveň státního plánování.

Bez ohledu na okamžitý zdroj tyto úniky objasnily, že materiál obsažený v těchto rozhodnutích je hluboce proti-demokratický, obsahuje rozhodnutí činěná nikomu se nezodpovídajícím soudem, zcela za zády lidu.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca