Nikdo nemá rád šikanující tyrany a NATO loutky Washingtonu byly šikanovány šest desetiletí. Britští ministerští předsedové, němečtí kancléři a francouzští presidenti museli salutovat a odpovídat „ano, pane!“ Ti všichni to nenávidí, ale milují washingtonské peníze; a tak se za washingtonské prachy prostituují i se svými zeměmi. I člověk formátu Winstona Churchilla Washintonu podlézal kvůli splacení svých účtů i těch své země. Avšak to, co ti koupení evropští vůdci zjišťují, je, že Washington neplatí zas až dost za tu prostituci, co vyžaduje. Jeden rok poté, co byl z úřadu, si Tony Blair nahrabal 35 milionů dolarů.
To ale nestačí, aby to Blaira dostalo na listinu čekatelů na 200 stop dlouhou jachtu za 50 milionů dolarů, horskou boudu v Gstaad, střešními apartmány po 50 milionech dolarů v Paříži a New Yorku a na soukromé letadlo, co bude mezi nimi létat, ani aby nosil na zápěstí hodinky Franck Muller za 736 000 dolarů, své jméno podepisoval drahokamy vykládaným perem Mont Blanc za 700 000 dolarů a dával si drink po 10 000 dolarech „martiny s ledem“ (může to být i gin či vodka, vše nalité na diamantech) v newyorském hotelu Algonquin.
Ve světě, v němž má každý člen Forbesových pěti set alespoň nad miliardu či je těžký multimilionář, pouhých 35 000 000 dolarů není nic moc. V roce 2006 byl placen ředitel spekulativního fondu 1 700 000 000 za roční zlodějinu. Dalších 25 platili za jejich dovednosti záludných kšeftů po 570 000 000. 35 milionů je pro ně nejspíš roční rozpočet na jejich domácí služebnictvo.
Britové vypadají spokojeni se svou rolí oblíbeného lokaje Washingtonu, ale Francie a Německo si tuhle roli neoblíbily. Poslední skutečný vůdce Francie, generál DeGaul, s tím neměl nic společného a klidně odmítl vstoupit do NATO. Německo, rozdělené sovětskou okupací Východního Německa, nemělo na výběr. Německý vděk presidentu Reaganovi za jejich spojení vyústil ve znovusjednocené Německo spadající pod washingtonskou hegemonii.
Mluví-li ale novinové zprávy z Berlína pravdu, má toho Německo dost. Katalyzátorem bylo odhalení Edwarda Snowdena, že Washington špehuje každého včetně svých spojenců, zvláště pak jak Německo, tak EU. Navíc využívá Washington Británii jako Trojského koně uvnitř EU, jako záložního špeha pro případ, že by NSA něco ušlo.
Podle novinových zpráv jsou vlády Německa, Francie a EU rozčilené ze zjištění, že jejich extrémní servilnost vůči Washingtonu je a jejich občany neuchránila před špehováním. Tady to mají, bojují ve washingtonských válkách ve velice vzdáleném Afghánistánu, což je záležitost naprosto se nevztahující k těm jejich, a co dělá Washington, jen je ztrapňuje špehováním osobního života jejich občanů.
Koho reprezentuje vláda Merkelové, ptají se Němci, Němce nebo NSA? Proč vláda Merkelové poklonkuje Washingtonu? Další otázkou bude: „Co mají washingtonští špioni s Merkelovou?“
Jak je německá vláda washingtonskou zradou v ohnisku zájmu, jsou tu novinové titulky: „Německo je připraveno obvinit zpravodajství UK a USA z odposlechových operací.“
Není se co divit, že Washington a jeho mediální děvky nenávidí Edwarda Snowdena. „Mluvčí německého federálního prokurátora řekl, že tento úřad připravuje vznesení obvinění proti,“ zpravodajským službám UK a USA. Ve světle Snowdenovy aféry by bylo úžasné, kdyby Německo vydalo zatykače a Washington a Londýn odmítly vydat své špionážní operativce z NSA a z UK, kteří porušili všechny zákony a veškerou důvěru.
Německá ministryně spravedlnosti Sabine Leutheusser-Schnarrenburger požadovala „okamžité vysvětlení“, proč Washington vůči Německu uplatňuje politiku „připomínají akce proti nepříteli během Studené války.“
Francouzský president řekl, že Francie už nebude s Washingtonem dále spolupracovat na žádné problematice, dokud Francie neobdrží „plné ujištění“, že Washington zanechá špehování Francie.
President Evropského parlamentu Martin Schulz a EU komisařka spravedlnosti Viviane Reding požadují od Washingtonu zodpovězení Snowdenových odhalení, že Washington zrazoval své vlastní spojence.
Je třeba si položit otázku: znamená některý z těch protestů od politiků, kteří jsou téměř určitě na washingtonské výplatní listině, vůbec něco, nebo to jsou jen protesty ukazující důvěryhodnost k uklidnění domácího evropského obyvatelstva, které bylo zrazeno svými zvolenými vůdci? Proč by si francouzský president a německá ministryně spravedlnosti měli myslet, že jakékoliv znovu-ujištění od Washingtonu vůbec něco znamená? Kdy, kam lidská paměť sahá, říkal Washington o čemkoliv pravdu? Kdy ujištění Washingtonu něco znamenalo?
Tonkinský záliv? Irácké zbraně hromadného ničení? Íránské atomovky? Assadův útok plynným sarinem? FBI zinscenované „teroristické útoky“? Je dokázaným faktem, že americká vláda lže pokaždé, když otevře pusu.
Washingtonskou odpovědí na evropské požadavky na vysvětlení je: „Prodiskutujeme tuto otázku bilaterálně s jednotlivými členskými státy EU,“ ale, „nebudeme veřejně komentovat žádné konkrétní domnělé zpravodajské aktivity.“
Víte, co to znamená. Bilaterálně znamená, že Washington bude mluvit s každou zemí EU jednotlivě za využití těch informací od NSA získaných k vydírání každého, aby se podvolil a byl ticho. Zatímco by se EU mohla dohromady Washingtonu postavit, tyto země odděleně lze šikanovat a nabízet více peněz či hrozit odhalením skrytých milostných afér, aby držely jazyk za zuby. Washington sází na svou sílu zastrašit jednotlivé země hrozbami izolace a odříznutí od peněz. Pokud země EU odsouhlasí tajná bilaterální vysvětlení od Washingtonu, aféra skončí a špehování Evropy bude pokračovat, zatímco politici Washingtonu a EU budou popírat, že špehování existuje.
Až dosud se už celý svět přeci musel dovědět, že Washington nejedná pouze nezákonně, nýbrž také už zcela mimo kontrolu, odhalující aroganci a bohorovnost, štvanou touhou po hegemonii nad celým světem. Washington je už tak paranoidní a nedůvěřivý, že už nevěří ani svým vlastním občanům nebo evropským loutkovým vládám, které si koupil a platil si je.
Washington je jedinou vládou, která kdy použila jaderné zbraně, a Washington jich opakovaně použil proti poražené vládě, která se pokoušela vzdát. Dnešní šílenství je však ve Washingtonu už daleko horší. Ty koncily tvořící rozhodnutí jsou plné šílených válkychtivých neo-konzervativců, jako je národně bezpečnostní poradkyně Susan Rice, hrozba lidstvu. Washingtonské mozkové trusty a média jsou přehnaně zastoupená neo-konzervativci jako William Kristol, který chce vědět „k čemu jsou jaderné zbraně dobré, když jich nemůžete použít?“
Ti slizouni, evropští politici a média, ti si berou washingtonské peníze poskytované na jejich vlastní ekonomickou bezpečnost, ale zrazují bezpečnost celého světa. Tím, že umožňují washingtonskou hegemonii, rozdmychávají washingtonskou aroganci. Tato arogance nyní už neohrožuje jen nezávislost každé země, ale už i život na zemi.
Místo aby se s Washingtonem scházeli jednostranně, měly by se evropské země postavit spolu. Konec konců údajně jsou přeci EU. Existuje-li nějaké EU, tak by se Washington měl setkat s EU, ne s jeho složkami jednostranně, z nichž žádná se nemůže postavit washingtonskému zastrašování a uplácení.
Pokud se máme vyhnout termo-jaderné válce a život na zemi má pokračovat, musí Evropa rozložit NATO. Severoatlantická smluvní organizace se zformovala po II. světové válce. Jejím účelem bylo zabránit mocné Rudé armádě, která porazila nacistické Německo, aby nepřeválcovala celou Západní Evropu.
Sovětský svaz zkolaboval v roce 1991, před 22 lety. Ovšem NATO stále existuje. Navíc v rozporu se záměry presidenta Reagana se NATO rozrostlo. K NATO teď patří i bývalé součásti Sovětského impéria, jako je Východní Evropa a bývalé součásti Sovětského svazu samotného, jako je Gruzie, vláda, která je koupená a placená Washingtonem. Ta NGO, která financuje Washington, by mohla do washingtonské ohrady zahnat i Ukrajinu.
Gruzie, podnícená Washingtonem, dokonce spustila i válku se současným Ruskem, jehož síly ji s velkou převahou rychle ukončily. Podle mínění mnohých ruská vláda předvedla zdaleka až moc tolerance k tomuto poraženému nepříteli, který byl Washingtonem znovu vyzbrojen a je povzbuzován k novým vojenským dobrodružstvím. Washington pracuje na tom, aby z Gruzie umístěné v Asii mezi Černé a Kaspické moře, udělal člena Severoatlantické smluvní organizace. Členství v NATO by z Gruzie udělalo smluvní protektorát Washingtonu a jeho loutku v NATO. Washington si myslí, že takovéto povznesení Gruzie by vedlo k ruské povolnosti ke gruzínské agresi, aby se vyhnulo válce s USA a s NATO.
I Čínu Washington úžasně šikanuje a ta místo toho reaguje přívětivě, i když to nabývá na tempu. Tuhle velkorysost části Číňanů si Washington mylně interpretuje jako strach. Ten strach, který si Washington vybájil, že u Číňanů vyvolává třes, povzbudil Washington, aby Čínu obkličoval novými námořními, leteckými a pozemními základnami. Skutečnost, že ať jsou washingtonské základny v Pacifiku a v Jihočínském moři jakkoliv početné, tak Washington sám je v dosahu mezikontinentálních balistických střel, ta ignorantská havěť, co vládne Americe, nezaregistrovala. Washington zmožený svou vlastní bohorovností ohrožuje veškerý život na zemi.
