Sedm různých metod, všechny dávají stejný výsledek: Čeká nás globální ochlazení!

Solární i oceánské cykly ukazují, že před námi jsou v nadcházejících desetiletích období ochlazování. Jedním z argumentů proti hypotéze CAGW (lidskými emisemi uhlíku způsobeného globálního oteplování) je ten, že počasí a klima ve skutečnosti kontrolují vlivy přirozených cyklů. V přírodě je totiž mnoho jevů s cyklickým charakterem.

Obrázek 1. Tohle je variabilita slunečních cyklů během nedávného slunečního maxima let 1975 až 2005. Zdroj: Wikimedia Commons.

Sluneční cykly jsou dost zjevné. Ovlivňují tyto cykly pozemské klima? Zde je tabulka zadokumentovaných cyklů. Jsou v rozsahu od těch nejkratších cyklů zjištěných v počtech slunečních skvrn s délkou 3,7 roku až po období opakování ledových dob o 100 000 let.

Tabulka 1. Tohle je seznam známých cyklů a datových zdrojů. Odkazy jsou na zdrojové dokumenty. Barva pozadí poukazuje na vztahující se cykly.

Problém s přiřazením přesné délky a vztahu spočívá u těchto cyklů ve dvou věcech. Zaprvé, ten signál je zatížen šumem… velkým šumem. Část tohoto šumu je důsledkem nepřesností v měření a něco je důsledkem skutečnosti, že i ten reálný signál nese šum a chaos. Zadruhé, v signálu je přítomna modulace; která do velké míry způsobuje proměnlivost jeho frekvence a amplitudy. Některé z modulací jsou pravidelné a vytváří předpověditelné účinky na hlavní frekvenci („doprovodné vlny“ zmíněné v Tabulce 1) a část šumu je nepředpověditelná.

Schwabeův cyklus slunečních skvrn se mění v rozsahu 8 až 14 let. I tisícileté cykly jsou o nějakou tu stovku let proměnlivé. Je tam však vždy určitý vzor, který lze v těchto délkách spatřit. 3,7 roku dlouhý cyklus je jednou třetinou 11,1 roku dlouhého Schwabeho cyklu. 22-letý Haleho cyklus jsou dva Schwabeho cykly. Cykly vlhko-sucho pozorované na západě US i dalších místech jsou jedním Schwabeho cyklem či dvěma Haleho cykly. AMO jsou tři Haleho cykly. Gleissbergův cyklus jsou čtyři Haleho cykly. Všechny tyto tři mají vztah k magnetickým cyklům slunce.

I cykly s delšími periodami jsou slunečními cykly; jejich periodicita se odráží v uhlíku 14 i v dalších izotopech zjištěných v jádrech vrtů do ledovců, letokruzích stromů a v dalších zdrojích. Primární perioda je zjevně 210, 420, 710, 1500 a 2200 let s proměnlivostí s jakou je tato délka, frekvence a amplituda modulována, což pak tvaruje průběh této vlny a „ diriguje“ to modulaci Haleho cyklu. (Sloučíte-li dvě frekvence dostanete z toho třetí a čtvrtou frekvenci, které jsou – ta třetí je frekvence jedna minus frekvence dva – ta čtvrtá je frekvence jedna plus frekvence dva). Sueze-deVriesův cyklus je proluka mezi různě pojmenovanými slunečními minimy: Daltonovo, Maunderovo, Spororovo atd. Delší 420-letý cyklus je dvojnásobkem 210-letého cyklu. 710-letý cyklus je polovinou-D-O cyklů s Bondovou událostí a jednou třetinou Hallstattského cyklu.

A vidíme tyto cykly v klimatu? Ano, samozřejmě. Jak jsem zmínil výše, cykly vlhko-sucho, AMO a ochlazení během solárních minim jsou dobře známy. 200-letý cyklus diskutovaný v článku Lui et al a zde je zřetelný od Tibetu po Antarktidu. D-O a Bondovy události jsou cykly oteplování klimatu, k nimž dochází během dob ledových a v dobách meziledových, jako je ta současná. S. Fred Singer si myslí, že nedávné oteplení bylo Bondovou událostí. Stejně tak i Chiefio. Myslí si to i autor. Ale to oteplování je za námi. Vahrenholt má pravdu, ačkoliv možná ani on nešel ve své predikci dostatečně daleko.

Lze učinit předpověď? Kde se nacházíme v těchto probíhajících cyklech? Nicola Scafetta použil cykly od 20 – 22 let dlouhé Haleho cykly a 60 až 66-leté AMO cykly, aby předpověděl pro toto století daleko méně oteplování než předpovídá IPCC. Dr. Scafetta učinil zběžné zmínky i o delších cyklech, do své predikce je však nezahrnul. Nacházíme se 210 let po Daltonově minimu z počátku 19. století a 400 let po Maunderově minimu. Jsme tedy předurčeni.

Předpovědi pro 25 sluneční cyklus přichází s počtem slunečních skvrn na úrovni Maunderova minima, tj. pod 10. Tohle je tzv. Velké minimum. I délka slunečního cyklu se prodlužuje. Při tom je zjevný vztah mezi délkou slunečního cyklu, počtem slunečních skvrn a globální teplotou. Bude-li tento vztah dodržen, zažijeme v nadcházejících desetiletích ochlazení o 0,5°C nebo více.

Toto ochlazení už začalo v Atlantiku, v Arktidě a v oblastech uvnitř kontinentů. Viz Historie teplota – část 2 a NEJLÉPE sedí s … Obrázek 10.

Habibulo I. Abdussamatov z observatoře Pulko v Rusku předpovídá do poloviny 21. století snížení celkového slunečního osvitu (TSI) o 0,5% a další Malou dobu ledovou, co vydrží až do roku 2100. S. Duhau a C. de Jager z university v Buenos Aires a z Holandského institutu mořského výzkumu také předpovídají v přesně stejné době Velké minimum, a to „dlouhého typu.“

Matthew Penn a William Livinston říkají, že mezi lety 2016 až 2022 sluneční skvrny úplně vymizí, neboť magnetické pole se sníží do té míry, že je neodhalí.

Podle výčtu Vahrenholta a Lüninga je výše sedm předpovědí získaných sedmi odlišnými metodami. Všechny předpovídají v následujících letech ochlazení.

Některé z předpovědí teplotního trendu uvádí, že ochlazení začne v roce 2014. Po prozkoumání mnoha teplotních záznamů po celém světě si myslím, že ochlazování už začalo.

Obrázek 2. Tohle je meziroční trend globálních teplot pro roky 2010 až 2011. Všimněte si v pravém horním rohu čísla uvádějícího globální ochlazení o 0,12°C. Zdroj GISS.

Obrázek 2 ukazuje loňské meziroční globální ochlazení o 0,12°C. Velká část z toho připadá na kanadskou Arktidu, jižní Rusko, Afriku, jižní Asii, Oceánii a východní Pacifik i Atlantický oceán. Severní ledový oceán ještě hromadí led, aby koncem období tání ochladil severní Sibiř, takže tato oblast je pořád ještě jeví jako teplá. To se brzy změní. Příští rok přijde zima do Evropy a Ruska dříve, protože v Severním ledovém oceánu bude více ledu a přijde dříve. To se v nadcházejících letech ještě více zvýrazní. Nerozprodávejte svoje teplé prádlo!

Související článek: