Přes 500 francouzských vojáků byl vysláno do Bangui ve Středoafrické republice (CAR) na podporu nového režimu vedeného Michel Djotodia, co vede koalici rebelů Seleka, která nedávno svrhla prezidenta CAR François Bozizé. Djotodia oznámil, že rozpouští parlament a suspenduje ústavu z roku 2004. „Po dobu účinnosti těchto nařízení jsme se rozhodli vést úděl lidu Středoafrické republiky během tohoto přechodného období tří let… Během tohoto přechodného období, které nás dovede k osvobození i k věrohodným a transparentním volbám, budu dělat legislativu pomocí dekretů,“ prohlásil.


Djotodia už oznámil, že zreviduje kontrakty CAR s Čínou o těžbě nerostů a vrtání ropy podepsané vládou Bozizého, „aby se podíval, jestli se ty věci neudělaly špatně, aby je zkusil napravit.“

Djotodia dále vyhlásil, že pozve bývalou koloniální mocnost CAR, Francii spolu se Spojenými státy, aby přecvičili oficiální ozbrojené síly, které Seleka minulý týden porazila.

„Budeme spoléhat na Evropskou unii, že nám pomůže s rozvojem této země,“ řekl pan Djotodia s dodatkem, že asi 80 procent zahraniční pomoci do této země pochází z tohoto bloku. „Když jsme byli nemocní, byla to Evropská unie, kdo byl u našeho lůžka. Tak nás teď neopustí.“

Djotodia se v podstatě připravuje předat klíčové zdroje ekonomiky CAR Evropskému imperialismu.

Situace, s jakou se potýká obyvatelstvo CAR, zůstává katastrofální. Většina Bangui nemá tekoucí vodu a elektřinu a ta jediná fungující nemocnice pořád ještě přijímá 30 raněných denně. Spojené národy hlásí, že desetitisíce lidí jsou postiženy nedostatkem potravin, který tuto zemi postihl, a ceny základního zboží, jako kasava a rýže, se ztrojnásobily.

Průměrná délka života je už v CAR sotva přes 40 let s pouze 40 procentní gramotností a raketově rostoucí promořeností populace AIDS.

Zabrání Bangui rebely Seleka s francouzskou a US pomocí představuje nejnovější fázi rozbíhající se re-kolonizace Afriky imperialistickými mocnostmi, která se rozběhla s válkou NATO v Libyi v roce 2011. To vypovídá o zpátečnickém charakteru etnicky založených politiky různých kořistnických a maloměšťáckých frakcí v Africe, které jsou neustále manipulovány imperiálními mocnostmi uprostřed vzrůstajícího ožebračování pracujících a venkovských mas.

Seleka (což znamená „unie“) je koalicí odštěpeneckých frakcí, ta se zformovaly původně v září 2012. Jejich rozhodnutí zmocnit se Bangui způsobilo porušení Komplexní mírové dohody z Libreville, kterou v roce 2008 podepsaly s vládou.

Puč sil Seleka umístil CAR do středu bojiště o vliv mezi Spojenými státy, Francií, Jižní Afrikou a Čínou.

Když postupovaly na Bangui, tehdy obsazenou silami loajálními k Bozizé, střetli se bojovníci Seleka s odloučenou jednotkou Jihoafrických národních obranných sil (SANDF) a na tyto přečíslené Jihoafričany zaútočily, přičemž jich 13 zabili a 28 zranili.

Budoucí kurz jihoafrické vojenské politiky v CAR zůstává nejasný. Anonymní vyšší důstojník z Ugandy řekl: „Záměrem Jihoafričanů je reorganizovat se a pak znovu do CAR vyrazit s masivní silou a tyto rebely svrhnout. Byli pokořeni a chtějí pomstu.“

Jihoafrická média hlásí, že vojska SANDF se v Ugandě chystají na „novou misi“ v CAR. Jihoafrický zástupce plukovník Selby Moto odrazoval od takovéhoto pohledu na věc, tvrdil však, že jihoafrická vojska pouze v Ugandě vyčkávají, dokud neučiní jihoafrická vláda v Pretórii „rozhodnutí o jejich posílení nebo stažení.“

„To je pro Jižní Afriku naprostá katastrofa,“ řekl Reuters Thierry Vircoulon, středoafrický specialista Mezinárodní krizové skupiny. „Vůbec nechápou, že sází na špatného koně.“

Porážka jihoafrických sil a ukradení ropných nákupů Číňanům jsou zvláště provokativní a pokořující, a to přichází zrovna uprostřed konference BRICS (Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky) v Durbanu. Čínský president Xi Jinping řekl, že bude své zapojení do Afriky „zintenzivňovat, nikoliv oslabovat“ včetně rozšíření svých půjček o 20 miliard dolarů během následujících dvou let.

Podpora imperialistů pro Seleka je pouze jednou ze součástí velké strategie zaměřené na ohrazování rostoucího čínského vlivu po celém africkém kontinentě. Do roku 2011 objem čínsko-afrického obchodu dosáhl 166 miliard dolarů s tím, že africký export do Číny přesahuje 90 miliard dolarů. V době převratu Seleka Xi zrovna cestoval po Africkém kontinentu, kde podepisoval dohody s mnoha na zdroje bohatými africkými zeměmi.

Spojené státy reagovaly na převrat Seleka umírněnou kritikou. V sobotu Washington vydal prohlášení tvrdící, že vláda národní jednoty vedená ministerským předsedou Nicolasem Tiangaye je „jedinou legitimní vládou“ CAR. Avšak neapelovaly na reinstalaci Bozizése ani nekritizovaly ukradení ropných zdrojů zakoupených čínskými firmami.

Tiangaye je právník a člen Ligy lidských práv (HRL), globální sítě operativců lidských práv s ústředím v Paříži, která funguje s finanční podporou evropských vlád a Washingtonu. Političtí operativci z HRL sehráli podstatnou roli v pomoci s organizací a podporou imperiální agendy v Libyi, Sýrii a jinde.

Tiangaye je zjevně důvěrníkem a nástrojem francouzského imperialismu, který se účastnil citlivých procesů s africkými činiteli, kteří se těšili podpoře Francie, které ale Paříž později odepsala. Zvolil si ho i diktátor CAR císař Jean-Bedél Bokassa, aby jej obhaloval v procesu s Bokassou v roce 1986, a také obhajoval činitele z Rwandy obviněné ze spáchání genocidy ve Rwandě v roce 1994.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca