Země, nad kterou svítilo slunce – část druhá AC24 exkluzivně ze Sýrie (1. díl) Pokračování vyprávění o nedávné cestě čtyř českých novinářů do Sýrie pokračuje po delší odmlce druhým dnem. Ten začal kupodivu bohatou snídaní v liduprázdné jídelně, kde mimo naší skupinky nikdo nebyl, jen občas sem tam někdo zašel na kafe a sem tam se objevil typický hotelový personál s konvicí teplého nápoje…
Tak začal náš první den v Damašku, do kterého jsme procitli po namáhavé cestě přes Frankfurt a Bejrút a po noci přerušované občasným vzdáleným hromobitím dělostřelby a minometné palby. Teprve včera mi psala jedna Syřanka, že byl šrapnelem zraněn její přítel se čtyřletým synkem a že jsou oba v nemocnici. Teroristé vystřelují ze svých úkrytů minometné granáty, jež mají dostřel až sedm kilometrů. Cílí na obydlené čtvrtě v předměstích Damašku, aby co možná nejvíce narušili normální běh života. Slavný syrský herec Jasaín Bakuš přišel o život letos 24. února, když byl zasažen jeho automobil. Téměř den co den padnou tucty civilistů za oběť terorismu sponzorovaného zejména Tureckem, USA, Británií, Francií, Saúdskou Arábií a Katarem.
O tom, jak si Katar získává pro svou podvratnou politiku přívržence investicemi [čti úplatky], se nemluví téměř nikde, pravdou ale zůstává, že za poslední dva roky vložil obrovské sumy do Palestiny, Turecka, Británie, Francie a dalších zemí, které nyní velmi aktivně vystupují v syrské krizi. ZDE Článek vidí za vměšováním se Kataru do záležitostí Libye a Sýrie náboženské pohnutky, pravými motivy jsou jak jinak nerostné suroviny, v tomto případě zejména zemní plyn, jak lze snadno pochopit z rozhovoru s bývalým pákistánským rozvědčíkem, majorem Agha H. Aminem ZDE a z dalších kompetentních zdrojů, například v tomto velmi stručném a výstižném shrnutí (jak prosté, můj drahý Watsone) ZDE nebo obsáhlejší vynikající analýza ZDE
Katarský princ měl svou kauzu i v ČR, jež ho stála téměř osm milionu dolarů. Princova smůla je, že byl případ znovu otevřen, pravděpodobně má ještě někdo zájem o „všimné“. ZDE
O nedávných katarských investicích lze dohledat celkem detailní informace. Pro kontextualizaci postojů některých politiků uveďme pár příkladů, většinou desetimiliardových dolarových investic. Tomuto fenoménu se říká „petrodolar recycling“ ZDE.
Francie: ZDE
Británie a Francie: ZDE
Egypt: ZDE
Malajsie: ZDE
Stačí umět sčítat, abychom mohli zjistit cenu zrady a cenu suverénního státu a krve jeho obyvatel. Katar získal za spoluúčast na rabování a zničení Sýrie jedinečnou příležitost zbavit se brzy již bezcenných petrodolarů (po již ohlášeném zavedení čínského zlatého standardu) investicemi v lukrativních a bonitních podnicích.
Co všechno lze ještě koupit za petrodolary:
V prvním jarním dni zabil sebevražedný atentátník v Damašku 84letého sunitského islámského kněze během bohoslužby, s ním jeho vnuka a dalších 40 návštěvníků mešity. Mohamed Said Ramadan al-Buti byl známý po celé Sýrii díky svým pravidelným televizním náboženským pořadům. Teroristé se zaměřují, podobně jak tomu je dodnes v Iráku, na prominentní osobnosti podporující prezidenta Asada. Díky tomu budou muset vyvraždit většinu populace, protože za prezidentem Asadem nyní stojí většina národa. Stal se totiž pro národ symbolem odporu proti mezinárodnímu spiknutí, garantem celistvosti země a ochráncem menšin.
Hladina hněvu syrského lidu vzrůstá s každou obětí, která padne, s každým barbarským činem teroristů. A čím větší je hněv, tím větší je soudržnost lidu a jeho odpor ke všem, kteří jeho zemi přináší zkázu. Trefně to vyjádřil velký muftí Sýrie Ahmad Badr-Eddine Hassoun, který v reakci na zavraždění národní náboženské ikony šejcha al-Butiho řekl, že „krev mučedníka doktora Mohameda Saíd Ramadana Al-Boutiho ohněm se rozhoří v našem arabském a islámském světě proti komukoliv, kdo vyhlásil fatvy pro vraždění našich synů v Levantě, a bude světlem na naší stezce.“ Dále pokračoval: „Islám nezahyne a Sýrie se neskloní. Říkám těm, kteří posílají zbraně do Sýrie: nepodlomíte pilíř islámu v Sýrii. Islám zůstane čistým a syrský lid zůstane vytrvalým.“ ZDE video ZDE
Plán konspirátorů počítajících s rychlým rozložením země a pádem režimu se proto nenaplnil. Počítalo se se dvěma klíčovými podmínkami: za prvé – Sýrie krizi neustojí hospodářsky a za druhé – armáda nebude stát za režimem. Ani jeden z faktorů nenastal. Navíc nebyla umožněna devastující intervence zahraničních sil dvojitým vetem v Bezpečnostní radě OSN, takže již nebylo možné postupovat podle libyjského scénáře.
S novým dnem jsme se tedy ocitli v centru dění, kde se náhodně i cíleně vraždí civilní populace a představitelé veřejného života, a zároveň probíhají urputné boje o strategické body mezi teroristickými „bandami“ a syrskou arabskou armádou, která tyto bandy postupně vytlačuje k velké úlevě obyvatel čtvrtí vítajících armádu jako osvoboditele všude tam, kde se objeví. V místech, kde armáda nemůže operovat, se poslední dobou vytváří občanská domobrana odhodlaná čelit útokům teroristů na méně chráněné cíle, jako jsou různá předměstí nebo vesnice.
Abychom se dozvěděli více o tom, co se v zemi právě děje, měli jsme možnost se setkat s několika veřejnými činiteli, za nimiž jsme se hned zrána vydali Damaškem plným dopravních kolon a lidí v ulicích. Damaškem, kde šel život dál tak, jako by se v zemi vůbec nebojovalo. Lidé proudili po obchodech, do práce, na trh a město žilo svým typickým orientálním rytmem s kulisou pachu zplodin z pohonných hmot a neutuchajícího troubení motorových vozidel kličkujících několikaproudými silnicemi, které protínají město křížem krážem.
Takto začal náš hon za informacemi, který prakticky dodnes nepřestal. I nyní se každým dnem situace mění a každou chvíli se jazýček na vahách osudu Sýrie vychýlí jednou na stranu naděje, jindy na stranu zoufalství. Co si například lze myslet o podivné události, jež se odehrála 18. března v Istanbulu, kde byl celými 35 hlasy zvolen „jakýsi“ opoziční premiér Sýrie, Ghassan Hitto, občan USA a člen Muslimského bratrstva, který rezolutně odmítá jakýkoliv dialog s oficiální syrskou vládou (vzešlou z regulérních voleb v květnu 2012)? Jakou naději to přináší na ukončení krvavého konfliktu podporovaného zvenčí? Žádnou. Jakou legitimitu má Hitto? Žádnou. Při jeho volbě bylo přítomno 45 z celkových 63 členů opoziční koalice, jejíž předseda Chatíb dokonce zuřivě opustil jednací sál a vrátil se až na popud tureckých pořadatelů. Důvodem byl kandidát volby, jehož prostřednictvím byla omezena jakákoliv „možnost“ Chatíba přistoupit na politický dialog o řešení krize na nulu, jak konstatuje Anne Barnard na stránkách New York Times ZDE
Netrvalo to dlouho a Chatíb 24. března úplně rezignoval na post předsedy zahraniční opozice, neboli NCR (National Coalition for Syrian Opositon and Revolution Forces) ZDE
Na protest proti údajně vnucené volbě Hittoa spolu s Chatíbem opustilo opoziční koalici celkem 12 jejich členů. ZDE
Další ránou pro opozici byla informace, že tzv. Svobodná Syrská Armáda (FSA), která je jakousi ozbrojenou částí opozice nového „premiéra“ neuznává. ZDE
Loutky Erdoganova Muslimského bratrstva versus loutky CIA se tedy mezi sebou opět hádají, zatím co zcela bez povšimnutí a pod arogantním a radarem západního tisku a médií, ve stejný den, tedy 24. března v Damašku začal celonárodní politický dialog o ukončení krize, kterého se účastní všechny politické síly syrské společnosti za účelem nalézt politické řešení krize a ukončit násilí a další prolévání krve. ZDE
Ve Spojených státech amerických ale někteří Senátoři žijí svou vlastní realitu „hvězdných válek“ a navrhují prezidentovi Obamovi, aby na Sýrii zaútočil armádou. Dopis senátorů Levina a McCaina ZDE. Dolní sněmovně tomu není jinak, když dva prominentní poslanci z obou politických stran zase navrhují zákon, který by umožnil, který umožní aby SSA (angl. USA) pořádně vyzbrojili a vycvičili opozici a konečně v Sýrii jednou pro vždy zjednali pořádek. Návrh zákona je k nahlédnutí ZDE
Nicméně prozatím tedy Hitto nyní reprezentuje syrskou opoziční vládu pro všechny země spiknuté proti Sýrii.
Přímý přenos toho, jak Muslimské bratrstvo za pomoci svého oddaného člena, tureckého premiéra Erdogana, po Egyptě a nyní i v Sýrii systematicky kontroluje takzvanou opozici, která je pomocí saúdských a katarských peněz vynášena do čela zemí zmítajících se v chaosu způsobném rozvratnými operacemi mediálně přikrášlenými názvem „Arabské jaro“. ZDE
Snaha využít Muslimské bratrstvo jako spojence USA při rozvratu Sýrie existuje minimálně od roku 2007, jak je zřejmé z článku investigativního novináře Seymoura Hershe oceněného prestižní Pulitzerovou cenou ZDE a Jay Salomona z WSJ ZDE
Hon za informacemi nás zavedl na zajímavá místa a k zajímavým lidem. Je nutno rozlišovat, jaký původ naše informace mají a do jaké míry jsou spolehlivé. Obecně lze říci, že opak toho, co tvrdí média implikovaných západních států a monarchií z Perského zálivu, je pravda. U regionálních zdrojů je to poněkud složitější – turecké provládní zdroje jsou na straně opozice a protivládní, opoziční, na straně syrského lidu, který podporuje legitimní (volenou) syrskou vládu v čele s prezidentem Saadem. U libanonských zdrojů je to také složité, neboť na jedné straně existují zdroje blízké dědici Rafika Haririho, Saada, který je loajální Radě, a na druhé straně jsou zdroje blízké Hizballáhu, který drží při Asadovi. Libanonská vládní koalice se nachází mezi několika mlýnskými kameny a je vystavena obrovskému tlaku jak zahraničnímu, tak vnitrostátnímu ZDE. Zuby nehty se snaží zůstávat vůči Sýrii neutrální. ZDE
Vedle otevřených zdrojů byly pro nás velmi zajímavé rozhovory se syrskými veřejnými činiteli a také neformální rozhovory se syřany, se kterými jsme přišli náhodně nebo pracovně do styku, jak v Damašku, tak i v České republice.
Ze všech těchto zdrojů, ale zejména z nepokrytých prohlášení ministerstva zahraničí USA ZDE, výběru a pohybu jeho diplomatů ZDE, stejně tak politických analýz a iniciativ vlivných „odborných“ skupin starých známých bojovníků za americkou hegemonii ZDE a vlastních zpráv s tisku ZDE lze vyvodit skutečnost, že aktuální konflikt je dlouho plánovanou operací zahraničních tajných služeb s jasným zadáním a jasnými cílem uskutečnit takzvaný projekt nového Středního východu. Tomuto cíli úspěšně slouží uměle vyvolané sektářské napětí, které bylo použito taktéž v sousedním Libanonu a Iráku.
Aby bylo možné odkazovat na informace poskytnuté během osobních rozhovorů se syrskými veřejnými činiteli, jsou k dispozici video nahrávky pořízené během setkání, které se zobrazí v hypertextovém odkazu. Zde je seznam aktuálně dostupných záznamů:
ROZHOVORY:
Velký muftí Ahmad Badreddin Hassoun
Islámský religionista a ekonom Sheikh Dr. Aladdin Zaatari
Ministr pro národní usmíření Dr. Ali Haidar
Náměstek ministra zahraničních věcí Faisal al-Miqdad
Předseda parlamentu Mohammad Jihad al-Laham
Předseda svazu novinářů Elias Mourad
Co se dozvídáme v rozhovorech se všemi těmito činiteli? Několik celkem zásadních věcí:
- 1. Události, které se nyní již dva roky odehrávají v Sýrii, jsou důsledkem mezinárodního spiknutí a hanebné zrady na syrském státě a lidu, kterou spáchaly jak některé vnitrostátní elementy, které se nechaly podplatit z fondů pro tento účel založených, tak zahraničními elementy, které byly také uplaceny buď investicemi, jak tomu bylo v případě Londýna a Paříže, Palestiny, nebo příslibem politických výhod při budoucím přerozdělování Blízkého a Středního východu a jeho území, zdrojů a surovin, jak tomu bylo v případě Turecka, Kataru a Saudské Arábie, a v neposlední řadě Izraele, s nímž se nachází Sýrie od roku 1948 ve válečném stavu s dočasným příměřím. To vše důkladně plánované a dirigované tajnými službami a ministerstvem zahraničí Spojených států amerických ještě z doby vlády G.W. Bushe, nicméně implementováno za vlády prezidenta B. H. Obamy, nositele Nobelovy ceny míru. Níže budou tato nařčení podrobněji rozebrána.
- 2. Dále se dozvídáme, že Sýrie je připravená vyjednávat a přistoupit k mírovému dialogu. 6. ledna představil prezident Bašar al-Asad plán politického řešení krize, který byl mezinárodním společenstvím naprosto ignorován. Nyní se prezident Sýrie obrací na prezidenta JAR Jakoba Zumu s žádostí zařadit řešení krize na agendu jednání zemí BRICS, které proběhne 26. března 2013. Naděje, které byly vloženy do novopečeného ministra zahraničí USA a někdejšího Asadova „přítele“ Johna Kerryho zatím nebyly nijak naplněny. ZDE
- 3. Kerry naopak navzdory nabídkám politického řešení oznámil další podporu opozici formou finančních darů a výzbroje. K iniciativě se ochotně přidala Velká Británie a Francie i přesto, že se tím poruší zbrojní embargo EU a veškeré zásady boje proti terorismu, neboť není tajemstvím, že proti vládním jednotkám a proti velké většině syrského lidu stojí na druhé straně teroristické skupiny sestávající se ze zahraničních žoldáků s různými agendami – od vojáků štěstěny, kteří slouží za katarský peníz, až po náboženské fanatiky, „džihádisty“, kteří hodlají po svržení Asada v zemi zavést právo šaría a islámský chalífát. Odpůrce exemplárně trestají uříznutím hlavy, střelbou do zátylku a dodatečným odřezáním končetin. Stravu si obstarávají loupením, vydíráním a pleněním. Dodatečné peníze získávají únosy a prodejem uloupeného majetku v aukcích a pašováním zboží a pohonných hmot mezi Tureckem a Sýrií.
- 4. Válka, která by nebyla možná bez podpory zahraničních subjektů, je ve světě obhajována a popularizována důmyslnou propagandou a mediální komplicitou. Fabrikace vylhaného zpravodajství televizních kanálů – katarského al-Jazeera a saudského al-Arabia, je odhalena a velmi důkladně dokumentována. Nicméně napáchané škody jsou nedozírné. V rámci mezinárodního komplotu jsou i ostatní, zejména západní korporativní média komplici v propagandistickém tažení proti syrské vládě, která z geopolitických důvodů padla v nemilost velmocí a musí vyklidit cestu nové, proamerické loutkové vládě tak, aby mohl být dále naplňován projekt nového Středního východu. Všichni syrští představitelé, které jsme potkali, se podivovali nad krátkozrakostí a pošetilostí Západu vyzbrojovat, financovat a logisticky podporovat islamistické teroristy, kteří mohou záhy ohrozit samotnou Evropu. Nejsou v jejich údivu nad zaslepeností evropských politiků vůbec daleko od pravdy. Jeden takový slušný člověk, jenž si tuto strašnou pravdu uvědomil, byl francouzský chirurg a spoluzakladatel nevládní organizace Lékaři bez hranic doktor Jacques Bérès, který působil na straně rebelů v Alepu, ale posléze pochopil, že má z velké části co dočinění s fanatickými „džihádisty“ ze všech koutů planety usilujícími o pravý opak demokracie – o krutovládu teroru, sektářského násilí a netolerance. Pravého opaku toho, co v Sýrii od pradávna existovalo – mírové pospolité soužití všech náboženských a etnických skupin. A nejen to, Sýrie byla dlouhá léta útočištěm pro uprchlíky z širokého okolí. Takže kromě mnoha etnických menšin a rozmanitých náboženských skupin na jejím území spolu žije mnoho dalších etnických skupin. ZDE
To je pro teroristy propagující salafismus a svévolně interpretovanou ortodoxní čistotu víry zvanou takfirismus hotová pastva pro uřezávání hlav, upalování a jiné kruté způsoby „Božího trestu“ ZDE, když obhajují své zločiny doslovným výkladem starodávného náboženského kodexu známého jako Korán, například Súrou 8 „Kořist“, veršem 17: „Nejste to vy, kdo je zabili, ale Bůh je zabil; a nevrhals ty, když jsi vrhal, nýbrž byl to Bůh, kdo vrhal, aby vyzkoušel věřící zkouškou dobrou, od Něho přicházející, vždyť Bůh slyšící je vševědoucí!“ Snad proto 19. března „nevrhli“ teroristé mezi civilní obyvatelstvo městečka v provincii Alepo raketu obsahující smrtelnou chemikálii, která zabila 25 nevinných lidí, mezi nimi i malé děti, a nechala mnoho dalších v kritickém stavu v nemocniční péči. Vrhl ji tedy snad sám Bůh? Videozáznam z nemocnice nám možná napoví… ZDE přesto, že to diplomat USA s velmi dubiózní reputací popírá ZDE. Celkem dostačující evidence se objevuje i na amerických webových portálech: ZDE a vyšetřování tohoto incidentu nezávislou mezinárodní komisí se již připravuje.
Nyní, kdy se široká veřejnost ztotožnila s tolikrát opakovanou lží, že Asad je aktuálně tím zlým diktátorem, neboť zlý Saddám Husajn je pryč, zlý plukovník Kadáfi je pryč, zlý Usáma bin Ládin je pryč, zlý Kim Čong-il je pryč a zlý Hugo Chávez je pryč, zbývá na střídačce zloduchů už jen pár nepřátel Západu a slušnosti, prezident Evo Moráles, Rafael Correa, Mahmoud Ahmedínedžad a Vladimír Vladimirovič Putin… všímavému pozorovateli jistě neujde, že jsou to představitelé zemí oplývajících obrovským nerostným bohatstvím. Určitě na tom něco bude. Zlý je dnes podle právě objevené rovnice vždy ten, který je třeba i demokraticky zvolen do čela státu bohatého na nerostné suroviny. Tím to má spočítané.
Není zapotřebí nadprůměrné inteligence, aby to bylo zřejmé. Občané globální vesnice nicméně nevykáží ani toto minimum a zprávy lživých globálních médií spolknou vždy ochotně i s navijákem. V této lačnosti po diktátorech za každou cenu se zrcadlí psychologický program dobra a zla, který je nám vštěpován od dětských střevíčků. Od prvních pohádek až po Vojnu a mír jsme vychováváni v manicheistickém duchu boje světla a tmy. Jenomže dnes již není jasné, kdo je ten dobrý a kdo je ten zlý. Jednou je al-Kajdá nepřítel, podruhé spojenec. ZDE a video – otázka na Obamu k této věci (Fox News) ZDE .
Kohokoli pak média označí za špatného, je špatný až do jeho úplného zničení. Přitom to často může být právě naopak. Hugo Chávez je dodnes médii a média papouškující masou označován za diktátora, přestože byl 14x zvolen většinou odevzdaných hlasů a 13x potvrzen všelidovým referendem.
Ve stejném duchu hodlá také Bašár al-Asad kandidovat v prezidentských volbách v příštím roce. Pokud je vyhraje, což je vzhledem k podpoře, které se ve své zemi těší, velmi pravděpodobné, bude Západem nadále označován za diktátora. A lidé Západu si při tom ani neuvědomí své pokrytectví. Západní sdělovací prostředky jsou totiž na Západě mírou všech věcí. Je to posvátný idol demokracie i přesto, že se jedná o nikým nevolené a veřejností nekontrolované instituce často v rukou několika málo jedinců.
Takto nějak si George Orwell představoval postmoderní nevolnictví: „Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!“ Média diktují realitu. Konzumenti ji přebírají jako Golemův šém, kdo jej vloží, tomu slouží. Jsou ochotni ničit, vyzbrojovat teroristy, válčit, bombardovat a obětovat i vlastní životy. To vše pro falešnou realitu, záměrně vykonstruovanou za účelem ničit, vraždit, utlačovat, a vykořisťovat. Nevěříte? Joseph Rudyard Kipling pracoval společně s dalšími soudobými autory, jako byl například Sir Arthur Ignatius Conan Doyle nebo H. G. Wells v letech 1914-1918 v britském (až do roku 1935 tajném) úřadu pro válečnou propagandu (War Propaganda Burelu), který měl přesně to za úkol – nahnat prostřednictvím lží celý národ pokud možno dobrovolně na jatka válečných polí první světové války. A jatka to byla. Kipling přišel ve válce o svého jediného syna a na omluvu napsal v roce 1918 krátkou báseň Common Form: „Když se někdo zeptá, proč jsme zemřeli, řekni jim – protože nám naši otcové lhali.“ ( If any question why we died. Tell them, because our fathers lied).
Těžko lze tedy přesvědčovat lidi o skutečnostech, pokud není k dispozici běžný mediální aparát, tedy obrazovka, seriozně působící hlasatel či hlasatelka, každý den znovu potištěný novinový papír, všudypřítomný rozhlas a lesklý týdeník, čtrnáctideník, či ještě lesklejší měsíčník. Velmi prostá a jednoduchá pravda – v chudém šatu se u „dobře informovaného“ moderního člověka prostě nechytá.
Zamysleme se nad polohou diktátora a nad demokracií. V Sýrii, kde tedy „řádí krutý diktátor“, jak nám prezidenta Asada vykreslují pořád dokola a pořád zuřivěji naše média, se minulý rok konalo referendum o přijetí nové ústavy, ze které byl vyškrtnut článek 8, podle něhož je strana Baas vůdcem státu a společnosti. Nová ústava Syrské arabské republiky je ZDE.
Podle nové ústavy smí prezident vládnout jen dvě sedmiletá volební období. V ústavě České republiky se také hovoří o referendu, ale dodnes, dvacet let po jejím přijetí a uvedení v platnost, nebyl přijat prováděcí zákon, který by občanům republiky dal reálnou možnost o čemkoliv rozhodovat formou plebiscitu. Poslední návrhy prováděcí normy vypadají vskutku žalostně, člověk by si mohl myslet, že si z občanů politici opět dělají blázny ZDE.
Lze tedy spekulovat o tom, zdali čirou náhodou nepanuje v Sýrii větší demokracie, nežli u nás. Ten, kdo Sýrii zná, jistě ví, že to před válkou byla krásná, bohatá, moderní, prosperující a pokroková země. A tím se dostáváme k jádru věci. Jaký zájem by měl někdo na tom zničit takovou moderní prosperující zemi a uvrhnout ji do fundamentalistické doby temna. Snad si u nás někdo nemyslí, že boj, který tam nyní již třetím rokem probíhá má za cíl vytvořit demokracii a přinést syrskému lidu svobodu?! Pokud si to přece jen někdo naivně myslí, nechť je zase rychle vyveden z omylu.
Jak by totiž mohlo být možné kamkoliv zavést pluralismus, který je pro fungování demokratické společnosti nutný, na ostří nože, které uřezalo hlavy Syřanů, na hlavni pušky, která prostřelila tolik syrských hrudí, a na křidélkách šrapnelů, které roztrhali tolik nevinných lidí včetně dětí ve školkách a sirotčincích, které byly pod palbou teroristů neštítících se ani použít chemické zbraně? Nijak. Jaký pluralismus přináší vykladači náboženského zákona, jež obhajují znásilňování jako krátkodobou svatbu? Jež obhajují teror a vraždění slovy z posvátných knih? Žádný.
Podívejme se na demokracii v Afghánistánu, kde se zavádí již po 13 let! Podívejme se na tu demokracii v Iráku, kde se zavádí již deset let. Podívejme se na lidská práva v Abú Ghrajb a na Guantanámu? Kde jsou ona lidská práva a ona demokracie, kterou Západ importoval hlavicemi raket s plochou dráhou letu do Libye?
Proč nacházíme nyní tolik těl mrtvých Libyjců povalujících se po krví zbarvených ulicích rozstřílených měst Sýrie, po krví nasáklé plsti neobdělaných polí venkova a v rudém sněhu opuštěných hor? Jak se tam dostali? Přišli se podělit o tu svou demokracii a svá lidská práva? Proč vedle nich nalézáme těla Čečenců, kosovských Albánců radujících se z nového státu a Tunisanů těšících se taktéž z nově nabyté svobody? Přišli se všichni tito přátelé svobody a demokracie podělit se svými syrskými bratry a sestrami o svoji svobodu a demokracii? Proč ale přišli se zbraní v ruce? Proč místo svobody rozsévali smrt tak dlouho, než tato smrt utrhla květ jejich vlastního života? Je demokracie smrt? Je svoboda smrt? Je smrt lidské právo? Nikoliv. Život je. Sýrie zažívá válku, která nepřinese svobodu. Války nosí především smrt a utrpení. Ani Irák, ani Libye se ještě nevyhrabaly z hromad sutě a ještě se nevybrodily z kaluží krve, ale pumpy ropných vrtů již pilně čerpají černé zlato, na němž stojí a se kterým padá západní hospodářství blahobytu a v současné době finanční krize – hospodářství sociální stability. Západ bojuje o své přežití na úkor Sýrie!
Příště si snad už řekneme, jak se stalo, že se v Sýrii rozpoutala taková krvavá krize. Jistě to nebyla náhoda. Existují zcela jednoznačné důkazy, které usvědčují USA z plánování, příprav a uskutečnění operací na destabilizaci a subverzi syrského politického systému. Těmto brutálním metodám se z dob operací stejného typu v latinské Americe přezdívá „The Salvador option.“ O tom, jakým způsobem jsou tyto nelidské taktiky praktikovány v Sýrii ZDE a ZDE a ZDE .
V případě zájmu je k dispozici manuál CIA vypracovaný pro „Contras“ z občanské válce v latinské Americe ZDE
To, že za současnou krizí stojí opět CIA operující ze základny v Incirliku je nepopiratelné. Rukopis CIA je na celé syrské krizi znatelný a prokazatelný. Nicméně se USA velice usilovně snaží jejich podvratné úsilí všemožně zakrýt a svalit vinu na další aktéry. Moc se to CIA ale nedaří, píše o tom i jejich vlastní tisk ZDE a ZDE
Tak jako velmi dobře informovaní „whiste blowers“ z řad bývalých pracovníků národních federálních zpravodajských agentur (rozvědky) ZDE, vedle tisku místního, tedy tureckého ZDE, tisku ruského ZDE, a konečně tisku libanonského ZDE a v širším kontextu Sýrie a Libye francouzsky nedávný článek ZDE.
Zde je odkaz na 20 videozáznamů toho, co se v Sýrii odehrává a před světovou veřejností ukrývá, aby nebyla narušena vykonstruovaná zástěrka čestného boje ubohých Syřanů za svobodu a demokracii, za níž se skrývá krvavý a brutální útok zahraničních mocností na integritu a suverenitu země, která se nehodlala sklonit novému světovému pořádku diktovaného z lóží Washingtonu, Londýna a Paříže. ZDE
Jak dál? Sýrii zbývá jedině zachránit svoji celistvost a národní svrchovanost pomocí těch velmocí, které budou ochotny se postavit na stranu slušnosti, na stranu mezinárodního práva a na stranu solidarity. Ve snaze nalézt východisko ze současné vleklé a vyčerpávající krize, ukončit teroristické akce a vyjednat mír politickým dialogem znesvářených stran, se syrská vláda v čele s prezidentem nyní obrátila na země skupiny BRICS ZDE, které se mají setkat na mimořádně významném 5. summitu 26. března v jihoafrickém Durbanu, kde se nebude rozhodovat jen o osudu Sýrie, ale patrně celého světa a jeho dalším přežití. Přikládám při této příležitosti odkaz na rozhovor s ruským prezidentem Putinem o nadcházejícím stěžejním setkání ZDE. Bude-li napadena hegemonie petrodolaru, stoupne poměrně zásadně riziko petrodolarových válek v tomto případě na globální úrovni, viz ZDE
Podle slov guvernéra Bank of England Sira Mervyna Kinga, lze v dohledné době očekávat i dezintegraci eura, ZDE A jak je dobře známo, zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Ministerstvo domácí bezpečnosti Spojených států amerických se podle všeho připravuje na konec petrodolaru po svém ZDE a ZDE a ZDE, přičemž Kongres představil návrh zákona na zavedení povinné branné a civilní služby ZDE.
Pokud nedojde k nějakému zásadnímu průlomu v současné neutěšené situaci na Blízkém východě, čelí Sýrie podle slov prezidenta Bašára al-Assada vleklému konfliktu ZDE. Nabídka syrské vlády otevřít dialog se všemi politickými silami nicméně stále platí, jak dnes potvrdil předseda syrské vlády Wael al-Halqi ZDE
Můžeme jen doufat, že utrpení syrského lidu záhy ustane a země bude zase brzo vzkvétat svou původní orientální krásou, kterou přinášela celému civilizovanému světu po dlouhá tisíciletí coby kolébka kultury a civilizace. Byla by věčná škoda, kdyby byl skvělý odkaz krásné a bohaté oblasti zašlapán do zkrvavené země běsněním brutálního středověkého tmářství, provokovaného mocenskými regionalistickými ambicemi rivalů a strategiemi tranzitních plynovodů zbohatlických mikromonarchií a jejich vděčných klientů.
Jako poctu obětem utrpení všech Syřanů, kterým věnuji tento článek, proto přikládám starobylou ukolébavku, zpívanou v jazyku Krista, aramejštině, kterou se do dnes hovoří v syrském malebném městečku Malula, odkud pochází jeden náš dobrý přítel.