V „osvobozené“ Libyi se stupňuje násilí a vzájemné útoky ozbrojených milicí a povstaleckých frakcí, zatýkání, věznění bez soudů a mučení, přičemž se zdá, že každý každého viní z toho, že je „stoupenec Kaddáfího“. Teoreticky je země pod kontrolou prozatímní vlády NTC, kterou podporují USA a NATO, nicméně ve skutečnosti je spíš bojištěm, na němž Západ hledá jakoukoli sílu, která je dost velká na to, aby se prosadila, a byla přitom alespoň trochu přijatelná na to, aby si vysloužila jeho podporu. Západní diplomaté situaci obecně zlehčují tím, že jsou to jen projevy „střízlivění z vítězství“, nicméně Libyjci prozatímní vládě nevěří a masové protesty proti ní propukají po celé zemi.

NTC se snaží situaci zachraňovat demisemi některých svých členů, kteří beztak ještě donedávna sloužili Kaddáfímu, nicméně to nezabírá. Důkazem vratké pozice NTC je ostatně její rozhodnutí přenechat město Baní Valíd „Radě starších Varfállah“ (WEC), nejpočetnějšího klanu v Libyi, jehož bojovníci v pondělí město dobyli a vyhnali odtud vládní vojenskou posádku. Zástupci WEC se sešli s ministrem obrany a „řekli mu, že chtějí mír v celé zemi a uchování její jednoty“ a ministr jim město, v němž členové klanu tvoří většinu obyvatel, nechal. Jak prosté. Není sice příliš jasné, jaké že má WEC konkrétní cíle a plány, nicméně to byli právě jeho bojovníci, kteří v Baní Valídu v uplynulých dnech vyvěšovali Kaddáfího zelené vlajky.

Palestina. Včera vypršelo tříměsíční ultimátum, které dal tzv. Blízkovýchodní kvartet ve snaze oddálit přijetí Palestinců do OSN Izraeli a palestinské samosprávě na to, aby se v rámci rozhovorů dohodli na vzájemných hranicích. Podle očekávání se nezadařilo a palestinský prezident oficiálně potvrdil, že rozhovory skončily. Asi jednou provždy, protože několik schůzek, které se uskutečnily v jordánském Ammánu, opravdu nepřineslo zhola nic. Izrael vyjádřil ochotu v takových neplodných rozhovorech pokračovat, neb jen oddalují řešení, Palestinci se o tom prý budou radit s Ligou arabských států, ale smysl případných dalších rozhovorů uniká. Jejich poslední kolo bylo snad nejbizarnější ze všech, protože se na něm obě strany do krve pohádaly o tom, jestli je mají označovat za „obnovené“, nebo „pokračující“, a není ani známo, zda se dohodly shodnout aspoň v této otázce. Delegáti obou stran si přitom otevřeně nadávali už při předchozím kole a jak konstatuje Haarec, jordánští prostředníci jen koukali, jak že se to na Blízkém východě dělá mír…

Egypt si včera masovými demonstracemi připomněl první výročí revoluce, která svrhla diktátora Mubaraka. Ze všech pesimistických komentářů k „ukradené revoluci“ se vymyká ten asi nejzajímavější z pera Muhammada Eriana, jinak šéfa globálního investičního fondu PIMCO a z této pozice asi nejmocnějšího Egypťana na světě: „Egypťané se s nedokončenou revolucí nespokojí – ani nyní, ani poté, co pro ni toho tolik obětovali.“ (Celý komentář je tady).

Než se tak ale stane, je tu kouzelná fotka, která koluje internetem a ukazuje islamistické poslance z prvního dne zasedání nového, „demokraticky“ zvoleného egyptského parlamentu. Jako by poslancování coby profese bylo něčím nakažlivé a mělo své globální standardy…

 

Zdroj: http://www.literarky.cz/tereza-spencerova/7902-libyjska-vlada-se-vzdala-bani-validu